Nezaměstnanost
nezaměstnanost – výskyt osob, které jsou bez placeného zaměstnání, které je chtějí a aktivně je hledají, na něž jsou odkázány jako na zdroj obživy. Je to ekon. a sociální jev moderních společností spojený s procesem industrializace a tržní dynamiky, který může nabývat povahy soc. problému, zejm. pokud se jedná o n. dlouhodobou a masovou. N. je předmětem zájmu různých vědních oborů, v teor. rovině zejm. ekonomie, s-gie, soc. psychologie, v rovině každodenní praxe soc. politiky, soc. poradenství, politiky. V soudobém významu je pojem n. užíván od 80. l. 19. st., předtím byla n. chápána jako součást širšího soc. problému, chudoby. Na počátku 20. st. byla n. považována za soc. patologický rys společnosti a jeden z projevů deviantního chování. Ekon. je n. důsledkem menší potřeby pracovní síly, která může být způsobena různými příčinami (např. úpadkem podniku, odvětví, modernizací a racionalizací výroby, restrukturací hospodářství, nadměrně vysokými mzdami, nedostatečnou kvalifikací, změnou struktury poptávky po prac. síle apod.). Kritéria pro zařazení do skupiny nezaměstnaných osob nejsou zcela jednoznačná. Většinou se předpokládá, že jde o lidi nezaměstnané proti své vůli, nedobrovolně. Podle definice Mezinárodního úřadu práce (ILO) je nezaměstnanou osoba, která je bez práce, hledá ji, je připravená okamžitě práci přijmout, začít okamžitě pracovat. Na Mezinárodní konferenci statistiků práce v r. 1982 byla přijata definice n., podle níž se za nezaměstnané považují osoby, které během vykazovaného období zároveň: a) nepracovaly ani v placeném zaměstnání, ani nepodnikaly, b) hledaly aktivně práci – registrovaly se u úřadů práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce, nebo hledaly práci přímo v podnicích, využívaly inzerci, podnikaly kroky pro založení vlastní firmy apod., c) byly připraveny k nástupu do práce, tj. byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů. Jednotlivé státy si však zpravidla vytvářejí vlastní definici n. (např. v USA pojem nezaměstnaný stanovuje U. S. Bureau of Labor Statistics).
Z hlediska formy se rozlišuje n. otevřená a skrytá, které jsou paralelní s otevřenou a potlačovanou inflací. Otevřená n. (open unemployment) představuje výskyt lidí bez zaměstnání na trhu práce, ať jsou registrovaní na úřadu práce, nebo ne. Otevřená n. proto zahrnuje v tržní ekonomice i případy osob, které přišly o práci a pracovat chtějí, i když si práci nehledají, protože se domnívají, že stejně žádnou nenajdou; zpravidla nemají kvalifikaci nebo mají kvalifikaci, která neodpovídá požadavkům doby. Dále případy, kdy si lidé hledají práci sami, event. prostřednictvím známých, a nepovažují z nějakého důvodu za potřebné se zaregistrovat na úřadě práce (nehlásí se tam). Skrytá n. zahrnuje např. případy, kdy jsou lidé zaměstnáni na zkrácenou pracovní dobu a chtějí být zaměstnány na plný úvazek. Nejdůležitějším případem skryté n. je situace, kdy podniky a organizace zaměstnávají více lidí, než potřebují k dosažení svých cílů (s příslušnou technologií za daných klimatických a fyzických podmínek), nazývaná přezaměstnanost (overmanning), typická zejm. pro plánované ekonomiky reálného socialismu.
Podle zdrojů, resp. příčiny, která ji způsobuje, se vyskytují 4 druhy n. 1. Sezónní n. vzniká z pravidelného sezónního kolísání v poptávce po práci (resp. z fluktuace pracovních sil v důsledku sezónních prací) a je tradiční v zemědělství, stavebnictví, turistickém ruchu apod. Sezónně je také ovlivněna nabídka práce v souvislosti se školním rokem. 2. Frikční n. vyplývá z relativních změn nabídky nebo poptávky po zboží a službách mezi odvětvími a povoláními a týká se jak těch, kteří se ucházejí o zaměstnání poté, co byli propuštění nebo je ztratili, tak těch, kteří se ucházejí o zaměstnání poprvé, nebo chtějí znovu vstoupit do zaměstnání po období, kdy žádné neměli. Frikční n. trvá tak dlouho, než se pracovníci na základě informace o volném místu přesunou od jednoho zaměstnavatele k druhému, má tedy krátkodobý charakter. Je považována za vitální aspekt tržní ekonomiky, neboť z ekon. hlediska hledání nových a lépe placených míst vede k využívání pracovní síly tam, kde bude využita a zaplacena nejlépe. 3. Strukturální n. je způsobována zákl. změnami ve struktuře poptávky buď po technologických, nebo jiných podmínkách práce. Volná místa existují, nezaměstnaní ale nemohou být přijati buď pro nedostatek požadovaných schopností, resp. pro nedostatečnou kvalifikaci, nebo pro nevhodnou kvalifikaci. Strukturální n. zahrnuje i případy, kdy nezaměstnaní nemohou z nějakého důvodu dojíždět za prací nebo změnit bydliště. Strukturální n. je obtížné odlišit od n. frikční. Trvá však déle a vyžaduje náklady na informace, na rekvalifikaci a stěhování. 4. Cyklická n. je důsledkem hosp. cyklu. V době krize roste, v okamžiku oživení začíná ustupovat. Znakem cyklické n. je zpoždění, s jakým se vyvíjí. Začne-li hosp. krize, nedojde k propouštění okamžitě, neboť trvají mzdové smlouvy. S nástupem oživení se poptávka po pracovní síle zvyšuje jen pozvolna. Z hlediska času se rozlišuje n. krátkodobá, trvající jen několik málo měsíců, a dlouhodobá, trvající déle než 1 rok.
I když se n. považuje za stav nedobrovolný, může být do jisté míry ovlivněna vůlí jedince. Někteří lidé ztrácejí své pracovní místo, protože byl na ně v zaměstnání nebo mimo ně činěn soc. nátlak, jiní propuštění stejně zamýšleli místo opustit. Mezi nezaměstnanými je i část těch, kteří se nezajímají o přijetí práce, ale spíše o vyčerpání nároku na finanční podporu po dobu n.. Ve většině tzv. vyspělých států má na podporu v n. nárok každá osoba, která splňuje oficiálně stanovené podmínky, a to po dobu, která bývá zpravidla časově omezená (nejčastěji od půl do 1 roku). Podpora se většinou (vyjma velmi nekvalifikovaných dělníků) nevyrovná ztracenému výdělku. Důležité jsou také podmínky, na které je poskytování podpory vázáno, a další poskytované výhody (např. stát za nezaměstnané platí nájemné apod.). Pokud nezaměstnaný ve stanovené lhůtě nenajde místo, resp. nezačne pracovat, nepobírá již podporu v n., bývá přeřazen do kategorie soc. případů. V jistém smyslu mohou k n. přispět odbory svými mzdovými požadavky (mnozí nezaměstaní by pracovali i za nižší plat, ale podle generální dohody to není možné).
Počet nezaměstnaných se stanovuje různými způsoby. Jednak podle statistik nezaměstnaných, které jsou vypracovány na základě registrace nezaměstnaných na úřadech práce, jednak na základě spec. šetření prac. síly prováděných zpravidla metodou náhodného výběrového šetření, kdy se za nezaměstnané považují obvykle osoby, které v příslušném období nepracovaly, byly však práceschopné a chtěly pracovat. Počet nezaměstnaných zjištěný druhým způsobem bývá zpravidla vyšší než v prvním případě. Důležitým ukazatelem je míra n., tj. počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekon. aktivního obyv. Při přirozené míře n., která je vždy vyšší než nula, jsou tlaky na mzdy v rovnováze, takže ani nezvyšují, ani nesnižují míru inflace. (Někteří ekonomové však místo pojmu přirozená n. dávají přednost termínu míra n. neakcelerující inflaci, tzv. NAIRU.) I při vysoké zaměstnanosti je ve státech s tržní ekonomikou značný počet lidí bez práce díky fričkní a strukturální n.. Přirozená míra n. vykazuje v posledních desetiletích vzestupnou tendenci (např. v 60. l. v USA byla tato míra odhadovanána max. na 4 %, na počátku 70. l. již na 5 % a v 80. l. na 6 %). Míra n. podceňuje skutečný rozsah n., protože mezi nezaměstnané nezapočítává případy skryté n. Ekon. lze n. hodnotit z hlediska ztrát hrubého národního produktu, zátěže státního rozpočtu podporami pro nezaměstané, zvyšování nákladů na rekvalifikaci apod. Problematikou n. se v ekonomii zabývají teorie keynesismu a neokeynesismu, monetarismu a teorie racionálních očekávání.
Ze s-gického a soc.-psychol. hlediska začala být n. věnována pozornost v období velké hospod. krize (viz např. M. Jahoda, P. F. Lazarsfeld a H. Zeisel Die Arbeitslosen von Marienthal (1933), E. W. Bakke The Unemployed Man (1933), A. L. Beales a R. S. Lambert Memoires of the Uneployed (1934)). Z pozdějších prací jsou s-gicky významné např. práce The Unemployed Man and His Family (1940) od M. Komarovské, Unemployment in History. Economic Thought and Public Policy (1978) od J. A. Garratyho a What Unemployment Means (1981) od A. Sinfielda. Z ekonomicko-sociologického hlediska se problémem n. zabýval J. L. Porket. Z nejnovějších čes. s-gických autorů zpracovávajících dané téma je možno jmenovat P. Mareše. Ze s-gického hlediska je důležité, které soc. skupiny jsou n. ohroženy nejvíce, jak se nezaměstnaní adaptují na novou, zpravidla vnucenou soc. roli, jaký je životní styl nezaměstnaných osob, jaký má n. dopad na jedince i na jeho bezprostřední soc. okolí. N. je ovlivňována soc.-demogr. ukazateli: věkem, pohlavím, etnickou a národnostní příslušností, lokalitou. Ženy mívají zpravidla vyšší míru n. než muži a daleko častěji než jejich protějšky patří do skupiny lidí nezaměstnaných skrytě. Z demogr. skupin vykazuje nejvyšší míru n. mládež do věku 25 let. V jejím případě se jedná zejm. o frikční n. Mladí začínají a přerušují ekon. aktivitu velice často, rychle dostávají práci a často mění zaměstnání. Největší nebezpečí představuje n. u lidí, kteří mají nastoupit do zaměstnání poprvé, neboť v případě jeho nenalezení se u nich nevytvoří pracovní návyky a mohou se stát příslušníky marginální spol. skupiny dlouhodobě nezaměstnaných. Ohroženou skupinou jsou i lidé v předdůchodovém věku (hlavně v bývalých postkom. zemích). Etnické minority bývají obvykle postiženy vyšší mírou n. než majoritní populace, a to díky nižší úrovni vzdělání (menšímu kult. kapitálu), nižší četnosti kontaktů s lidmi, kteří nabízejí práci (menšímu soc. kapitálu), menší zapracovanosti a často i díky skryté rasové diskriminaci. Vážným problémem v mnoha zemích je n. imigrantů.
N. vede ke změně soc. pozice jedince ve společnosti, k poklesu jeho statusu, ke snížení soc. prestiže. Četné výzkumy nezaměstnaných ukazují, že na tuto novou soc. roli se lidé adaptují zpravidla velice těžko, klesá jejich sebehodnocení, dochází u nich ke zhoršování fyzického i psych. zdraví (k vyššímu výskytu srdečních a duševních chorob), k zeslabování až ztrátě kontaktů se známými a přáteli, kteří jsou zaměstnaní, i k rozpadu manželství. Lidé nezaměstnaní dlouhodobě představují specif. marginální soc. skupinu. Jejich životní styl se odvíjí od nízkého příjmu, nedostatku prostředků k životu, vyznačuje se množstvím volného času, nudou a zahálkou. Tito lidé trpívají pocity zbytečnosti, marnosti, deprivací, odcizením, bývají apatičtí, mají sklony k rezignaci. U nezaměstnaných se často vyskytuje deviantní chování (alkoholismus, sebevražednost, kriminalita apod.). Do určité míry totéž platí i pro lidi nezaměstnané krátkodobě, na ně však n. nemusí mít jednoznačně negativní dopad. Mnozí z nich např. využívají volný čas k činnostem, za něž by jinak museli platit (stávají se samozásobiteli), k dalšímu vzdělávání apod. N. je i otázkou polit. Její zvyšování či snižování bývá charakterizováno jako neúspěch či úspěch vládní politiky, n. může vyhrát nebo prohrát volby.
unemployment chômage Arbeitslosigkeit disoccupazione
Literatura: Kelvin, P. – Jarrett, J. E.: Unemployment. Its Social Psychological Effects. Cambridge 1985; Keynes, J. M.: (1936) Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha 1963; Mareš, P.: Nezaměstnanost ako sociální problém. Praha 1994; Porket, J. L.: Work, Employment and Unemloyment in the Soviet Union. Oxford 1989; Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.