Sociologie moci

sociologie moci – aplikace s-gického přístupu na zkoumání politické, ekon., soc. moci. Klasičtí teoretici moci, jako např. V. Pareto, berou moc jako záležitost poslušnosti. Jedním ze s-gických témat je používání sankcí k dosažení poslušnosti, a to buď okamžitých nebo odložených (implikovaných, výhružných), používání násilí (nebo hrozby násilím) jako prostředku moci. Nadřazenost, kterou moc přináší, je založena v její legitimitě (tj. v tom, do jaké míry se ovládaní cítí být zavázáni vyhovět přáním, rozkazům vládce). Poddajnost je funkcí sankcí, které mohou být pozitivní nebo negativní a mohou se pohybovat od nulového nátlaku k silnému nátlaku. Nástroje moci spočívají v kontrole informací nebo ve schopnosti změnit podmínky těch, kteří jsou ovládáni (odnětím zásobování, výhod atd.). Výkon moci jednoduše znamená ukázat jasný úmysl použít moc, kterou dotyčný má. S-gie se zabývá otázkou konsensu v mocenských vztazích, který je součástí systému hodnot dané společnosti (např. jako výraz božího řádu reflektovaného ve spol. řádu) a je pokud možno internalizován (člověk v systému vyrůstá nebo je do něho přenesen ze systému s podobnou hierarchií hodnot). Tyto otázky tvoří jádro hist. literatury o polit. myšlení. Aristoteles rozlišoval mezi použitím síly jedincem, několika nebo mnoha lidmi, vedoucím k tyranii, oligarchii nebo demokracii. Daleko později Th. Hobbes a J.-J. Rousseau viděli vztahy moci jako smluvní (viz smlouva společenská). Ale až v době plného dozrání nár. států se moc stala subjektem soc. a s-gické analýzy a byla pojata jako analytický koncept. Max Weber vytvořil klasickou definici státu jako ztělesnění politické (ekon. a soc.) moci, jehož úhelným kamenem je byrokracie.

Z mnoha am. sociologů zabývajících se mocí to byl Talcott Parsons, který dokázal zredukovat její koncepci právě na zákl. konsensus systému hodnot mezi držiteli moci a ostatními, vyjádřený důvěrou, která se v ekonomice manifestuje penězi jako abstraktními ukazateli dostupnosti směny a soc. řádu, jenž je závislý na této směně. Těžiště moci leží v soc. institucích vládnutí ve všech formách a na všech úrovních, výkon moci je vyhrazen držitelům určitých pozic ve vládě, která je zvolena, resp. považována za legitimní (legitimní moc nahrazuje nebo může nakonec nahradit legální moc, která ztratila svou legitimitu). Tím, že moc byla vztažena k soc. konformitě, všechny formy úchylek odstartují sankce, které se pohybují na škále od přímého násilí po jemné přesvědčování. Hlavní proud am. s-gie považuje moc za vektor soc. směny (viz teorie sociální směny), která je chápána jako „racionální sňatek“ zdrojů ovládání. Jiné s-gie z 2. poloviny 20. st., např. školy konfliktualismu, esoterické odrůdy marxismu nebo zjednodušení typu centrum – periferie postulovaly moc jako hegemonii ovládání ušlápnutých a utlačovaných lidí, aniž braly v úvahu etiologii moci a její nepostradatelnost pro pokračování sociálního řádu. Koneckonců, soc. moc je to, co utváří soc. organizaci a její analytickou abstrakci, sociální strukturu.

Již George Simmel popsal formy sdružování vedoucí k soc. organizacím, které jsou hmatatelným vyjádřením soc. institucí, a ty jsou v podstatě založeny na opakujícím se a opakovatelném vzorci soc. interakce, který produkuje výsledky chování vytvářející legitimitu nezbytnou pro každý spol. řád. Ti, kdo mají moc a mohou ji vykonávat, udržují a rozšiřují ovšem kontrolu nad zdroji (zvl. nad těmi vzácnými), což nevyhnutelně vychyluje soc. vztahy mezi lidmi, organizacemi, národy, nadnár. uskupeními, ekon. korporacemi atd. do sociální nerovnosti, spočívající v nesouměrném rozdělování zdrojů bohatství, moci, znalostí. Představy utopistů a „levých“ ideologií, že by mohlo být dosaženo sociální rovnosti a že by vydržela po jakkoli dlouhou dobu, se nikde nenaplnily. S-gie tradičně studuje spojení moci s politikou a její vztah k vůdcovství, autoritě, elitě. Studuje také „měřitelnost“ moci (její velikosti, jejího rozsahu), její domény, užití, které se pohybuje od autokracie ke konstitucionalismu, její rozdělení, které je funkcí zdrojů (čím větší jsou něčí zdroje, tím větší je jeho moc), vazbu na dovednosti a polit. motivace a náklady spojené s dosahováním moci.

sociology of power sociologie du pouvoir (des rapports de pouvoir) Soziologie der Macht sociologia del potere

Literatura: Coleman, J. S.: Foundations of Social Theory. Cambridge (Mass), London 1990; Dahl, R. A.: The Concept of Power. Behavioral Science, 2, 1957; Pareto, V.: Sociological Writings. New York 1966; Parsons, T.: Structure and Process in Modern Societies. Glencoe 1960; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft: Grundriss der verstehenden Soziologie, 2 sv. Tübingen 1922.

Daniel Kubát