Komparace

komparace – (z lat. comparatio = srovnání, přirovnání; odvozeno od com-par = stejný, rovný) – čes. srovnávání – v nejobecnějším smyslu způsob myšlení spočívající ve vzájemném přiřazování jevů k sobě a v uvažování o jejich podobnostech a rozdílnostech. Z hlediska sociologické metodologie může být k. chápána jako: a) elementární myšlenková operace vedoucí k výroku o míře podobnosti či rozdílnosti, b) systém či algoritmus podobných operací, který může mít charakter výzkumné procedury; c) návod, soubor pravidel, respekt. metoda provádění takových myšlenkových operací či procedur. K. jako myšlenková operace je základem a nezbytnou součástí k. jako procedury a metody, ale jako dílčí prvek se vyskytuje prakticky ve všech teor. i empir. postupech i v běžném, „nevědeckém“ uvažování. Cílem intuitivní k. je popsat a většinou i pochopit, vysvětlit jeden jev pomocí druhého, k čemuž je třeba najít společné momenty, vlastnosti, utřídit si získané poznatky a zážitky. Jejich zobecnění má formu tzv. životní zkušenosti. K. ve vědě mápodobné, ale náročnější cíle, tj. deskripci, klasifikaci, typologii a generalizaci. Je vázána určitými pravidly: 1. nelze srovnávat cokoli, ale jen jevy stejného řádu, jevy souměřitelné, to znamená, že je nutno podřídit se principu komparability; 2. musí být přesně vymezeno to, co se srovnává, tedy objekty, vlastnosti, procesy, které se stávají jednotkami komparace; 3. musí se brát v úvahu příp. vzájemné vazby a působení mezi srovnávanými objekty a kontextuálními faktory, které spoluvytvářejí komparační situaci. V zásadě lze k. provádět těmito způsoby: a) vymezit na jednom objektu srovnávané vlastnosti (které jej charakterizují nebo jsou předmětem výzkumného zájmu) a hledat objekty se stejnými nebo naopak rozdílnými (protikladnými) vlastnostmi, resp. zjišťovat u daných objektů, do jaké míry se jejich vlastnosti kryjí s vymezeným objektem; většinou jde o srovnávání vůči strandardu, modálnímu typu, ideálnímu typu nebo prostě vůči známému, snadno popsatelnému jevu, resp. vůči etalonu; b) vymezit jednotlivé srovnávané jevy (buď podstatnými znaky, nebo do max. podrobností) a hledat vzájemný průnik jejich vlastností, ze kterého lze usuzovat na míru podobnosti či rozdílnosti; c) vyjít z definování vazby mezi dvěma jevy a k nim hledat analogickou dvojici jevů identifikací této vazby, nebo naopak u zdánlivě podobných dvojic jevů zjišťovat, zda je mezi nimi stejný typ vazby.

Nejběžnějším výsledkem k. je vřazení určitého jevu pod určitý pojem a jeho definování. Vliv vnějších podmínek na komparované jevy se eliminuje buď standardizací, nebo jejich izolací (v podmínkách laboratorního experimentu), vyhledáním přirozené situace o stejných (max. podobných) podmínkách, podchycením, vyjádřením, srovnáním intenzity vlivu jednotlivých situačních faktorů. K. je svázána s kategorií podobnosti, která je nejčastěji pojímána jako škála identity, jejíž jeden pól tvoří totožnost všech srovnávaných vlastností a druhý absence jakékoli stejné vlastnosti, která je považována za max. rozdílnost. Podobnost ale může mít i podobu analogie, rozdílnost podobu binární opozice. Častou chybou je zaměňování identického a analogického typu podobnosti. Míra složitosti a obtížnosti k. je dána především charakterem srovnávaného jevu. Lépe se srovnávají jednoduše kvantifikovatelné nebo dichotomizovatelné vlastnosti, obtížnější je komparovat spojité škály, relace apod. Do složitějších k. často i ve vědě (zejm. ve vědách spol.) intervenuje intuice. K. jako intuitivní i systematická myšlenková operace se v s-gii vyskytuje v nejrůznějších souvislostech, o specif. s-gické k. se však hovoří tehdy, když slouží k řešení explicitně vymezeného výzk. problému a nabývá charakteru metody. Pojem srovnávací metoda je ale v historii s-gie zúžen jen na určitý okruh metod a jevů k. a překrývá se silně s pojmem komparativní sociologie či komparativní výzkum. Pro stejný účel se také používá pojem komparativní procedura, která je chápána jako systém operací, z nichž ty hlavní (ne všechny) mají charakter k. Často je však k. podřízena jinému typu výzk. procedury, zejm. proceduře typologické.

comparison comparaison Vergleich comparazione

Literatura: viz metoda srovnávací, výzkum komparativní.

Alena Vodáková