Poslušnost
poslušnost – podřízení autoritě, vykonávání jejích příkazů, pokynů, dodržování morálních zásad, které postulovala, bez ohledu na vlastní názor, resp. i identifikace s vnucovaným názorem. Poslední aspekt p. je ale sporný, protože po plné identifikaci se nátlaková situace mění v projev vlastní vůle a p. přestává být vnímána jako omezování osobní svobody. Toto lze chápat i jako cíl manipulativního jednání. Max. vystupňování p. vede z tohoto hlediska ke ztrátě smyslu pojmu p., jehož základ spočívá v interakci, ovlivňování, v podřízení cizí vůli. P. je problematickou spol.-morální hodnotou, zpochybňovaným morálním imperativem. Na jedné straně brání soc. chaosu, na druhé straně limituje individ. aktivitu. Všechna náboženství vysoce vyzvedají hodnotu p., resp. pokory, zároveň ale předpokládají akt lidské vzpoury proti Božím příkazům. Podle křesťanského mýtu začínají dějiny lidstva projevem neposlušnosti spácháním tzv. dědičného hříchu. Všechny morální i právní kodexy v křesťanské církvi počínaje dekalogem jsou kritérii p. Nadpřirozený původ morálních příkazů a jejich obecný smysl zvyšuje pravděpodobnost podřízení, tedy p. Ideálem vždy byla dobrovolná p., ale zároveň byly bohatě rozvinuty nástroje k vynucení p., od domlouvání přes výhrůžky až po tresty. Veř. trest má sloužit nejen k posílení p. trestaného, ale i jako odstrašující vzor chování.
Z hlediska s-gického je p. v pozitivním smyslu kategorií socializace, zejm. dětí. V této souvislosti je p. chápána jednak jako ochrana před nepředloženými činy pramenícími z nezkušenosti, jednak jako nástroj výchovy, jehož pomocí se překonává nechuť k učení, k práci. P. morálním příkazům, zákonům je zároveň ochranou společnosti, jejího fungování. Negativní působení p., odvrácená tvář této kategorie, spočívá v tom, že umožňuje i svévolnou osobní manipulaci, že je nezbytnou podmínkou, doplňujícím protipólem autoritářského chování v polit. poloze totalitních režimů. Nebezpečí této kategorie, která bývá chápána jako ctnost, je v tom, že nad obecnými morálními normami může zvítězit síla autoritářské osobnosti. Z hlediska psychol. je p. motivována strachem, který ale může mít neurčitou podobu a nemusí být podřizující se osobou ani registrován. Při určitém psych. naladění osobnosti a za určitých vnějších podmínek jeví se p. jako spontánní projev spojený s pocitem slasti. Souvisí s tím otázka, proč se např. tisíce příslušníků totalitárních režimů podílelo na vraždách milionů lidí, plníce rozkazy svých nadřízených.
S. Milgram provedl v laboratorních podmínkách na univerzitě v Yale v r. 1963 experimentální výzkum na mužích ve věku 20–50 let, ve kterém ověřoval hypotézu, že p. může být hluboce zakořeněnou behaviorální tendencí, všemocným impulsem nabývajícím vrchu nad vštípenými morálními zásadami či láskou k bližnímu. Pokusné osoby měly za úkol pomocí „trestů“, kterými byly elektrické údery, kontrolovat učební výkon jiné osoby v přítomnosti experta. Bylo to ovšem inscenováno, učící se osoba ve skutečnosti žádné šoky nedostávala, ale předstírala bolestivé reakce, protestovala, žádala o přerušení pokusu, při užití 120 voltů kričela, že ji to bolí, při 150 voltech předstírala srdeční slabost atd. Předtím dotazovaná skupina psychiatrů soudila, že max. intenzity šoku použije jen 1 % pokusných osob a laické dotazované osoby soudily, že asi 90 % pokusných osob nepřekročí dávku 150 voltů. V průběhu pokusu vyzýval experimentátor „naivní“ pokusnou osobu, aby udílela učící se osobě za její neúspěchy stále silnější elektrošoky. Pokusná osoba, která splnila všechny požadavky experimentátora, byla označena jako „poslušná“. Výsledky experimentu překročily dalekosáhle očekávání. Plných 62,5 % pokusných osob uposlechlo experimentátora a použilo k udělení elektrošoku max. intenzitu 450 voltů. Průměrná hodnota síly elektrošoku u všech pokusných osob obnáší 367,5 voltu. Komentátor těchto experimentů U. Günther poznamenává, že p. se zvětšuje, když má jedinec vědomí, že je jen částí větší mašinerie, a proto nenese odpovědnost. „Poslušní“ vykázali ve srovnání s „neposlušnými“ některé rozdíly v profilu osobnosti: měli signifikantně vyšší hodnoty na škále autoritářství, byli méně vzdělaní, častěji vykonávali tech. povolání a byli mladší. Rozdíly mezi muži a ženami nebyly pozorovány. P. je zde interpretována především jako podléhání autoritě, resp. jako přenos odpovědnosti na autoritu (byla pozorována navenek vyrovnaná a sebevědomá pokusná osoba, která projevovala silný vnitřní odpor k příkazům experimentátora, vyjadřovaný slovy „Bože, ať už to všechno skončí!“, která se nicméně projevila jako „poslušná až do konce“). Proti Milgramovým experimentům byly vzneseny námitky týkající se jejich validity a etické legitimity. Pokusy nicméně svědčí o tom, že za určitých okolností se p. může jevit jako extrémně negativní vlastnost. V běžných podmínkách mezilidských vztahů v atmosféře demokr. společnosti je ale takový projev p. výjimečným excesem projevujícím se individ. nebo v malých skupinách. Drastické vymáhání p. je omezeno zákony a extrémní projevy p. snižují prestiž, resp. osobní důstojnost. Určitá míra neposlušnosti je spojena s imagem samostatného, nezávislého a aktivního jedince. Přeneseně to platí i o tzv. občanské neposlušnosti, jejíž akce mohou v očích veřejnosti nést rysy legitimity.
obedience obéissance Gehorsamkeit ubbidienza
Literatura: Milgram, S.: Obedience to Authority: an Experimental View. New York 1974.