Skupina primární
skupina primární – (z lat. primarius = první) – malý počet osob, které spolu bezprostředně, face-to-face, interagují a komunikují v dlouhém časovém intervalu. Pojem s.p. zavedl do s-gie Charles Horton Cooley v r. 1902 (1909), zejm. v souvislosti s analýzou procesu socializace. Cooley vyšel z předpokladu, že lidé přes zjevnou rozdílnost v řadě znaků biol. a kult.-soc. vykazují také řadu obecně shodných, univerzálních znaků, které jsou transkulturální a nadčasové. Univerzálnost těchto znaků je podle Cooleyho dána univerzálností procesu, v němž jich člověk jako soc. bytost nabývá, a univerzálností „místa“, v němž se tento proces děje. Tímto „místem“ jsou právě s.p., které mohou být a jsou jsou rozmanité z hlediska forem, ale podobné až totožné z hlediska zákl. funkce, jíž je přenos kult. hodnot na jedince. Tuto funkci s.p. plní, jestliže vykazují tyto znaky: 1. jsou založeny na osobním, bezprostředním kontaktu, tzv. face-to face (vis-à-vis); 2. předpokladem vzniku takového kontaktu je malý počet členů v s.p.; 3. malý počet členů umožňuje vznik intimních vazeb založených na důvěrné vzájemné známosti; 4. tyto intimní vazby jsou základem soudržnosti (skupinové koheze) s.p.; 5. členství ve s.p. není založeno na vnějších pohnutkách a instrumentálních potřebách, ale má smysl samo o sobě, protože samo poskytuje uspokojení vyplývající z existence převládajících pozitivních emocionálních vazeb mezi členy; 6. s.p. vykazují relativně dlouhodobé trvání; 7. jedinec se ve s.p. angažuje celou svou osobností, jeho členství se zde neredukuje pouze na výkon určitých specif. soc. rolí. Cooley měl za to, že zákl. s.p. jsou rodinná slupina (viz rodina, vztahy rodinné), skupiny, v nichž si děti hrají (a učí se přitom soc. role), a sousedství. Pro novodobé společnosti je příznačné oslabování vlivu klasických s.p., zánik sousedství jako s.p., rozptýlení socializačního procesu do řady dalších skupin a zejm. jeho sepětí s působením masmédií. Pojem s.p. byl, jak patrno, soběstačný pojem, k němuž byl komplementární pojem skupina sekundární vytvořen až dodatečně ve 20. l. „Prvotnost“, „primárnost“ skupiny pro Cooleyho spočívala v tom, že s.p. byla prvním typem kolektivity, s níž se jedinec ve svém životě setkává, a v tom, že s.p. předává individuu nejpodstatnější soc. vlastnosti, díky nimž se může stát členem společnosti. Ve s.p. se podle Cooleyho formuje lidská přirozenost. Cooleyho úvaha, která má jistou analogii v klasické Tönniesově dichotomii Gemeinschaft a Gesellschaft, inspirovala jednak k tvorbě dalších analogických dichotomií (např. „formální – neformální“, „psychologické – organizační“, „optional – non-optional“, „členské – vnější“ atd.), jednak k rozšíření pojmu s.p. na obecnější pojem primární vztah. S.p. uspokojuje řadu podstatných psych. potřeb individua, zejm. potřebu identifikace se skupinou, potřebu příslušnosti, soc. kontaktu, emocionálního naplnění a soc. uznání. Řada badatelů (např. Lewis Mumford nebo Erich Fromm) zdůrazňuje význam síly a vitality s.p. jako základu zdraví společnosti. Rozklad s.p. a pokles role primárních vztahů vede naopak ke zmasovění společnosti, pocitům odcizení, potřebě identifikace s náhradními typy lidských seskupení a polit. ideologií. Lidé, kteří nejsou akceptováni v žádné s.p. nebo primárním vztahu, mají výraznější obtíže soc. a psych., zejm. emoční a adaptační, ale také zdravotní. Naopak stabilizované členství ve s.p. upevňuje pozici individua v širší sociální struktuře, může zvyšovat jeho status apod.
primary group groupe primaire primäre Gruppe gruppo primario
Literatura: Cooley, Ch. H.: Human Nature and Social Order. New York 1902; Cooley, Ch. H.: Social Organization. 1909; Cooley, Ch. H. – Angell, R. C. – Carr, L. J.: Introductory Sociology. New York 1933; Dunphy, D.: The Primary Group. New York 1972; Mead, F. – Mead, E.: Man among Men. Englewood Cliffs, N.J. 1965; Mumford, L.: The Transformation of Man. New York 1962.