Porod
porod – konečná fáze, resp. vyvrcholení procesu vzniku nového jedince, vyjádřené lidově jako „příchod na svět“. Dříve používané čes. synonymum p. je „slehnutí“, u zvířecích savců se hovoří o „vrhu“. Z medicínského hlediska jde o specif. fyziologický proces v těle matky, který má řadu rysů nemoci a tradičně je spojen i s rizikem úmrtí dítěte i matky. P. je chápán jako význ. životní událost, jako charakteristická mezní situace a též jako mezník životního cyklu jedince i rodiny. Soc. význam p. a postoj společnosti k tomuto jevu se do značné míry odvíjejí od hodnoty dítěte a jsou fixovány ve zvykových, náb. i právních systémech jednotlivých společností, resp. kultur. Úzce souvisejí s významem mateřství (adorace „boží rodičky“ v křesťanském náboženství, úcta k mnohonásobnému mateřství, resp. soucit, protože podle bible má žena „v bolesti rodit děti“). Význam této události vzrůstá zejm. v pronatalitně orientovaných společnostech (viz též politika natalitní). Schopnost rodit (plodnost) vždy silně ovlivňovala postavení ženy ve společnosti (neplodné ženy měly nízkou prestiž a mohly být mužem zapuzeny apod.), důležitá ale byla i dispozice rodit mužské potomky, v patriarchálním typu společnosti nositele rodové linie, dědice spol. postavení atd. Velkou váhu to mělo zejm. v bohatších vrstvách, kde to bylo spojeno s hodnotou prvorozenství. Tradičně jsou první p. významnější událostí než další p., pokud se ovšem narodí živé dítě, resp. když se uchová naživu (ještě na začátku tohoto st. byla i ve vyspělých prům. zemích mrtvorozenost, resp. úmrtí do 3 dnů po p. běžným jevem). Akt p. sám o sobě byl většinou záležitostí neveř., odehrávající se v ústraní pouze za účasti žen, s výjimkou případů, kdy si společnost osobovala právo veř. identifikace dítěte (např. u královských rodů, šlo-li o následníka trůnu).
P. byl a u přír. národů je dodnes ritualizován podobným způsobem jako nemoc (modlitby za rodičku, zažehnávání zlých sil, hygienické rituály, přenášení bolestí na jiný objekt apod.) a váže se k němu někdy i „tabu krve“ (rodící žena je izolována, příp. stejně jako žena menstruující považována za „nečistou“, protože krev přitahuje nečisté astrální síly). P. předchází období těhotenství jako očekávání p. a následuje jej období tzv. šestinedělí jako jeho důsledek. P. lze tedy chápat jako určité vyvrcholení, kulminační bod velmi specif. etapy v životě ženy, charakterizované náhlou změnou způsobu života, zdravotní rizikovostí, příp. poskytováním zvl. ohledů a péče. Je to období zvýšené zátěže psych. i fyzické, které se civilizované společnosti snaží kompenzovat větší soc. ohleduplností (např. v zaměstnání, při poskytování zdravotních a jiných služeb). Kolem p. se postupně specifikovaly různé profese, tradiční je ale profese tzv. porodní báby, která byla dříve spojena i s léčitelstvím ženských chorob (viz též léčitelství přírodní) a byla stejně jako p. obestřena atmosférou tajemství, intimity. Nositelky této profese měly většinou i značnou prestiž, pokud své schopnosti nevyužívaly i k zakázanému navozování potratů, příp. k odstraňování nežádoucích narozených dětí (tzv. andělíčkářky).
Prakticky ve všech kulturách spjatých s magií či náboženstvím neznamená p. zároveň sociální aprobaci nového jedince. Ta je spojena až s iniciačním obřadem, který může být situován do různé doby po narození. U některých přír. národů jde o značně dlouhé období, v kterém např. není sankcionováno zabití dítěte, protože toto ještě není členem společnosti. V křesťanství má iniciační funkci křest, který se v zásadě má odehrát krátce po narození (do několika dnů, příp. při hrozbě úmrtí i dříve), protože je považován za očistu od „dědičného hříchu“, bez které nelze dosáhnout spasení, a také proto, že nebezpečí úmrtí novorozence bývalo značné. Všechny iniciační obřady, křest nevyjímaje, jsou na rozdíl od vlastního p. chápány jako veř. spol. události, často inscenované jako slavnost. V sekularizované civilizované společnosti se pozornost přenesla na samotný p., který je chápán především ve fyziologické rovině, stal se předmětem lékařské a soc. péče, byl zbaven atmosféry intimity, vyňat z kompetence rodiny. Jednou z diskutovaných otázek 20. st. je problém, zda je p. věcí přirozenou, nebo zda je nemocí. Silná tendence chápat jej jako přirozený proces vedla k rozvíjení snah zbavovat jej příznaků nemoci medicínskými, psychol. metodami i vytvářením vhodné soc. atmosféry (fyzická i psych. cvičení zmírňující porodní bolesti, snaha o potlačení „nemocničního“ charakteru porodnic, přítomnost otců při p. apod.). P. byl zbaven velké zdravotní rizikovosti i zátěže soukromé odpovědnosti (včetně dilematického rozhodování otce, zda v kritických situacích zachovat život matky nebo dítěte). Nestal se však běžnou bezproblémovou samozřejmostí, a to nejen proto, že moderní metody nejsou uplatňovány důsledně a jako komplexní systém vzájemně působících komponent. Ukázalo se, že přes všechna opatření „bezbolestný porod“ je jen jedním z mnoha moderních mýtů. Namísto původních zdravotních rizik, vázaných zvl. na nedostatečnou hygienu, nastoupila nová rizika, odvozovaná od zhoršování životního prostředí a od stresových situací a projevující se zejm. růstem počtu přirozených potratů. Celková zátěž ženy v období těhotenství, porodu i šestinedělí zůstává stále velmi vysoká, byť s poněkud odlišnými parametry.
Na p. se ženy nedívají jen jako na radostnou životní událost, ale i jako na překážku ve vykonávání řady činností, na estetické znehodnocení, zábranu v sexuálním životě apod. S procesem emancipace se oslabilo vědomí, že rození dětí je hlavním, resp. jediným posláním ženy. Vyskytují se snahy vyhnout se nepříjemnostem p. buď rezignací na mateřství, nebo přenosem zátěže p. na jinou ženu. S uzákoněním potratů přestal být p. osudovou záležitostí. Zároveň se vyskytla řada etických i právních problémů spojených s p., např. určení rozhraní mezi p. a potratem, přiznání rodičovství při umělém oplodnění apod. Těhotenství a p. mají stále silný soc. motivační účinek, i když se mění soc. normy, které je obklopují. Jsou např. stimulem sňatku i záměrně používaným nástrojem k dosažení tohoto cíle, u žen jsou někdy prostředkem k vyvázání z pracovního poměru (za války fungovaly jako obrana proti tzv. totálnímu nasazení) i k získání dalších soc. výhod. Ve společnostech našeho typu hraje p. u mladých lidí i důležitou úlohu přechodu do skupiny dospělých (vlastně určité iniciace). Výrazným zásahem do způsobu života je každý, ale zejm. první p. Plánování p., resp. tzv. plánované rodičovství souvisí s populačním klimatem. Výsledkem p. je narození jednoho nebo více dětí, které je nejvýzn. demografickou událostí (viz též porodnost, chování demografické).
delivery, childbirth accouchement Geburt parto
Literatura: Kapr, J.: Kniha pro nastávající otce. Praha 1990; Mead, M.: Male and Female. Harmondsworth 1964; Mead, M.: (1943) Coming of Age in Samoa. Harmondsworth 1966; viz též demografie, obřad iniciační, křest.