Sociologický kruh posluchačů vysokých škol pražských

Verze z 11. 12. 2017, 17:04, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Sociologický kruh posluchačů vysokých škol pražských (1946–1950)

Sociologický kruh vznikl jako spolek pražských vysokoškolských studentů a nejmladší generace aktivních sociologů, z části frekventantů přednášek Sociologického ústavu ČSS během druhé světové války, z části studentů sociologie na pražské filosofické fakultě. Jejich cílem byla vědecká a osvětová práce – za tímto účelem spolek vydával časopis Kruh – a ekonomická podpora studentů sociologie a jejich výzkumů. Ustavující valná hromada se konala 7. ledna 1946 v městské knihovně. Prvním předsedou se stal František Dědek, ve výboru spolku dále figurovali Č. Adamec, Z. Baumruck, S. David, Z. Krippner, V. Lhoták, Z. Lomecký, Z. Páleníček, Z. Pěnkava, F. Sedláček a V. Suchý. Velký podíl na založení Kruhu měl i Josef Král, který své studenty a asistenta Dědka podpořil a současně se stal jedním z prvních česných členů spolku (jako jediný aktivní domácí sociolog; mezi čestnými členy dále figurovali P. A. Sorokin, prezident Beneš, členové vlády, předseda Národního shromáždění, pražský primátor a zástupci vítězných velmocí). V rámci spolku byl založen sociálněpsychologický, sociologický a marxistický kroužek, nejaktivnější zřejmě byla skupina pro výzkum veřejného mínění, již organizoval Čeněk Adamec. Ten uskutečnil ankety o měnové reformě, názorech v pražských nouzových koloniích a postojích Pražanů k Angličanům, jejichž výsledky byly vesměs publikovány ve spolkovém časopise. Kromě vydávání časopisu a výzkumů činnost Sociologického kruhu spočívala v organizaci přednášek, zájem o ně však upadal již v roce 1947, časopis přestal vycházet v polovině následujícího roku (úřední zastavení). Na výzvu pražského národního výboru proto jednatel Stanislav David v prosinci 1950 požádal o zrušení spolku, jeho aktiva byla převedena na Československý červený kříž.

Zdeněk R. Nešpor