Límečky modré

límečky modré – (překlad angl. blue collar) – na rozdíl od bílých límečků a někdy i růžových límečků označují velmi širokou a mnohotvárnou skupinu lidí zaměstnáných v průmyslu, jejichž hlavní společnou charakteristikou je manuální povaha práce (tímto způsobem se běžně vymezují dělníci). Uvnitř této kategorie existují velmi význ. rozdíly co do namáhavosti pracovních úkolů, potřebné kvalifikace, systému odměn a vedlejších požitků, vyhlídek na vzestup atd., což se projevuje také ve velmi rozličné prestiži jednotlivých pracovních rolí. Etymologicky pochází název l.m. z hovorové angličtiny. Tento jeho původ a užívání v širokých vrstvách společnosti způsobuje, že se někdy považuje za synonymum názvu dělnická třída nebo více ideol. zabarveného termínu proletariát. Název l.m. však postihuje jen některé aspekty děl. třídy a proletariátu, a to zejm. ty, které se váží k určitému životnímu stylu. Hovoří se totiž o bytových čtvrtích, kde převládají l.m., o módě nebo vkusu, které jsou vlastní l.m., o charakteristickém způsobu zábavy l.m., o jejich zvláštních polit. názorech a sympatiích atd. Někdy se mluví i o uzavřené „kultuře“ (resp. subkultuře) l.m. Svéráz jejich způsobu života si ve vyspělých průmyslových zemích uvědomovali soc. kritikové a pozorovatelé ještě dlouho předtím, než se dnešní výraz vžil. Na vrcholu industrializace v 2. polovině 19. st. ve Velké Británii někteří tvrdili, že dělníci v průmyslu a jejich rodiny představují „druhý anglický národ“, odlišný od ostatního obyv. v každém ohledu, ba i pokud jde o jazyk. Pesimistické předpovědi o nesmiřitelnosti dvou soc. světů se nesplnily, z velké části proto, že v životním stylu průmyslových společností nastala později, v údobí tzv. masové spotřeby, spíše uniformizace životních stylů, alespoň vnějších, která zasáhla všechny třídy. Tato tendence se projevila nejzřetelněji v Americe, kde vedla některé soc. vědce k závěru, že dochází k „zburžoaznění dělnické třídy“ a tedy i k postupné likvidaci l.m. Vývoj v Evropě a nakonec i v USA samých však ukázal, že tento závěr byl přinejmenším ukvapený.

Velmi značný vliv na životní styl l.m. a jejich postavení ve společnosti měla také pokračující mechanizace výroby, zejm. po 2. svět. válce, která na některých místech setřela rozdíly mezi tělesnou prací v jejím původním smyslu a mechanickou prací mimo výrobní sektor, při níž není třeba přímo vynakládat fyzickou sílu (např. v rafineriích ropy). V těchto případech ztratil termín l.m. svůj doslovný smysl, protože práce již není tak „špinavá“ a nevyžaduje pracovní oblek modré barvy. Soc. problematika l.m. byla námětem mnoha s-gických studií a výzkumů. Badatelé si všímali l.m. nejen jako socializační matrice vytvářející vlastní životní styl a hodnotový systém, ale také jako skupiny, která je více než jiné skupiny v průmyslové společnosti vystavena účinkům odcizení. Za hlavní příčinu této náchylnosti k odzicení bývá uváděn (např. Robertem Blaunerem) nedostatek vlastní iniciativy, kterou trpí pracovní role charakteristické pro skupinu l.m., pokud jde o výkon a způsob práce (práce je repetitivní, dělník se musí přizpůsobit stroji a nikoli naopak atd.). Viděno z tohoto hlediska, zužuje se pojem l.m. na pracovní odvětví, kde – bez ohledu na namáhavost nebo „špinavost“ práce – zaměstnanec nemá vliv na chod pracovního procesu a je sám spíše nástavkem stroje. Studium l.m. spadá do oblasti výzkumů sociální struktury a sociální stratifikace i do sociologie práce a sociologie průmyslu.

blue collar workers, (blue collars) cols bleux blue collar, blauer Kragen colletti blu

Literatura: Blauner, R.: Alienation and Freedom. Chicago 1964; Komarovsky, M.: Blue Collar Marriage. New York 1967; Shostak, A. B.: Blue Collar Life. New York 1969.

-- Zdeněk Suda