Misionářství: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Sekot Aleš|Aleš Sekot]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Sekot Aleš]] | [[Kategorie:Aut: Sekot Aleš]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]] | [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02
misionářství – (z lat. missio = poslání) – obecně rozšiřování vlastního náboženství mezi příslušníky jiných náboženství či mezi bezvěrci, v křesťanství chápané většinou jako organizovaná činnost. Katol. misijní činnost byla původně (od r. 1622) řízená Kongregací propagandy víry, která byla v r. 1968 přejmenována na Kongregaci pro hlásání evangelia národům. Tuto činnost vykonávají většinou příslušníci řeholních řádů (benediktini, františkáni, dominikáni, jezuité aj.) a spec. náb. organizace. M. byly věnovány některé papežské encykliky (Fidei domum Pia XII. z r. 1957, Princeps pastorum Jana XXIII. z r. 1959 a Populorum progressio Pavla VI. z r. 1967) a II. vatikánský koncil (1962–65) schválil dekret o misionářské činnosti. Soustavné a institučně organizované protestantské m. bylo zahájeno v r. 1701, kdy v Británii vznikla Společnost pro šíření evangelia v cizích zemích. V r. 1795 vznikla Londýnská misionářská společnost a od r. 1815 se začíná angažovat Bazilejská misie. V Sev. Americe byly v průběhu kolonizace v 18. st. postupně zakládány menší misijní společnosti s cílem evangelizace Indiánů. Zprvu byli získáváni a křtěni náčelníci kmenů, místní vládci, kteří pak misionářům pomáhali. Do jisté míry bývali náb. obřady přizpůsobeny místním náb. kultům a zvyklostem, byl zejm. používán místní jazyk při bohoslužbách. Důležitou součástí m. je dnes získávání a příprava domorodého duchovenstva, často ve spec. elitních školách. Novodobé m. je propojeno s ekumenismem. V r. 1910 se na mezinár. kongresu protestantských misionářů v Edinburghu hodnotila činnost misionářských společností Velké Británie, Ameriky a kontinentální Evropy a byla vytvořena Mezinárodní misijní rada. 1 200 delegátů 160 misijních společností se zabývalo hledáním cest šíření evangelia v křesťanském světě, vymezováním poslání církve v zemích činnosti misijních společností, otázkami vzdělání a jeho vztahu k christianizaci, koexistencí s nekřesťanskými náboženstvími, otázkami odborné přípravy misionářů, vztahem misie a vládních úřadů a konečně možnostmi a mezemi spolupráce křesťanských církví na poli m.. Byly hledány cesty překonání krize křesťanství, šířící se sekularizace. Východisko z krize bylo spatřováno v aktivizaci misionářské činnosti, v jejím rozšíření na nové oblasti světa a v semknutosti misionářských sil. Křesťanské misie dnes působí i na poli náb. charity, obecně vzdělávací a osvětové činnosti. Některé protestantské denominace (baptisté, adventisté aj.) vyvozují z evangelického principu „všeobecného kněžství“, že každý věřící se má podílet na misijní činnosti. Misionářské organizace vytváří i islám, resp. další náboženství.
mission, missionary work missionisme Mission attività missionaria