Homo duplex
homo duplex – lat. termín překládaný jako člověk rozdvojený – jeden z klíčových pojmů s-gie É. Durkheima vyjadřující dualistickou podstatu člověka, spojení individuálního a společenského (Le dualisme de la nature humaine et ses conditions sociales, 1914). Durkheim vychází z předpokladu, že člověk má dvojí přirozenost a že si tuto skutečnost lidé vždy uvědomovali. Vypovídá o ní náboženství, které chápe člověka jako rozděleného na tělo a duši, filozofie, která v něm rozlišuje stránku duchovní a hmotnou, respektive smyslovou a rozumovou, psychologie, rozeznávající instinkty a rozum apod. Této rozdvojenosti si je vědomo i běžné myšlení, které poukazuje na dva póly lidského života. Na jednom jsou smyslové dojmy, instinkty a dispozice související s čistě fyzickými potřebami, na druhém pojmové myšlení, morálka a náboženství, jinak řečeno všechno to, co sdílí člověk s ostatními lidmi. Tyto aspekty je možné rovněž nazvat osobním a neosobním, egoistickým a altruistickým, jedinečným a univerzálním, individ. a spol. Durkheim tento dualismus nejen konstatuje, ale zároveň jej považuje za trvalou vlastnost lidské existence, z čehož pro člověka vyplývají vnitřní napětí a konflikty. Podle Durkheima je marné pokoušet se je řešit jakoukoli monistickou doktrínou, ať fil., psychol. či morální. Vnitřní rozdvojenost je jedinou vskutku autentickou lidskou situací, přičemž je jak zdrojem bídy, tak i velikosti člověka.
Cestu přechodu od zvířecího k lidskému vidí Durkheim v náboženství, nikoli však běžně a tradičně chápaném, nýbrž v náboženství jako reprezentantu společnosti. Pokud by byl člověk ponechán sobě samému, zůstal by v zajetí svých smyslových potřeb, instinktů a egoistických zájmů. Od zvířat se však liší právě tím, že není řízen z vnitřku, tj. instinkty, ale zvnějšku, tj. bohem neboli společností. V Bohu totiž Durkheim viděl společnost, ovšem přetvořenou a symbolicky vyjádřenou. Právě působení společnosti na lidského jedince z něj činí rozumnou a morální bytost. A tak onen vnitřní dualismus lidské přirozenosti redukuje Durkheim koneckonců na dualismus individ. a spol. Zákl. rozporem lidské existence je, že člověk se rodí jako v podstatě biol. jedinec, ale v průběhu celého svého života se musí přizpůsobovat něčemu, co jej přesahuje, tj. společnosti. Pouze kontrola společnosti ovládá zvířecí přirozenost člověka, jeho čistě fyzické potřeby, kterým neumožňuje překročit určité meze. Pokud se však tato kontrola nad jedincem oslabí, dochází k anomii, tj. k narušení nebo dokonce k dezintegraci soc. norem a k celkové sociální dezorganizaci, jež má pro společnost i jedince dalekosáhlé negativní důsledky. Zdroj všech norem včetně norem morálních spatřoval Durkheim ve společnosti. Společnost v jeho pojetí není chápána jako prostý součet jedinců, jako čistě nominální a vymyšlená existence, ale jako systém jednajících sil. Durkheim je z tohoto hlediska typickým představitelem s-gického realismu.
homo duplex; duplex man homo duplex, homme double homo duplex homo duplex
Literatura: Szacki, J.: Durkheim. Warszawa 1964.