Antropologie evolucionistická
antropologie evolucionistická – představuje varianty aplikace biol. evoluční teorie Ch. R. Darwina na tradice osvícenské koncepce vývoje jako procesu nepřetržitého a nekonečného pokroku lidských dějin (A. R. J. Turgot, M. J. A. Condorcet). A.e. je součástí evolucionismu. K jejím předním představitelům patří E. B. Tylor, J. Lubbock, L. H. Morgan, J. F. Mc Lennan, H. J. S. Maine, J. G. Frazer, J. J. Bachofen, R. R. Marret, A. Bastian, A. Lang a M. M. Kovalevskij, kteří myšlenku biol. evoluce přenesli na všechny druhy lidské činnosti a její produkty a všude hledali principy darwinovské vývojové koncepce, podle níž vše směřuje od jednoduchého ke složitějšímu, od stejnorodého k různorodému a vývojově vyššímu. Společný základ evolucionistického výkladu společnosti a kultury je dán jednotným chápáním lidské přirozenosti a stadiálního charakteru vývoje, aplikací srovnávací metody, preferencí výzkumu úlohy přežitků a hledáním geneze sociokult. jevů. Evolucionistická koncepce člověka má své kořeny v racionalismu 18. st. Jejím jádrem je myšlenka, resp. předpoklad psych. jednoty všech etnických skupin. Podle této teorie člověk vždy a všude prokazuje stejné mentální vlastnosti, které jsou nezávislé na rase, prostředí nebo době. Vznik a vývoj kultury chápali představitelé a.e. takřka jako proces biol., resp. proces analogický evoluci přír. organismů. Domnívali se, že všechny lidské společnosti procházejí stejnými stadii vývoje: divošstvím, barbarstvím, civilizací, tj. od forem nejjednodušších k formám nejsložitějším. Vývoj považovali za jednosměrný progresivní proces, který má ve všech geogr. oblastech obdobný charakter (tzv. teorie vývojového paralelismu). Evolucionistická koncepce nebyla aplikována pouze na výzkum vývoje celé společnosti, ale i na studium různých institucí (např. rodiny a příbuzenských systémů) nebo takových oblastí kultury, jako jsou náboženství, mytologie, právo, obyčeje a nejrůznější formy materiální kultury.
Podle zastánců a.e. nemá vývoj charakter kval. skoků, ale povahu kumulace. Vývojem konkrétních kultur se evolucionisté příliš nezabývali. Usilovali především o zkonstruování vývojových modelů, které pak zaplňovali konkrétními kult. elementy. Komparativní metoda jim de facto nahrazovala hist. přístup. Šlo o hist. rekonstrukci, založenou na srovnání velkého množství faktografického materiálu získaného cestovateli, misionáři nebo pracovníky koloniální správy z nejrůznějších částí světa. Konkrétní empir. data vytržená z původního kult. kontextu byla vkládána do předem stanovených vývojových schémat, což se odrazilo na statickém charakteru evolucionistických vývojových modelů. Zvláštní důraz při studiu kultury evolucionisté kladli na výzkum přežitků, které chápali jako určité formy víry, umění, morálky, zvyků a praktik, charakteristické pro předcházející vývojové stadium, jejichž určité pozůstatky přetrvaly ve změněné nebo modifikované podobě. Přestože a.e. přinesla mnoho nových myšlenek ke studiu člověka a kultury, projevovaly se na konci 19. st. stále více její spekulativnost a schematismus. S její kritikou vystoupili v té době zejm. představitelé historiografie, s-gie (É. Durkheim) a soc. psychologie (W. Wundt). Další útok přišel ze strany antropogeografie (F. Ratzel), podle které evolucionisté zcela podcenili vliv geogr. prostředí na formování lokálních kultur a význam difúzních a migračních procesů pro dějiny kultury. I když byla a.e. v prvních desetiletích 20. st. vystřídána difuzionistickou antropologií, je možné v anglosaské antropologii od 40. l. sledovat zvýšený zájem o teorii kult. evoluce. Tato renesance evolucionistického myšlení kumuluje v 50. a 60. l. v neoevolucionistické antropologii L. A. Whitea a J. H. Stewarda (viz neoevolucionismus) a s-gii R. N. Bellaha a S. N. Eisenstadta.
evolutionistic anthropology anthropologie évolutionniste Evolutionsanthropologie antropologia evoluzionistica
Literatura: Ginsberg, M.: The Idea of Progress: A Revaluation. Boston 1953; Lutyński, J.: Ewolucjonizm w etnologii anglosaskiej a etnografia radziecka. Łódź 1956; Waligórski, A.: Antropologiczna koncepcja człowieka. Warszawa 1973; Wolf, J.: Kulturní a sociální antropologie. Praha 1971.