Teorie populační

teorie populační – souhrn hypotéz o krátkodobých a dlouhodobých faktorech podmiňujících demografickou reprodukci, početní vzrůst obyv. a jeho důsledky. T.p. se většinou člení do 2 skupin: 1. makrospolečenské t.p. se zabývají závislostí vývoje populace na spol.ekon. systému, kult. a ekon. předpokladech i celkovém vývoji podmínek života na zemi (včetně genetického základu obyv.); 2. populační mikroteorie vycházejí z analýzy demografického chování a koncentrují se na podmínky, mechanismy a motivy působení uvnitř rodiny nebo jiného svazku regulujícího demogr. procesy, zvl. na porodnost. Obsahově lze všechny mikrosoc. t.p. rozdělit na biologizující, kulturologické, ekonomizující a sociologizující, ekologické. T.p. jsou formulovány buď se záměrem vysvětlit přímo populační jevy, nebo jako součást širších spol. koncepcí, přičemž širší koncepce početně převládají. Spec. t.p. vznikají až ve 20. st. v souvislosti s koncipováním demografie jako svébytné vědy. Širší t.p. byly původně součástí náb., později pak především právních a státovědních konceptů a doktrín. První evrop. sekularizovanou t.p. (nepočítáme-li práce Platóna a Aristotela) byl merkantilismus. Význ. úvahy o populačních otázkách nalezneme v utop. literatuře (Th. More), utop. socialismu (Ch. Fourier, R. Owen), anarchismu (W. Godwin) a zejm. v ekon.-teor. myšlení představitelů fyziokratismu (F. Quesnay, A. R. J. Turgot) a klasických polit. ekonomů (A. Smith a D. Ricardo). Malthuziánstvím vstoupila do dějin t.p. plejáda vlivných populacionistů (viz též populacionismus). Kromě T. R. Malthuse to byli zejm. F. Place, Ch. Drysdale, A. Bessantová, J. S. Mill, J. Bertillon a socialisté K. Kautsky a M. Flürscheim. F. Lassallem zpopularizovaný „železný zákon mzdový“ sehrál též značnou roli v úvahách na toto téma 2. poloviny 19. st.

Mezi novodobé ekon. t.p. patří především stále živá teorie populačního optima, jejímž zakladatelem je E. Cannan (1888). Tzv. teorie zaměstnanosti žen (J. Gruber, 1923, a další) je postavena na myšlence, že změna způsobu života zaměstnaných žen vede ke snížení natality, příp. i k poklesu plodnosti. Biologizující teorie vycházející z plodnosti jako determinujícího činitele populačního vývoje rozvíjel už H. Spencer, později v souvislosti s ekonomií zejm. C. Gini, R. Pearl a L. J. Reed (analogie vývoje jedince a společnosti, resp. ontogeneze a fylogeneze a tzv. zákon organického růstu probíhajícího podle logistické křivky až k okamžiku ztráty prostředků k obživě), ale i Ch. R. Darwin, J. S. Huxley a další. Mezi tzv. kult. teoriemi, které odvozují tendence populačního vývoje od ekon.-kult. vývoje, je často citována a dosud akceptována tzv. teorie blahobytu, podle které je určujícím depopulačním činitelem růst životní úrovně, resp. blahobytu, spojený s celkovou kultivací obyv. (J. Bertillon již r. 1877, R. E. Levasseur, L. Brentano, P. Mombert aj., nověji A. Landry, 1949). Tzv. teorie vzdělanosti staví na uvědomělém rodičovství, které lze rozvíjet až od určité úrovně vzdělání (už J. S. Mill, dále F. Fetter, Brentano, Mombert a další). Na začátku 20. st. tuto teorii rozpracoval J. Wolf, který studoval polit. důsledky depopulace děl. skupin obyv. a vytvořil též tzv. racionální teorii, opírající se o určující úlohu lidského rozumu. Tzv. teorie soc. vzestupu či soc. kapilarity (A. Dumont, 1890) považuje za hlavní protinatalitní prostředek snahu po vzestupné mobilitě, při které je větší počet dětí přítěží. Podobně je zaměřena Oldenbergova teorie urbanizační, ve které ale jako denatalitní činitel vystupuje městský způsob života. Náb. t.p. odvozují natalitu od druhu a stupně ortodoxnosti (v Čechách se tímto problémem zabýval A. Boháč). Kult. teorie v jistém smyslu vrcholí voluntaristickými tendencemi, které stavějí na individ. vůli, na její schopnosti regulovat demogr. chování. Prakticky všechny široké t.p. jsou silně jednostranně zaměřené, postavené na preferenci jednoho činitele populačního vývoje a směřují k velkým generalizacím. Lze v nich však hledat varianty faktorů ovlivňujících populační vývoj a ze s-gického hlediska jsou určitým obrazem hist. vývoje soc. myšlení. Dějinami t.p. se v čes. zemích v 80. l. zabývala Alena Šubrtová.

population theory théorie de population Populationstheorie teoria della popolazione

Literatura: Šubrtová, A.: Dějiny populačního myšlení a populačních teorií. Praha 1989; viz též demografie, zákony populační.

-- Jiří Linhart