Slang

slang – (z angl. koncovky s, pomocí které se tvoří 2. pád, a z první slabiky slova language = jazyk) – soubor slov a slovních spojení vázaných na určité soc. prostředí, resp. specif. způsob vyjadřování určité soc. vrstvy, skupiny. Nesprávně se s. někdy označují jako „jazyky“. Nevyznačují se zvláštnostmi mluvnickými a nejsou ani podmíněny teritoriálně jako dialekty, i když bývají považovány za zvl. případ tzv. sociálního dialektu. Společenství používající s. se vyděluje z celkového nár. společenství buď po linii profese (tzv. profesionální s.), nebo specif. zájmy (s. zájmové), nebo generačně (např. s. studentské mládeže). Profesionální s. slouží k dorozumění mezi pracovníky určitého, většinou svým způsobem výlučného oboru. Nejznámější a tradiční je s. hornický s výrazy jako „kopna“ (stropnice), „deka“ (stropní vrstva uhlí), „štreka“ (důlní chodba). Ve zdravotnictví je oční lékař „očař“, ušní lékař „ušař“, výrazy „ex“ nebo „exnul“ označují úmrtí pacienta apod. Své bohaté slovní a frazeologické prostředky mají s. představitelů uměl. profesí, sportovců apod. Nejnovější je s. uživatelů počítačů. V s. zájmovém a zejm. v s. některých soc. vrstev mládeže nevznikají slovní pojmenování a slovní spojení jen pro označení jistých skutečností, ale je v nich vyjádřen i postoj mluvčího k této skutečnosti. Příkladem může být s. studentský s výrazy označujícími např. nedostatečnou známku ve škole (koule, koulička, puma, pohromák, morda, trha) nebo ředitele školy (vedle neutrálního „říďa“ se používal „mudrák“, „šafář“, „prorok“, „otecko“). Podobný, ale ještě specifičtější význam jako s. má i fr. slovo argot, jímž se označuje mluva deklasovaných vrstev izolujících se od společnosti (zlodějů, podvodníků, prostitutek). Argotické prostředky mají utajit obsah sdělení před nezasvěcenci (např. pod výrazem „citrón“ se skrývá padesátikoruna, „klimáky“ jsou paklíče aj.). V češtině se pro s. i argot používají ještě slova žargon nebo „hantýrka“.

S. i argot existují pouze v mluvených podobách národních jazyků, nikoliv v jazyce spisovném, i když jejich prostředky byly a jsou často využívány jako prostředky stylizační a charakterizační v uměl. literatuře. Podobně jako dialekty mohou být s. a argoty předmětem s-gického studia, protože charakterizují některé soc., profesní a demogr. skupiny, resp. subkultury a kontrakultury, nepřímo vypovídají o ideologiích, postojích a životním stylu. Poznání argotů pomáhá při studiu deviantních skupin (viz sociologie deviantního chování). Je to jedna z oblastí, kde se úzce stýkají lingvistické, resp. sociolingvistické výzkumy s výzkumy s-gickými. Pro s-gii představuje používání zvl. mluvy i jistý druh labellingu, resp. stigmatizace. Pokud jde o počínání nezáměrné, může být soc. handicapem, překážkou soc. mobility. Záměrné používání s. může být součástí stylizace a má často provokativní cíle. Znalost s. otevírá přístup do určitých uzavřených komunit a může patřit k předpokladům tzv. deviantní kariéry (viz deviace sociální, drogy aj.). Někdy se stane používání určitého s. nebo některých jeho prvků dočasnou módou (viz sociologie módy). Část slangových výrazů přechází do běžného jazyka, což je součástí vývoje živého jazyka a z hlediska s-gického indikací spol. změny. Stejně jako v případě nářečí je současnost charakterizována spíše ubýváním s., i když v profesní oblasti a u subkultur mládeže vznikají stále nové s. nebo se staré „modernizují“.

slang argot Umgangssprache, Jargon, Slang gergo

Literatura: Hubáček, J.: O českých slanzích. Praha 1981.

Jiřina Hůrková