Management vědecký

management vědecký – též vědecké řízení – rozvíjení teor. představ o managementu, které má spíše podobu tvorby dílčích koncepcí, zásad, doporučení. Často jsou protichůdná, pocházejí z různých věd. disciplín, jsou však spojená snahou o vytvoření předpokladů úspěšného praktického řídícího chování podnikatelů a manažerů. Úspěšné chování znamená zvýšení zisku, snížení ztrát, zajištění celkové prosperity, ale i dosažení spokojenosti lidí, soc. souladu, participace soc. skupin na daném podnikání. Za zakladatele m. v. je považován F. W. Taylor. H. L. Gantt oživil dávnější tezi R. Owena z jeho známé Adresy dozorcům manufaktury, že řídit znamená spíše vést a učit než popohánět, a zdůrazňoval potřebu i jiné než jen výlučně hmotné stimulace výkonu dělníků. Odmítl také Taylorovu diferenciální mzdu a nahradil ji úkolovou mzdou s prémií. H. Emerson vstoupil do teorií m.v. zejm. knihou o 12 principech managementu, v níž na přední místo postavil potřebu spol. cíle, sjednocujícího metaideálu v organizaci, nezbytného pro dosažení pozitivní synergické výslednice sil, působících v ní na různých místech a úrovních. F. B. Gilbreth pracoval na aplikaci koncepce motivace. Ve spolupráci se svou ženou, psycholožkou, však vypracoval především metodiku tzv. pohybových studií lidské práce, opíraje se o vlastní objev závislosti optimálního způsobu vykonávání té které konkrétní práce na správné kombinaci zákl. prvků – mikropohybů (nazval je přesmyčkou svého jména „therbligy“). Gilbrethovi, vedeni snahou o komplexnost výzkumu řízení k vyšší výkonnosti, přispěli k vytvoření základů průmyslového designu, psychologie práce, ergonomie a tzv. human engeneering. Hnutí racionalizace řízení a práce na základě am. m.v. získalo po 1. svět. válce širokou odezvu v Evropě. V bývalém Československu v tomto směru rozvíjela pozoruhodnou aktivitu Masarykova akademie práce a Československý komitét pro vědecké řízení. V. Verunáč, známý též ve spojení s laboratismem, byl generálním sekretářem Mezinárodního komitétu pro vědecké řízení (CIOS). Další čsl. představitelé m.v., jako S. Špaček, J. Fleischner, A. Bašus, J. Bašta, se mj. snažili překonat z širších humánních a soc. hledisek mechanicko-manipulační omezenost Taylorova přístupu. Zvl. pozornost zasluhuje v souvislosti s m.v. a jeho aplikací v čsl. podmínkách batismus.

Význ. obohatil m.v. fr. podnikatel a inženýr H. Fayol, který již vyčlenil řídící činnost jako samostatný předmět teor. zkoumání; své představy vyložil zejm. v díle L'administration générale et industrielle (1916), které vyšlo čes. pod názvem Základy správy všeobecné a správy podniku (1931). Věnoval větší pozornost řízení „shora dolů“, po řídící vertikále, vypracoval své pojetí struktury řízení, odrážející rostoucí dělbu práce a profesionalizaci výkonu spec. řídících rolí nebo funkcí, zdůrazňoval pojetí řízení jako působení na lidi, nikoli přímo na pracovní prostředky a předměty, požadoval zabezpečit výuku řídící práce přiměřeně na všech stupních školské soustavy. Vytyčil pro potřebu konstituování obecné vědy o řízení či správě (v rozlišování těchto pojmů nebyl nijak důsledný) 14 obecných principů: 1. dělba práce; 2. pravomoc či autorita; 3. disciplína či kázeň; 4. jednota velení či přikazování; 5. jednota vedení; 6. podřízení individ. nebo dílčích zájmů zájmu společnému, potřebám celku; 7. odměňování; 8. centralizace stupnice hodností a skalární linie pravomoci; 9. pořádek; 10. slušnost; 11. rovnost; 12. stabilita zaměstnanců ve funkcích; 13. iniciativa; 14. korporativní duch, jednota zaměstnanců. Za hlavní považoval umění řídit, tedy pružně uplatňovat obecné principy v konkrétních podmínkách, podle měnící se situace, na základě nezbytných osobnostních kvalit vedoucího (inteligence, znalostí, zkušeností, mravních hodnot a dalších specif. schopností). Rozčlenil manažerské funkce, na což pak navázal L. H. Gulick a další autoři včetně M. Webera. Ten věnoval značnou pozornost otázkám autority a rozdělení moci v organizacích, typologii vedení a zejm. možnostem optimalizace byrokracie jako formy, resp. stylu řízení. Stanovil charakteristiky „ideálního typu administrativní organizace“: max. dělba práce, hierarchická autorita a pravomoc, systém racionálních standardů, obecných pravidel, přesných instrukcí a jejich dodržování (disciplína), vyloučení osobních úvah a emocí (nestrannost, neosobní přístup), pevná pravidla služební kariéry pracovníků a vytváření jejich loajality k organizaci, přesnost, stabilita, spolehlivost, efektivnost činnosti organizace jako celku v souladu s jejími racionálními cíli.

managerial theory, scientific management management scientifique wisseschaftlicher Management management scientifico

Petr Kunst