Státní úřad statistický
Státní úřad statistický (1919–1961)
Státní úřad statistický (SÚS) byl založen zákonem č. 49 Sb. z. a n. z 28. ledna 1919 spolu se Statistickou radou státní, obě instituce měly nahradit Zemskou statistickou kancelář Království českého a zajišťovat statistický výzkum celého území nového státu. Byly proto bezprostředně podřízeny předsedovi vlády. V listopadu téhož roku byly vládním nařízením vymezeny kompetence a vnitřní záležitosti Státního úřadu statistického, Rada se přitom stala jeho koordinačním a poradním orgánem. Prvním prezidentem statistického úřadu se stal Dobroslav Krejčí (1919), v letech 1919–29 úřad vedl právník František Weyr, v letech 1929–39 Jan Auerhan a od roku 1939 do roku 1941 Antonín Boháč (jako úřadující místopředseda). Zřízení protektorátu přineslo pouze změnu názvu na Ústřední statistický úřad (a samozřejmě omezení šetření pouze na území protektorátu), později za války úřad prakticky přestal fungovat; zachována zůstala jen základní statistická služba, podléhající dozoru německého vedení. V roce 1945 se úřad vrátil k původnímu názvu, jeho ředitelem se stal František Fajfr (1945–61). Úřad zprvu sídlil na Dražického náměstí na Malé Straně, později se přestěhoval do Holečkovy ulice na Smíchově, v letech 1948–2004 sídlil v bývalém válečném lazaretu na pražské Invalidovně.
Hlavním úkolem statistického úřadu bylo shromažďování a publikace základních demografických, sociálních a ekonomických dat o vývoji československé společnosti. V letech 1921, 1930, 1950 a 1961 organizoval sčítání lidu, jejichž obsah byl vymezen zákonem z 8. dubna 1920 (mj. nařizujícím povinnost pravdivých odpovědí; původní pětiletá lhůta mezi censy byla z ekonomických důvodů prodloužena na deset let), v letech 1946–47 byla místo sčítání lidu provedena omezenější evidence některých ukazatelů. Od roku 1921 úřad každoročně publikoval data o pohybu obyvatelstva, zahraničním obchodu, průmyslu a zemědělství, finanční a soudní statistiky, a to ve Zprávách Státního úřadu statistického, které vycházely souběžně česky, německy a francouzsky. Dělily se na 11 řad (A. školství a osvěta, B. správa, finance a soudnictví, C. peněžnictví a úvěr, D. obyvatelstvo, E. sociální statistika, F. zemědělství, G. hornictví, hutnictví, živnosti, průmysl, obchod a doprava, J. zdravotnictví, K. městská statistika, L. mezinárodní statistika), vedle toho byly vydávány Cenové zprávy a zprávy mimořádné. Od roku 1934 byla souhrnná data vydávána v podobě Statistické ročenky. Statistický úřad vydával i časopis Československý statistický věstník, později přejmenovaný na Statistický obzor, a vlastní publikace. SÚS se členil na sedm oddělení, z nichž nejdůležitější bylo oddělení statistiky obyvatelstva (vedoucí A. Boháč). Kromě pražského ústředí měl regionální kanceláře v Brně, Bratislavě a dalších městech.
Meziválečný a v omezenější míře i krátce poválečný statistický úřad kromě statistické služby prováděl i významnou analytickou činnost, jeho zaměstnanci pravidelně publikovali stati z oblasti sociologie, ekonomie a dalších věd. Státní statistický úřad přitom byl v tomto období jedinou významnější neuniverzitní státní vědeckovýzkumnou institucí věnující se sociálním vědám. Ze sociologů a osob blízkých sociologii v úřadě pracovali Antonín Boháč, František Fajfr, Otakar Machotka, Karel Maiwald, Zdeněk Ullrich a další. Po druhé světové válce tato činnost prakticky ustala, nebo se stala silně marginální. V roce 1961 došlo k organizačnímu sloučení Státního úřadu statistického a Ústřední komise lidové kontroly do Ústředního úřadu státní kontroly a statistiky, časopis Statistický obzor byl tehdy nahrazen časopisem Statistika a kontrola (1962–63), respektive Statistika (od roku 1964). Státní statistický úřad se opětovně osamostatnil v roce 1967 a po federalizaci byl transformován do Federálního statistického úřadu (FSÚ). Tento úřad převzal organizaci sčítání lidu v letech 1970, 1980 a 1991. Vedle toho vznikl v roce 1969 samostatný Český statistický úřad (ČSÚ), který trvá dodnes a po rozdělení československé federace převzal i některé kompetence zrušeného úřadu federálního (včetně sčítání lidu v letech 2001 a 2011). Český statistický úřad sídlí od roku 2004 v nové budově v Praze na Skalce (ulice Na Padesátém).
V období tzv. normalizace působil v rámci FSÚ Ústav (zprvu Kabinet) pro výzkum veřejného mínění (viz Ústav pro výzkum veřejného mínění FSÚ).
Literatura:
Eva Kačerová a kol.: Historie státní statistické služby 1919–2014. Český statistický úřad, Praha 2015.
Zdeněk Pavlík – Alena Šubrtová: František Fajfr. Život a dílo. Československá demografická společnost + Český statistický úřad, Praha 1993.
Jaroslav Podzimek: Bibliografie československé statistiky a demografie 1945–1968 I.–II. Výzkumný ústav statistiky a účetnictví, Praha 1969.
Jaroslav Podzimek: Vývoj československé statistiky 1919–1945 v událostech a datech. Výzkumný ústav statisticko-ekonomických informací, Praha 1979.
Jaroslav Podzimek a kol. 70 let československé statistiky. Federální statistický úřad + Výzkumný ústav statisticko-ekonomických informací, Praha 1989.
Alena Šubrtová: „Antonín Boháč – statistik a demograf.“ Sborník Národního muzea v Praze, řada A, 32, 1977: 1–196.
František Weyr: Paměti II. Za republiky (1918–1938). Atlantis, Brno 2001.