Výpravy křížové

výpravy křížové – vojenská tažení proti nevěřícím pohanům a kacířům, pořádaná od 11. do 15. st. n. l. Jsou specif. hist. vymezeným typem náboženských válek. Vycházely ze směsi pohnutek: vedle oddané obrany víry představovaly od počátku expanzívní náb. politiku církve, její šíření „ohněm a mečem“, ale i polit. výboje světských panovníků spojené s hosp. kořistnictvím. Zejm. počáteční v.k. provázela extatická náb. atmosféra. Křižáci mají image fanatických, neohrožených a krutých bojovníků. V době prvních v.k. se vytvářela ale zároveň idea rytířství, pěstoval se kult hrdinů. První v.k. byly konány do zemí vých. Středomoří pod praporem osvobození Božího hrobu a Svaté země. Na Blízký východ bylo podniknuto celkem 7 velkých v.k., první v l. 1096–1099, poslední v r. 1270. Byly řízeny církví a požehnány papežem. Jejich výsledkem byl i vznik několika křižáckých států, které zanikly koncem 13. st. Druhým typem v.k. byla tažení proti pohanským kmenům v Pobaltí a třetím typem výpravy proti albigenským, husitům a jiným kacířům, protože hereze byla považována za stejně nebezpečnou jako pohanství. Účast ve v.k. znamenala pro příslušníky všech středověkých stavů velké, většinou dlouholeté dobrodružství a zároveň umožňovala komunikaci s dalekými cizími zeměmi, s jejich odlišným životním stylem. I když šlo o zavrhovaný svět, dílčí materiální i duchovní hodnoty z něho byly přijímány, takže v.k. obohatily křesťanskou kulturu o prvky vých. kultury, docházelo při nich k akulturaci, zároveň se ale posilovalo vědomí specifik, výlučnosti (viz Abendland). V moderní době se staly oblastí legend a námětem romantické literatury.

crusades croisades Kreuzzüge crociate

Literatura: Runciman, S.: A History of the Crusades, 3 d. London 1994.

Alena Vodáková