Pověst

pověst – 1. částečně pravdivé, částečně smyšlené vyprávění o osobách a událostech, které se zapsalo trvale do kolekt. paměti, šíří se ústním podáním i písemně a prezentuje kulturní vzory hodné nápodoby i vzory odstrašující; dnes patří k folklóru a jako takové jsou p. předmětem studia sociologů, etnografů a liter. vědců; 2. paralela běžného jazyka k pojmu imago v jeho nejširším, psychol. nespecifikovaném pojetí. P. se traduje buď v tradiční dichotomii „dobrá-špatná“, nebo jako souhrn určitých specif. vlastností – charakterových i z oblasti profesionálních dovedností (např. p. odborníka v určitém oboru, p. podvodníka, obětavého pracovníka, lenocha, svůdce žen, pečlivého člověka apod.). Někdy je p. odvozena od jednoho význ. činu (p. hrdiny, zachránce, zloděje apod.). V každém případě p. vzniká fixací spojení určitého nositele s výrazným znakem nebo komplexem vzájemně propojených znaků ve veřejném mínění. V návaznosti na etymologii slova a na první uvedené pojetí je p. vždy spojena s verbálním šířením příslušných charakteristik, do kterého pronikají i nepravdivé prvky, jejichž zdroje jsou v klepech i v různých nezáměrných zkresleních vyplývajících ze sympatií – antipatií a z intervence fantazie.

V zásadě má nějakou p. každý spol. žijící člověk, ale nevýrazné, málo soc. atraktivní osoby mají chudou, nezajímavou p., zatímco osobnosti populární mají p. bohatou. Někdo má výraznou p. v odborné veřejnosti, někdo mezi mládeží, v zahraničí, v prostředí undergroundu apod. V podstatě se p. vztahuje k roli, a proto jeden a týž člověk může mít různé p. v různých soc. kontextech, ve kterých se pohybuje. Jednou získaná p. v daném soc. prostředí vykazuje značnou stabilitu, obtížně se mění, většinou pouze radikálními činy (viz též labelling). Přitom se od p. do značné míry odvíjí (zejm. v menších komunitách, kde se lidé vzájemně dobře znají) stupeň soc. akceptace dané osoby, otevřenost jejích mobilitních možností, neformální prestiž. „Dobrá“ či „špatná“ p. je tradičně spojována s morálními hledisky, má blízko k pojmu čest, ale její kritéria jsou v jednotlivých kulturách a hist. dobách různá (viz např. změnu požadavků na dobrou p. ženy). P. se většinou vytváří spontánně, může však být záměrně budována, a to jak samotným subjektem (demostrací určitých vlastností i schopností, příp. stylizací), tak jeho soc. okolím (upozorňování na určité rysy, prvky jednání). Formování p. význ. polit. osob je součástí práce s veřejností.

legend, reputation légende, réputation Legende, Sage, Ruf, Renommee reputazione

Alena Vodáková