Percepce sociální

percepce sociální – (z lat. percipere = přijímat, vnímat) – zákl. aspekt sociální interakce, vytváření obrazu druhého člověka (viz imago). P.s. má podstatný vliv na výběr sociálních technik uplatňovaných vůči partneru interakce. Je to nevhodně zvolený termín, protože tu nejde jen o vnímání „toho druhého“. Při vytváření jeho komplexního „obrazu“ se uplatňuje také projekce a dotváření (např. jeho úmyslů, povahových rysů atd.) pomocí subjektivních kategorizací, atribucí aj. P.s. je možno v tomto interakčním smyslu chápat také jako testování hypotéz o druhém člověku, partneru interakce. Rozdíl ve vnímání věcí a osob spočívá především v tom, že p.s. se snaží proniknout „pod kůži“, identifikovat motivy, hodnotit je. Je to p.s. v užším smyslu, též označovaná termínem interpersonální percepce. V širším smyslu znamená p.s. i vytváření „obrazu“ o spol. institucích a organizacích, velkých a malých skupinách, resp. soc. determinované vnímání vůbec. Zákl. klíči p.s. jsou: jednání interakčního protějšku, u osoby její výraz (zejm. mimický), vzezření, obsah a způsob řeči, dále status (resp. socioekon. postavení) a příp. etnická příslušnost (zejm. k etnické minoritě). Uplatňuje se při tom „laická psychologie“, založená na předsudcích, nesprávných zobecněních atd. To vede k častým chybám v p.s., tj. k neobjektivnímu hodnocení ovlivněnému řadou tendencí, jako je přeceňování prvního dojmu (haló efekt), metaforická generalizace (plné rty jsou např. považovány za znak smyslnosti), „naivní logika“ (sympatii vyvolávající objekty jsou považovány také za důvěryhodné) aj. Za hlavní dimenze obrazu druhé osoby jsou považovány: „soc. dobrý – soc. špatný“, „inteligentní – neinteligentní“, „silný – slabý“ a „aktivní – pasivní“ (S. Rosenberg, C. Nelson, P. S. Vivekananthan, 1968). Osoba je „zobrazena“ jako vzorec k sobě se hodících vlastností a je vnímána jako komplexní struktura, která zahrnuje také inkongruentní znaky a protiklady (E. F. Mueller, A. Thomas, 1974).

P.s. úzce souvisí se soc. zpracováním informací, nyní relativně samostatným tématem sociální psychologie, která je převzala z psychologie kognitivních procesů (information processing). V tomto smyslu může být p.s. chápána jako druh „sociální kognice“, v níž se zpočátku silně uplatňoval vliv gestaltismu zdůrazňováním působení apriorně daných schémat (F. Strack, 1987). Tak se vytvářejí i zobecnění do určitých kategorií osob, nositelů jisté spol. role (úředníka, průvodčího vlaku apod.). J. S. Brunner (1957) zdůraznil, že vnímání má dva charakteristické aspekty: selekci, která spočívá v tom, že ze všech daných podnětů jsou vnímány a zpracovávány jen některé, a interferenci, spočívající v hledání vnímaných znaků a vytváření nevědomých závěrů o vnímaném objektu. P.s. je silně zatěžována subjektivitou, takže v posuzování téže osoby či jiného soc. objektu různými pozorovateli jsou značné rozdíly (např. i v posuzováni inteligence téhož žáka různými učiteli). Velké rozdíly jsou i mezi laickým a odborným psychol. posuzováním. K tématu p.s. patří i p.s. sebe samého, problematika self-image, obrazu, který si jedinec vytváří sám o sobě samém. Zde se uplatňuje zejm. sociální zrcadlo, které vzniká z vědomí, jak je člověk posuzován jinými lidmi, jak s ním druzí jednají, co se o něm říká (D. J. Bem, 1972). Při p.s. druhých osob je nápadnější jejich chování a méně se uplatňují situační faktory, kdežto u p.s. sebe samého je tomu naopak (E. E. Jones, R. E. Nisbett, 1971). Podle G. H. Meada (1934) své já nacházíme zobrazené v reakcích druhých lidí. Podle R. L. Helmreicha (1972) opakované prožívání situací se zátěží snižuje sebehodnocení. Byly vytvořeny různé teorie p.s., např. ve vztahu k interakci (R. Tagiuri, L. Petrullo, 1958). Regulační teorii p.s. vytvořili K. Skarzynska (1981) a A. A. Bodalev (1970). Skarzyńská chápe p.s. jako „získávání orientace ve vlastnostech jiných lidí“, která hraje důležitou roli v regulaci vztahů člověka k jeho soc. prostředí.

social perception perception sociale Sozialperzeption percezione sociale

Literatura: Bem, D. J.: Self-perception Theory. In: Berkowitz, L. ed.: Advances in Experimental Social Psychology, 2. sv. New York 1972; Schneider, D. J. – Hastorf, A. H. – Ellsworth, P. C.: Person Perception Reading. Mass 1978; Skarzyńska, K.: Spostrzeganie ludzi. Warszawa 1981; Tagiuri, R. – Petrullo, L. eds.: Person Perception and Interpersonal Behavior. Stanford 1958.

Milan Nakonečný