Sociolog
sociolog – buď označení představitele vědní disciplíny sociologie (tedy podobně jako fyzik je představitelem fyziky), nebo označení praktické profese, resp. profesionální role blízké soc. pracovníku, s uplatněním od nejnižší úrovně soc. služeb až po vládního poradce. Toto rozštěpené pojetí profese je vlastní všem spol. vědám a setkáme se s ním i u psychologů, ekonomů, pedagogů atd. Pramení z dvojího poslání společenských věd: badatelského a soc.-praktického, příp. soc.-terapeutického. Specifikem praktické práce s. je snaha o pochopení a vysvětlení soc. mechanismů zajišťujících fungování společnosti (ne tedy o pochopení a řešení specif. problémů jednotlivců, což je smyslem práce psychologa). Podle tradičního pojetí by měl být s. v přímém styku se skupinami lidí a se soc. událostmi, ale jako nezúčastněný pozorovatel a sběratel informací, který společnosti přímo nepomáhá, neléčí ji, jeho poznatky však k takovým možnostem vedou (některé novější směry fenomenologické s-gie si ovšem roli s. při výzkumu nepředstavují v podobě „nezúčastněného pozorovatele“, naopak plně akceptují, že je soc. aktérem a zúčastněným sebepozorovatelem, což nebrání, ale napomáhá pochopení soc. dění).
V historii s-gie se vytvořily čtyři vyhraněnější představy s.: 1. jako nezúčastněného vědce, což je pojetí M. Webera, podle něhož je s-gie jako věda hodnotově neutrální (Wert frei) a s. ve své profesionální roli (nikoliv jako soukromá osoba, občan) by neměl vyznávat žádné hodnoty kromě hodnoty „vědecké integrity“ (viz též hodnocení v sociologii); součástí jeho profesionálního výcviku by mělo být získání odstupu od vlastních přesvědčení, emocí, předsudků (někdy je profese s. přímo spojována s fenoménem „kulturního odstupu“); 2. jako soc. reformátora, která má kořeny v tezích A. Comta o s-gii jako doktríně pokroku, jako sekularizované teologii apod., ale dnes se objevuje v mírnějších podobách ve snahách o modelování optimálních sociokult. změn i formou moderních soc. utop. vizí (viz též sociologie angažovaná); 3. jako statistika – technika, dodavatele informací pro massmédia, polit. strany a jiné organizace, což je představa, která vznikla v USA po 1. svět. válce, kdy se z agentur zabývajících se výzkumem trhu a veř. mínění vyrojili do ulic „sociologové“ s dotazníky, ze kterých pak sestavovali různé tabulkové přehledy; tyto aktivity si posléze vysloužily kritiku jako „empiristické“ (viz empiricismus) a dnes se podobný typ s. již ani v Americe nepovažuje za univerzální; 4. jako „sociálního technika“ či „sociálního inženýra“ (viz inženýrství sociální, techniky sociální), který na základě svých odborných znalostí ovlivňuje lidi v zájmu určitého skupinového či celospolečenského cíle; taková profesní role může přecházet v manipulaci lidmi, nepřípustnou z hlediska profesionální etiky.
První dvě varianty profese s. patří spíše k pojetí s. jako vědce, druhé dvě zdůrazňují praktickou, resp. technickou dimenzi tohoto povolání. Erudice i oblast zájmů teor. s. se blíží spíše erudici a způsobům uplatnění filozofa, teor. soc. antropologa, politologa, zatímco erudice i možnosti zaměstnání praktického s. jsou bližší praktickému psychologovi, ekonomovi, demografovi. Tradičním atributem činnosti praktického s. zůstává „práce s lidmi“, která je v záp. zemích, jak ukazují výzkumy, dodnes nejvýraznějším atraktivním rysem této profese, přitahujícím mladé lidi při výběru povolání. Kromě výzkumu veřejného mínění a výzkumu trhu, resp. marketingu, pracují s. v oblastech sociální práce, personalistiky, managementu, poradenství, a to na nejrůznějších úrovních. Většinou provádějí průzkumy, ověřují a koncipují konkretní opatření, zpracovávají odborné expertízy aktuálních soc. problémů, pracují na metodách sociálního výcviku a vedou jej apod. Předpokládá se, že vzdělání s. umožňuje jistý „sociální nadhled“, a proto je doporučováno nejen specializovaným koncepčním pracovníkům a poradcům, ale také politikům, manažerům, vyšším správním úředníkům a všem ostatním, kteří rozhodují o intervencích do soc. strtuktur, zvláště pak pracovníkům v oblasti sociální politiky. Praktickou rolí s. se zabýval např. P. L. Berger. Celkově spadá zkoumání profese a role s. do oblasti sociologie sociologie, která velmi podrobně zkoumá zejm. s. jako vědce včetně postavení ve vědecké komunitě (viz též invisible college, škola vědecká, škola sociologická).
sociologist sociologue Soziologe sociologo
Literatura: Berger, P.: (1963) Pozvání do sociologie. Praha 1991; viz též sociologie sociologie, invisible college.