Pavlík Zdeněk
Pavlík Zdeněk
v Praze
Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Praze-Libni, pak vzhledem k tehdy nevhodnému třídnímu původu nastoupil do továrny, která mu ale umožnila studium statistiky; to v letech 1951–56 absolvoval na Vysoké škole ekonomické v Praze (Ing.). Svou profesní dráhu započal v Ústavu hygieny, kde byl v letech 1956–57 zaměstnán jako statistik. V Ekonomickém ústavu ČSAV, kde pracoval v letech 1958–63, začala jeho demografická studia, nejprve rešeršní prací o historii sčítání lidu a posléze o metodologii sčítání obecně, následovaná studiemi o vývoji obyvatelstva Československa a světa. Zde na základě práce o otázkách reprodukce získal titul kandidáta ekonomických věd (CSc. 1962, knižně jako Nástin populačního vývoje světa, 1964). V roce 1963 absolvoval pobyt ve francouzském státním ústavu pro populační studia (INED) v Paříži. V roce 1964 byl přijat na katedru sociální geografie přírodovědecké fakulty UK v Praze, aby zde přednášel statistiku a demografii; docentem byl jmenován v roce 1968 (habilitační spis pojednával o obyvatelstvu Afriky); v pracovním poměru zde setrval až do roku 2001 a v roce 2004 byl jmenován emeritním profesorem UK. Během dlouhého působení na své domovské fakultě pracoval v populačním oddělení OSN v New Yorku (1968–71), přednášel v Demografickém centru OSN v Káhiře (1970), na Moskevské státní univerzitě (1978), na Univerzitě Louise Pasteura ve Štrasburku (1993 a 2001).
Pavlík se již za studií stal členem Demokratického klubu a jeho zásadám se nikdy nezpronevěřil, nikdy se nestal členem žádné politické strany. V době tzv. normalizace nemohl obhájit ani titul DrSc., ten paradoxně získal na Moskevské státní univerzitě v roce 1982 za práci Teorie demografických systémů. Profesorem demografie byl jmenován až v roce 1990; po té se mu podařilo založit katedru demografie a geodemografie, jejímž vedoucím byl do roku 1998. Od roku 1995 aktivně působí také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (v letech 2004–07 jako děkan fakulty sociálně ekonomické), stále přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Jako vynikající znalec dějin československých sčítání lidu působil zpravidla i v poradních orgánech státní statistiky, zvláště při přípravě sčítání lidu; od roku 1995 je členem statistické rady Českého statistického úřadu. Od roku 1992 je rovněž členem populační komise Rady Evropy.
Pavlík vždy podporoval formální i neformální kontakty vědců různých států. Proto se intenzivně věnoval práci vědeckých společností, na jejichž poli bylo možno i za komunistického režimu tuto spolupráci realizovat. Byl spoluzakladatelem Československé / České demografické společnosti, v letech 1977–99 stál v jejím čele jako předseda (od roku 1999 je čestným předsedou). Je činný v mezinárodních organizacích demografů (člen Unie pro vědecký výzkum populace, spoluzakladatel Evropské asociace populačních studií, jejímž místopředsedou byl v letech 1983–91, člen Association internationale des démographes de langue française, České geografické společnosti, Masarykovy české sociologické společnosti (viz Česká sociologická společnost), České statistické společnosti, České politologické společnosti, České antropologické společnosti. V letech 1962–2005 byl členem redakční rady AUC – Geographica, od roku 1982 je členem redakční rady časopisu Demografie, od roku 1976 je v redakčním kruhu sborníku Acta demographica, který vydává Československá / Česká demografická společnost.
Své studie Pavlík zaměřil především k teoretické demografii, důkladně opřené o znalosti demografické analýzy a populačního vývoje. Hluboká diferenciace populačního vývoje jednotlivých regionů (nejen světa, ale i menších územních celků) a její zřejmá vazba na neméně hluboké rozdíly v kulturní a sociální struktuře obyvatelstva spolupůsobila na to, že se stal bezvýhradně zastáncem teorie demografické revoluce, jak ji do demografie uvedl Adolphe Landry, a to i v podmínkách, které této teorii zdaleka nepřály (neodpovídala marxistickým představám o zákonitostech demografické reprodukce ve vazbě na příslušné společenskoekonomické formace). Pavlík je jejím zastáncem i dnes, kdy ji mnozí považují za překonanou; z téhož důvodů se přiklání i k odpůrcům teorie druhého demografického přechodu, jak jej do demografie uvedli van de Kaa a Lesthaege. Během své dlouhé vysokoškolské dráhy připravil pro studenty řadu studijních textů, od zdařilých úvodů do statistiky aplikované na geografickou problematiku (Statistika pro posluchače fakulty přírodovědecké, 1965; v rozšířené verzi, kterou připravil ve spolupráci s Karlem Kühnlem Úvod do kvantitativních metod pro geografy, 1982), překladu stěžejního díla francouzské demografické školy L‘Analyse démographique od Rolanda Pressata (Základy demografické analýzy, 1968) a úvodů do demografie (např. ve spolupráci s Hanou Librovou Vybrané kapitoly z demografie, 1981), až po vysokoškolskou učebnici Základy demografie (1986), do níž přispěl stěžejními oddíly. Jeho Nástin populačního vývoje světa (1964) byl prvním uvedením do problematiky demografické revoluce u nás; způsob, jakým analyzoval populace jednotlivých regionů a jejich diferenciaci, umožnil stálou aktualizaci, kterou od té doby zveřejňoval, naposledy např. v Demografii (nejen) pro demografy (vydání z roku 2009). Inicioval druhé vydání české verze Mnohojazyčného demografického slovníku (2005). Byl také koordinátorem a editorem první zprávy o lidském rozvoji za Českou republiku (1996). Zabýval v podstatě všemi aspekty vývoje obyvatelstva a možností jeho studia, a to jak v podobě demografické analýzy, tak demografické teorie, zejm. metodologií sčítání lidu, detailním studiem vazby reprodukčních modelů a úrovně plodnosti žen dle věku. Vyjadřoval se k postavení demografie v rámci ostatních vědních disciplin, účastnil se diskusí k populační politice; byl také autorem šetření populačního klimatu (v letech 1967–68)
Vždy se stavěl proti populační politice formulované explicitně propopulačně, neboť dopad jakýchkoli opatření nepovažuje z dlouhodobého hlediska za významný. Charakter demografické reprodukce považoval za odpovídající demografickým vztahům mezi lidmi v rámci příslušného demografického systému, který je ale formován souběžným působením celého spektra dalších systémů vytvářených lidmi a v neposlední řadě biologickou podstatou lidské reprodukce. S tím souvisí i Pavlíkův pohled na demografii, v němž lze sledovat vlivy společenskovědních oborů (filosofie, sociologie, ekonomie) a přírodovědných oborů (antropologie, medicína). Zároveň vždy zásadně odmítal degradaci demografie na demografickou statistiku, neboť tu vnímal pouze jako jednu z metod zkoumání lidské reprodukce. Zdůrazňoval také nutnost pochopení trendů ve vývoji obyvatelstva a z tohoto hlediska vyzdvihoval i historický aspekt demografie. Pavlík se cílevědomě zabýval českou demografickou terminologií a jejím symbolickým převedením do písemného projevu (v ucelené podobě publikované v Základech demografie) a také diskusí na toto téma, která s přestávkami probíhala řadu let na stránkách časopisu Demografie. Společně s Martinem Hamplem publikoval řadu příspěvků právě k teorii geografických a demografických systémů.
Významným počinem Pavlíkovým byl důraz na soustavný výzkum populačního vývoje České republiky v 90. letech a na počátku 21. století, v rámci kterého společně s Milanem Kučrou vydal postupně devět publikací nazvaných lapidárně Populační vývoj České republiky, na kterých se podílel i autorsky. Jde o vynikající analýzy soudobého vývoje, začleněného do širších souvislostí, získávajících časem na ceně. Pavlík vychoval řadu žáků, kteří působí na vysokých školách nebo v jiných výzkumných pracovištích; patří mezi ně např. Jitka Rychtaříková, Miroslava Mašková, Tomáš Kučera, Květa Kalibová, Jiřina Kocourková, Boris Burcin nebo Lucie Vítková.
Knihy: Nástin populačního vývoje světa (NČSAV, Praha 1964); Differentiation of Demographic Systems according to Development and Rank with Special Regard to the Third World (ECPS, The Hague 1975; spoluautor M. Hampl); Šetření populačního klimatu: Metodika, mezinárodní přehled a šetření venkovských žen v Čechách (Univerzita Karlova, Praha 1977); Demografická revoluce jako globální zákonitost populačního vývoje (Přírodovědecká fakulta UK, Praha 1977); Základy demografie (Academia, Praha 1984; spoluautorky J. Rychtaříková a A. Šubrtová); Demografie (nejen) pro demografy (Sociologické nakladatelství, Praha 1993; 2. vyd. 1993; 3. vyd. 2009; spoluatorky A. Vodáková a K. Kalibová); František Fajfr: Život a dílo (ČSDS, Praha 1993; spoluautorka A. Šubrtová); Mnohojazyčný demografický slovník (Česká demografická společnost, Praha 2005; spoluautorka K. Kalibová).
Studie: Dynamika hospodářsko společenské struktury obyvatelstva českých zemí (Demografie 1959); Hospodářsko-společenské klasifikace obyvatelstva (Demografický sborník 1959); Nástin některých názorů na úlohu populačního faktoru ve vývoji společnosti do vzniku marxismu (Demografie 1963); K současnému stavu reprodukce obyvatelstva ve světě (Politická ekonomie 1963); Demography of Africa (AUC – Geographica 1970); Age-specific Fertility Rates: A World View (AUC – Geographica 1972); Plodnost podle věku jako odraz reprodukčního chování (Statistika a demografie 1972); Charakter současné vědy a dvojí pojetí demografie (Demografie 1974); Dvojí přístup k realitě na příkladu demografie (Studia geographica 1977); Minulost a budoucnost sčítání lidu (Demografie 1980); Perspektivy prodlužování lidského života (Demografie 1981); Optimalizace věkové struktury (Demografie 1986; spoluautor I. Kuchár); Zákonitosti vývoje demografických systémů (AUC – Geographica 1981); General and Specific Features of the Reproduction after Demographic Revolution (AUC – Geographica 1990); Optimalizace kvality populace (Demografie 1987; spoluautor I. Kuchár); Jaká má být naše populační politika (Demografie 1990); Fertility Decline in Czechoslovakia during the Last Two Centuries (Population Studies 1990; spoluatoři L. Fialová a P. Vereš); Changements politiques et transition démographique en Europe de l‘Est (Revue belge de démographie 1991); Les tendances démographiques longues en Europe de l‘Est (Population 1991); Svět očima demografie (Demografie 1995); Les stades importants du développement démographique (AUC – Geographica 1998); Globalizace a integrace světa – vize pro 21. století (Ekológia & život 2000); Současná demografická situace světa a možné perspektivy (Zpravodaj České biologické společnosti 2004).
Příspěvky ve sbornících: Divorces in Europe (L. A. Vaskovics, ed: Familienlebilder und Familienrealitäten. Opladen 1997).
Sborníky: Sňatečnost a rodina (Academia, Praha 1992; anglicky 1992); Human Development Report – Czech Republic (DemoArt, Praha 1996); Population Development in the Czech Republic 1996 (Praha 1997; spolueditor M. Kučera); Populační vývoj České republiky 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1990–2002 (Praha 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002; spolueditor M. Kučera); Population Development in the Czech Republic 1999 (Praha 1999).
Literatura: Vladimír Roubíček: Zdeněk Pavlík šedesátiletý (Demografie 33, 1991: 71–72); Vladimír Roubíček: Sedmdesát let Zdeňka Pavlíka (Demografie 43, 2001: 156–158).
Zdeněk Pavlík se podílel na některých heslech této encyklopedie.