Buržoazie (MSgS)
buržoazie (MSgS) je třída vlastníků nejdůležitějších výrobních prostředků v kapitalistické společnosti, což jí umožňuje přivlastňovat si nadhodnotu, vytvářenou dělnickou třídou, ve formě kapitalistického zisku.
Původně se pojmem buržoa označovali měšťané, později postupně kupci, bankéři a vlastníci průmyslových podniků. Postavením buržoazie, její strukturou, společenskou úlohou a poměrem k jiným skupinám obyvatelstva se nejdříve zabývali ekonomové, teoretikové utopického socialismu, historikové a politikové. Jako třída (viz třídy a třídní boj) se formovala v souvislosti se vznikem a rozvojem kapitalistické výroby. Její charakteristiku a podstatu společenských vztahů, které její postavení určují, podali K. Marx s B. Engelsem, kteří vyslovili názor o nevyhnutelném zániku buržoazie v boji s dělnickou třídou. Názory na buržoazii se ve světové sociologické literatuře neustálily na jednom stanovisku. Marxistická sociologie vycházela více ze závěrů ekonomů, filosofů a politiků, nyní se začíná podrobněji věnovat konkrétnějšímu studiu nových jevů v postavení, struktuře a úloze buržoazie. Mimomarxistická sociologie nedošla v otázce buržoazie k jednotnému názoru, zpravidla její příslušníky rozděluje do více skupin s různým označením. Jedna část sociologů toto dělení provádí na základě subjektivního pocitu příslušníků k určité skupině (P. S. Lunt, W. L. Warner, který hovoří o vyšší horní třídě, kam zařazuje městskou elitu dlouhé tradice, o nižší horní třídě, kam zařazuje zbohatlíky, kteří se snaží být přijati za sociálně rovné „starým rodinám“, a o vyšší střední třídě, kam zařazuje mimo jiné „solidní“ obchodní podnikatele). Jiná část sociologů používá pro určení příslušnosti k vyšším vrstvám jen objektivní měřítka, např. výši příjmů (Th. Geiger), prestiž povolání (S. M. Lipset, H. L. Zetterberg) anebo kombinaci více hledisek (T. H. Marshall). Převládajícím v současné mimomarxistické sociologii je, že zahrnuje příslušníky buržoazie pod jiné označení v menším nebo větším počtu společně s jinými příslušníky obyvatelstva. Tak např. hovoří o třídě moci nebo o elitě moci, kam zařazuje osoby z různých sociálních tříd, které mají přibližně stejnou politickou moc (Ch. W. Mills, R. A. Dahle, D. Riesman), přičemž i tu existují mezi sociology značně odlišné názory. Některé úlohy buržoazie v oblasti ekonomie přebírají manažeři (viz manažerismus), přičemž sociologové pod pojem manažeři zahrnují i část buržoazie, zvláště tu aktivní v oblasti řízení průmyslu (J. Burnham a další). Podle této teorie manažeři přeberou v nové společenské soustavě úlohu vládnoucí třídy, kterou dosud vykonávala buržoazie, což vyjadřuje probíhající tendence k státně monopolistickému kapitalismu. Tato teorie nedělá dostatečně hlubokou sociologickou analýzu poměru manažerů k vlastnictví. Má více význam jako praktický návod k řízení podniků a výroby v současných vyspělých kapitalistických zemích. Část buržoazie zahrnuje současná mimomarxistická sociologie k střední třídě. Názory R. Dahrendorfa na existenci buržoazie vycházejí z některých závěrů marxismu, odmítá však její charakteristiku, založenou především na vlastnictví, a její charakteristiku zakládá především na poměru k moci.
Pojem novodobé buržoazie prochází v současnosti vývojem, je ovlivňován jak změnami, které v současné kapitalistické společnosti probíhají, a novodobými názory nejen sociologů, ale i ekonomů, politiků, historiků i filosofů, tak i značnou vnitřní diferenciací buržoazie. Často je používán v různém smyslu. Před marxistickou sociologií je složitá úloha postihnout a zhodnotit všechny vlastnosti novodobé buržoazie v zemích odlišných vývinových stupňů, zhodnotit procesy vnitřní diferenciace a vývinu buržoazie.
Marxistická teorie považuje buržoazii za třídu, jejíž existence nemá trvalé společenské opodstatnění, která bude vyvlastněna a jejíž vládu nahradí beztřídní společnost. Buržoazie má v společenském životě stále více úlohu třídy, která brzdí společenský vývoj. Socialistická společnost překoná vládu buržoazie trvale tím, že dosáhne podstatně vyšší produtivity práce než společnost, v níž měla buržoazie rozhodující podíl ekonomické a politické moci.
Diferenciace buržoazie existuje v několika rovinách. Podle velikosti vlastnictví hovoříme o maloburžoazii, střední buržoazii a velkoburžoazii, podle formy vlastnictví o monopolní a ostatní buržoazii, podle obsahu činnosti o finanční, průmyslové, obchodní, zemědělské a případně jiné buržoazii, podle politického postoje o reakční buržoazii, o národní buržoazii, o kompradorské buržoazii, podle způsobu nabývání kapitalistického zisku o příživnické nebo o organizačně a výrobně činné buržoazii. Způsobů vnitřního dělení buržoazie je více. Rozhodující vliv ze současné buržoazie má monopolistická buržoazie, přičemž mezi jednotlivými vrstvami a skupinami buržoazie probíhá konkurenční boj, který nabývá i povahy politického a ideologického boje vnitrostátního i mezistátního a mnohokrát byl příčinou těžkých společenských otřesů, zvláště válek.
Objektivní tendence vede v kapitalistické společnosti k zužování okruhu velkých vlastníků výrobních prostředků. Před sociologií zůstává významná úloha zkoumání dalších vývinových cest buržoazie a tendencí k utváření beztřídní společnosti.
Literatura: Burnham J., The Managerial Revolution, New York, 1941; Dahl R. A., The Concept of Power, Behavioral Sciences, 1957; Dahrendorf R., Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft, Stuttgart, 1957; Engels B., O rozkladu feudalismu a rozvoji buržoazie, Praha, 1951; Handbuch der Soziologie, 1956; Handwörterbuch der Soziologie, 1959; Štejn J., Technokrati a manažeři, Bratislava, 1965; Marx K., Engels B., Manifest Komunistické strany, Praha, 1951; Marx K., Kapitál, Praha, 1953; Mills Ch. W., The Power Elite, 1956; Mosca G., Die herrschende Klasse, Bern, 1950; Riesman D., The Conception of Power, Behavioral Sciences, 1957; Sombart W., Der Bourgeois, München-Leipzig, 1913.
Viz též heslo buržoazie ve Velkém sociologickém slovníku (1996)