Škola chicagská

škola chicagská – myšlenkový směr, který se formoval na univerzitě v Chicagu zhruba ve 20. a 30. l. 20. st. Význam š.ch. v jejím nejproduktivnějším období po 1. svět. válce spočíval v tom, že zdůrazňovala úzké spojení empir. výzkumu s teor. východisky, odmítala do té doby převládající spekulativní nebo meliorativní pojetí s-gie a kladla důraz na význam věd. poznání společnosti a na rozvoj s-gických metod. Rozvíjela především statist. metody, metodu biografickou, analýzu osobních dokumentů a metody pozorování. Velmi pokrokové bylo propojování statistické metody s metodou biografickou, které š.ch. uplatňovala např. ve výzkumu kriminality mladistvých. Pojem š.ch. se chápe někdy v příliš úzkém významu jako teorie sociologie města, příp. ještě úžeji jako vyjádření teor. principů sociální ekologie a ověřování těchto principů na městě Chicagu. Správnější je širší pojetí, které chápe š.ch. jako jeden ze směrů moderní s-gie, zahrnující vedle s-gie města a soc. ekologie také teorii soc. změny, s-gii rodiny, soc. organizace, rasových problémů a zejm. soc. psychologii v podobě symbolického interakcionismu. Za počátek formování š.ch. se většinou považuje vydání studie R. E. Parka The City: Suggestions for the Investigation of Human Behavior in the Urban Environment (American Journal of Sociology, 1916). R. E. L. Faris považuje za nejdůležitější období š.ch. léta 1920–1923.

Š.ch. vznikla na půdě oddělení s-gie, které bylo založeno r. 1892 na univerzitě v Chicagu. Jeho prvním vedoucím stal A. W. Small, dalšími členy byli Ch. R. Henderson, G. E. Vincent a W. I. Thomas, který připravil půdu pro další rozvoj oddělení svou schopností kombinovat teor. přístupy s konkrétními pracemi v etnologii, soc. psychologii, s-gii rasových problémů a asimilace. R. 1918 začal s F. W. Znanieckim vydávat pětisvazkové dílo The Polish Peasant in Europe and America. Jeden ze svazků byl věnován metodickým otázkám a obsahuje známou Methodological Note, formulaci pojmu definice situace, klasifikaci „čtyř základních přání“. Pojem sociální dezorganizace, jak jej Thomas formuloval, se používá v s-gii v podstatě dodnes. Thomasův zájem o etnologii se projevil zpracováním učebnice Source Book for Social Origins v r. 1909, kterou později přepracoval a vydal v r. 1937 pod názvem Primitive Behavior. Již ve verzi z r. 1909 kriticky odmítl tehdy populární teorii rasových příčin rozdílů v duševních schopnostech. Období vrcholného rozkvětu š.ch. je spojeno s nástupem R. E. Parka, E. W. Burgesse a E. Farise do oddělení s-gie. Není pochyb o tom, že vůdčí osobností byl E. Park (i když se vedoucím oddělení stal po odchodu A. W. Smalla do důchodu r. 1923 E. Faris). Park velice dobře znal práce W. Windelbanda, M. Webera, G. Simmela i F. Tönniese, É. Durkheima a G. Tardea a dalších evrop. sociologů. Společně s E. W. Burgessem, který byl o 22 let mladší, vydali r. 1921 známou učebnici Introduction to the Science of Sociology, která určila na dlouhou dobu obsah i směr am. s-gie. Park a Burgess v podstatě standardizovali v USA po r. 1921 obsah učebnic s-gie. Málokterá z nich měla však tak velký vliv jako ta jejich. S-gii definovali jako úsilí o objektivní věd. poznání povahy společnosti a soc. organizace, skupin a institucí, povahy a účinků procesů soc. interakce a účinků těchto forem a procesů na chování lidí. Značnou pozornost věnovali otázce základů soc. koheze a zdůraznili v tomto ohledu vedle role konsensu také roli symbiózy. Symbiotické vztahy, tj. vztahy vzniklé na bázi soutěže, mohou bez jakéhokoliv vědomého záměru vést k složitým a stabilním formám sociální organizace. Tuto myšlenku uplatnil Park v teorii soc. ekologie a v sociologii města. Považoval kompetici za hlavní sílu, která vytváří a formuje jak animální, tak i lidské společnosti a vede k dělbě práce i ke vzájemné ekon. závislosti jednotlivců a skupin a rovněž k uspořádanému využívání prostoru města. Pro města je charakteristická zejm. soutěživá spolupráce, která má dvě úrovně, biotickou a kulturní. Biologismus byl u š.ch. kritizován již ve 30. l. Park formuloval v rámci soc. ekologie a teorie města také pojem přirozené oblasti jako výsledku biotických, neplánovaných procesů. Přirozené oblasti jsou malá, soc. a často i stavebně stejnorodá území ve městech.

E. W. Burgess zaměřil svou pozornost ve větší míře na hledání zákonitostí v ekologické, tj. soc. prostorové struktuře měst jako celků. Konstruoval ideální typ koncentrické zonální struktury rostoucích průmyslových měst. Klíčovým faktorem vysvětlujícím tuto strukturu byly podle něho procesy růstu města. Parkův žák R. D. McKenzie uplatnil ekologické principy ve výkladu vzniku a struktury metropolitního regionu a další členové š.ch. je použili na analýzu takových jevů, jako jsou sebevražda (R. S. Cavanová), dezorganizace rodiny (E. R. Mowrer), prostituce (W. C. Rekless), kriminalita (J. Landesco, C. R. Shaw, H. D. McKay, E. H. Sutherland), psych. onemocnění (Faris, H. W. Dunham). Pro vývoj am. s-gie byly význ. rovněž monografické studie o tulácích (N. Anderson), o lidech bez domova (E. H. Sutherland, J. H. Locke), o černošských rodinách (E. F. Frazier), o židovském ghettu a městském způsobu života (L. Wirth), o životě v hotelích (N. S. Hayner) a o brlohových čtvrtích Chicaga (H. Zorbaugh). Člen š.ch. W. F. Ogburn, který se zabýval teorií soc. změny, rozvíjel v této souvislosti také s-gii technologie a am. s-gii ovlivnil pojmem kulturní mezera. K vnějšímu okruhu š.ch. patřil člen oddělení filozofie a psychologie na chicagské univerzitě G. H. Mead, jeden ze zakladatelů symbolického interakcionismu. Š.ch. měla celosvět. vliv, v Československu působila na pražskou sociologickou školu, zejm. na Z. Ullricha, a inspirovala v 30. l. výzkum procesů suburbanizace pražského okolí.

Chicago School école de Chicago Chicago–Schule scuola di Chicago

Literatura: Burgess, E. W. – Boogue, D. eds.: Urban Sociology. Chicago 1967; Faris, R. E. L.: Chicago Sociology 1920–1932. Chicago 1970.

-- Jiří Musil