Sbližování sociální
sbližování sociální – jedna z teor.-ideol. koncepcí tzv. marxisticko-leninské sociologie, k níž se v 1. polovině 80. l. hlásila většina sov., čsl., bulh. a východoněm., ale i řada pol. a maďar. sociologů zabývajících se výzkumem sociální struktury, a podle níž se v období tzv. reálného socialismu soc. a ekon. rozdíly mezi dělníky, rolníky, příslušníky inteligence a ostatními zaměstnanci, tj. skupinami tvořícími tzv. sociálně-třídní strukturu social. společnosti, postupně stírají a prosazuje se tendence ke sbližování soc. postavení představitelů jednotlivých tříd a společenských skupin, čímž se social. společnost homogenizuje. Šlo o svého druhu ideol. kontrapunktické tvrzení k hypotéze o proletarizaci kap. společnosti. Zároveň se však hovořilo o prohlubování tzv. vnitrotřídních rozdílů, tj. o zvětšování rozdílů mezi příslušníky jedné a téže třídy (viz též třída dělnická), mezi pracujícími v různých hosp. odvětvích, mezi lidmi různého věku žijícími v různých regionech, mezi muži a ženami apod. Podle některých teorií nebyla sociální diferenciace za socialismu stavěna do protikladu k s.s., protože se odehrávala v netřídním rozměru. Snahou bylo zachovat ideu stírání třídních rozdílů na cestě ke komunismu a zároveň projevit nesouhlas s rovnostářstvím.
Ideu s.s. lze také interpretovat nikoliv jako proces vzájemného připodobňování spol. skupin, resp. tříd, ale jako proces posilování jejich vzájemné komunikace na bázi soc. směny (viz teorie sociální směny) v oblasti mater. i duchovních hodnot. Takto se mohou „sbližovat“ i velmi odlišné skupiny, mohou směřovat ke sladění svých hosp., polit. a kult. zájmů (příp. podle principu komplementarity). Posuzováno z úhlu aplikace kybernetiky na spol. procesy v duchu N. Wienera, marx. výklad s.s. akcentuje podobnost až identitu, která vede k soc. uniformitě a k růstu soc. entropie, zatímco druhý uvedený výklad neruší žádný typ soc. diferenciace, posiluje však konsensus, resp. soc. harmonii. Takové „sbližování“ lze interpretovat např. ve funkcionalistickém nebo interakcionistickém duchu. Na s.s. by bylo možno pohlížet i jako na proces akulturace, při kterém probíhá jednostranné nebo oboustranné přebírání kulturních vzorů, dochází ke zvýraznění „přitažlivých“ kult. prvků a těch, pro jejichž rozvinutí jsou vytvořeny příznivé podmínky, a který může končit jak potlačením jedné z kultur, tak „obohacením“ obou. Nikoliv teor., ale reálné podoby s.s. za socialismu odpovídají spíše modelu potlačování „nežádoucí“ kultury. Do tohoto modeluse promítali ideol. záměny: typické bylo postulování sbližování městského a venkovského způsobu života a práce jako sbližování děl. a rolnické třídy.
social approachment, social convergence convergence sociale soziale Konvergenz convergenza sociale
Literatura: Alan, J. – Jungmann, B. – Machonin, P. – Petrusek, M. – Roško, R. – Šafář, Z. – Večerník, J.: „Československá společnost“ po dvaceti letech. Sociologický časopis, 26, 1990, č. 3; Rutkevič, M. N.: Proces sbližování tříd a sociálních skupin. Praha 1982; Wiener, N.: (1950) Kybernetika a společnost. Praha 1963.