Maloburžoazie
(přesměrováno z Živnostník)
maloburžoazie – (z fr. bourgeois = původně název pro obyv. malého města, městyse) – označení pro početně výraznou vrstvu uvnitř buržoazie, zahrnující osoby žijící buď zcela, nebo z velké části z vlastní práce a z práce rodinných příslušníků, tzn. především řemeslníky, drobné rolníky, živnostníky a osoby žijící z výnosu skrovného zemědělského či průmyslového kapitálu. Pojem m. je někdy rozšiřován i na drobné úředníky a příslušníky svobodných povolání. Část m. kombinuje výtěžek z vlastního podnikání s příjmy ze zaměstnání. Podle vzájemného poměru obou těchto složek způsobu obživy jsou tito jedinci klasifikováni buď jako dělníci, v ideol. kontextu jako proletariát (převládá-li v jejich obživě rozhodujícím způsobem mzda, popř. soc. dávky), nebo poloproletariát (jsou-li tyto zdroje příjmů v relativní rovnováze či převažují-li příjmy z vlastního podnikání). Význ. součástí m. jsou též pauperizované skupiny přeměňující se v deklasované vrstvy, ztrácející postupně svoji soc. oporu v prostředí buržoazie a nezakotvené dosud v životním stylu i kultuře proletariátu. Jsou to tzv. marginální skupiny. Typickými příslušníky těchto vrstev m. jsou dlužníci a nájemníci, jejichž majetek je zatížen hypotékou, dále osoby žijící z renty, jejíž hodnota rychlou inflací značně poklesla. Mezi deklasovanou vrstvu m. patří zvl. bankrotáři (viz bankrot) a příslušníci opovrhovaných profesí.
Pojem m. patří především do marx. kategoriální výbavy. Marxismus u m. předpokládá zvl. typ spol. vědomí, odlišného od vědomí buržoazie i proletariátu. Jeho základem je dvojakost zapojení do spol. dělby práce i soc. struktury: jakožto podnikatelů i bezprostředních výrobců, jako vykořisťovatelů i vykořisťovaných. Marxovy úvahy o možném vědomí této vrstvy se staly základem marx. analýzy spol. vědomí. Oddělení m. od velké buržoazie je obtížné, neboť hranice je plynulá a závislá na povaze výroby. Jiná je v obchodě či službách, jiná v průmyslové či řemeslné výrobě, jiná v zemědělství; existují rozdíly i podle jednotlivých odvětví a konkrétních specializací. Velmi relativní význam má např. počet zaměstnávaných osob v řemesle či živnosti i míra zisku či výnosu z podnikání (přesto jde o ukazatele nejčastěji brané v úvahu). Tradičním kritériem příslušnosti k m. je osobní účast majitele podniku na organizaci výroby či podnikání, nízký stupeň vnitřní členitosti org. výstavby jeho podniku i fakt, že část produkce je určena pro vlastní spotřebu v domácnosti. Předpokládá se, že i při růstu velkovýroby je v kap. společnosti m. stále výraznou referenční skupinou a její životní styl je napodobován částí děl. třídy, zejm. tzv. dělnickou aristokracií. V bývalých social. zemích byla m. buď zrušena spolu s celou třídou buržoazie, nebo byla v pozměněné podobě inkorporována do social. ekonomiky (v Polsku, NDR, Vietnamu). Začátkem 90. l. dochází v těchto zemích k revitalizaci m. formou tzv. malé privatizace. S-gické analýzy většinou zdůrazňují příjmové a prestižní ukazatele a m. zařazují do střední třídy i nižších vrstev společnosti, výjimečně do vrstev vyšších. Kategorie m. je postavena na kritériu vlastnictví, a proto se nekryje s pojmy bílé límečky a modré límečky, protože ty jsou postaveny na charakteru práce a způsobu života.
petty bourgeoisie petite bourgeoisie Kleinbürgertum piccola borghesia