Anarchokomunismus
anarchokomunismus – jeden z proudů anarchismu, lišící se od anarchoindividualismu přesvědčením, že svoboda jednotlivce není možná bez sociální spravedlnosti a dobrovolné solidarity, které nezbytně vyžadují i odpovídající formy organizace společnosti. Podobně jako anarchosyndikalismus se vyslovuje pro revol. přeměnu spol. života, nezakládá ji však na činnosti odborů a na generální stávce. Zakladatelem a. byl ruský anarchista Michail A. Bakunin, přestože sám tento termín ještě nepoužíval. Bakunin navazoval na předchozí soc. myslitele s anarchistickými sklony (především Pierre Josepha Proudhona), požadoval však revol. odstranění státu s jeho byrokraticko-centralistickou organizací společnosti a vytvoření volné federace autonomních občin a nejrůznějších družstevních podniků, tzv. komun. Bakuninský anarchismus se stal později základem názorů Petra A. Kropotkina, jehož stoupenci se začali označovat jako anarchokomunisté. Také oni předpokládali soc. revoluci, směřující k okamžitému zrušení státu a soukromého vlastnictví výr. prostředků. Místa těchto institucí měla zaujmout federace samosprávných komun, budovaných na principech „volné dohody“, které by zavedly rozdělování podle potřeb svých účastníků. Počátkem 20. st. dosáhl a. jistého rozšíření v dělnickém hnutí, neboť byl považován za radikální protiváhu k sílícím reformistickým tendencím v řadách soc. demokr. stran. Tato situace se vytvořila především v méně rozvinutých zemích (Rusko, Španělsko, Itálie apod.). Ruští anarchokomunisté se zúčastnili Říjnové revoluce po boku bolševiků, přičemž plně podpořili její hesla „továrny dělníkům“, „půdu rolníkům“ a „všechnu moc sovětům“. Velmi záhy se však ostře postavili proti politice bolševické strany, směřující k upevňování nové státní moci. V této souvislosti byla význ. zvl. Kropotkinova polemika s Leninovými myšlenkami, obsaženými v díle Stát a revoluce. Kropotkin otevřeně odmítl státní socialismus bolševiků jako systém, který není o nic lepší než klasický státní kapitalismus. Předpověděl přitom, že pouhé zestátnění výr. prostředků (nikoliv jejich reálné zespolečenštění prostřednictvím samosprávy) nejen neodstraní vykořisťování a zotročení pracujících, ale naopak povede k jeho umocnění. Odpor anarchistických skupin proti bolševickému pojetí diktatury proletariátu vyvrcholil v ozbrojených vystoupeních během občanské války 1918–1921 (Machnovo povstání na Ukrajině, vzpoura kronštadtských námořníků). Mnohé z požadavků těchto povstání byly inspirovány právě idejemi a. Totéž platí i o tzv. barcelonské komuně (1936–1937) během občanské války ve Španělsku. V současné době má a. pouze okrajový význam. Některé z jeho principů se promítají do praxe anarchistických skupin, které usilují o „vystoupení ze systému“ prostřednictvím zakládání komun jako specif. sídelních a v mnohem menší míře i výr. společenství.
anarcho-communism anarcho-communisme Anarchokommunismus anarco-comunismo
Literatura: Bakunin, M. A.: Výbor ze spisů. 1903; Kropotkin, P. A.: Pospolitost (Vzájemná pomoc). Praha 1922.