Sňatek
sňatek – formální jednorázový akt, kterým společnost dává souhlas se vznikem manželství a s jemu odpovídajícím reprodukčním chováním, resp. se založením rodiny. Aktem s. se legalizují sexuální vztahy mezi dvěma nebo více partnery anebo se partneři teprve seznamují a představují. S. mění rodinný stav zúčastněných a zasahuje i do struktury jejich původních rodin. Je důležitou demografickou událostí a jedním z nejdůležitějších mezníků rodinného cyklu a životního cyklu. Demografie sleduje s. jako hromadný jev s určitou četností výskytu v určité populaci (viz sňatečnost). S-gie a soc. a kult. antropologie si všímá s. jako význ. soc. a životní události. Při uzavírání s. je třeba dodržovat mnoho pravidel uznávaných danou společností. Pravidlem univerzálně platným je zákaz incestu (s. vyskytující se mezi sourozenci jsou výjimkou v královských rodinách některých společností, mají význam polit. a většinou nezakládají reálné manželství a rodinu).
Příprava na s. je od pradávna spojována s nejrůznějšími obyčeji, rituály, náb. normami i pověrami. Je to akt spol. a společnost na něj dohlíží. S. sám je většinou doprovázen různě dlouho trvajícími obřady, nazývanými někdy svatbou. V některých společnostech a kulturách mu předchází delší „známost“, námluvy a zásnuby, také ale únos nebo zakoupení nevěsty, naplnění podmínek věna apod. „Námluvy“ jsou souborem pravidel předsňatkového chování směřujícího k úplnému získání partnera a bývají zpravidla zakončeny tzv. zásnubami, slavnostním aktem, při kterém obě rodiny partnerů za zcela konkrétních podmínek stvrdí s. a jeho termín. Jde vlastně o proces výběru partnera, který je z hlediska individ. i spol. velmi důležitý, často zakládá celoživotní soužití, jeho vnitřní harmonii, ale i soc. a ekon. postavení budoucí rodiny, podmínky pro výchovu dětí. Tam, kde základnou všech soc. rolí je příbuzenství, je neproblematicky určeno, kam bude směřovat výběr partnera: rodová skupina má zpravidla institucionalizované vztahy k jiným rodům a sama vybírá „ženichy“ či „nevěsty“ nebo koriguje, s kým je možno uzavřít s. Význ. hist. změnou v naší kult. oblasti bylo porušení statusové rovnocennosti rodových skupin, čímž vznikla kategorie „výhodných“ a „nevýhodných“ s. Výhody a nevýhody nespočívaly jen ve věnu, ale i v otevření možností úspěšného nebo neúspěšného obchodu, v získání nebo ztrátě přístupu do určitých ekon. nebo spol. oblastí, a to i pro jiné členy původních rodin než pro sezdávající se partnery.
S. původně posiloval příbuzenskou solidaritu mezi jednotlivými rody, později s dalším rozvojem dělby práce a vlastnických vztahů k půdě, se vznikem stratifikované společnosti posiluje sociální diferenciaci a stává se přímo faktorem sociální stratifikace. Ve středověku, ale i později předcházelo uzavření s. překonání různých překážek i zápovědí, např. u nevolníků příslušnosti k různým panstvím (Vladislav II. vydal r. 1497 nařízení o návratu nevolnic na jejich původní panství i přes trvající s. s partnerem z jiného panství). Zájem společnosti o reglementaci s. je běžný po celou naši hist. dobu. Tzv. poddanské sňatky byly zdrojem pravidelných příjmů zprvu pro církev, později pro vrchnostenské úředníky. Instituce „politického konsensu k manželství“ formálně zanikla patentem o zrušení nevolnictví r. 1780, ale de facto až r. 1868, kdy sněmy čes. zemí vydaly zákony o zrušení ohlašovacích lístků (Jiří Klabouch, 1960). V zásadě šířením křesťanských idejí a zvyšováním pravomoci církve byly s. a manželství svazovány s morálními normami podporujícími spol. vážnost a závaznost s. a stabilitu manželství. Manželská doktrína katolicismu vylučuje sexuální styk před s. a obsahuje nerozlučitelnost manželství. Stav „rozvedený“ a také další s. s výjimkou ovdovělých (viz vdovství) se vyskytuje jen za výjimečných podmínek. Zároveň pro jednu velkou spol. skupinu, pro spol. stav duchovenstva vyhlásila církev zákaz s., tzv. celibát. Všechna tato pravidla se stala samozřejmě nástrojem soc. kontroly, i když se vyskytovala různá míra tolerance, resp. přísnosti postihu za porušení zákazů. S postupem doby se dodržování řady norem uvedeného typu stalo pouze věcí individ. svědomí.
Moderní doba nejen sekularizovala úřední akt s., ale přinesla v křesťanských zemích i možnost zrušení s. z vlastní vůle kohokoliv z partnerů, institucionalizovala tedy rozvod, a také možnost uzavírání dalších s. I když ekon. motivy a dopady s. se zachovaly a stále hrají velkou roli při výběru partnera, moderní společnost legitimovala nový motiv uzavírání s., citový vztah neboli lásku. Tím právě logicky otevřela možnost zrušení manželství při zániku lásky i uzavření dalšího manželství s novou láskou. T. Parsons upozornil na značný rozdíl v regulaci s. v moderních společnostech ve srovnání se společnostmi staršími. Dnes je možno uzavřít s. prakticky s kýmkoliv kromě nejbližších příbuzných. Vědomí, že s. neuvozuje trvalý stav, a možnost uzavírání dalších s. snižují ovšem spol. vážnost s., což je spojeno i s úbytkem rituálů obklopujících s. Navíc k praktickému založení rodiny již není nezbytná legitimace pomocí s., o čemž svědčí existence tzv. nesezdaných soužití. Všechny tyto skutečnosti bývají považovány za příčinu nebo syndrom krize manželství a krize rodiny.
marriage mariage Heirat matrimonio
Literatura: viz manželství.