Sociologie angažovaná

sociologie angažovaná – (z fr. l'engagement = závazek, výzva, bojové střetnutí) – souhrnné označení pro všechny s-gické koncepce, školy a směry, které přiznávají sociologii právo na to, aby se nejen vyslovovala k aktuálním problémovým situacím, ale aby se aktivně podílela na jejich řešení různými konkrétními způsoby, např. expertizami, kritikou soc. programů, s-gickým rozborem polit. a ekon. projektů, s-gickou publicistikou atd. Termín „l'engagement“ poprvé v těchto souvislostech použil J. P. Sartre pro označení závazku, odpovědnosti intelektuálů, pro zaujetí jejich osobního stanoviska a pro jednání v souladu s proklamovanými idejemi, ideologií či teorií, pro aktivní postoj ke světu a zejm. k aktuálnímu stavu společnosti. V konkrétním kontextu rané fáze Sartrova díla je problém angažovanosti vázán na téma vztahu „vrženosti člověka do světa“ k jeho potenciální svobodě. Člověk podle Sartra utváří sebe sama a dává významy svým činům tím, že určitým způsobem jedná, takže jednat, angažovat se v situacích, které jsou nám sice původně z vnějšku dány, ale za jejichž současnou a zejm. budoucí podobu svým jednáním a aktivním postojem neseme mravní zodpovědnost, znamená autenticky žít. Toto Sartrovo téma rozvíjí existencialistická sociologie, Sartre sám se ve své pozdní filozofii problémem angažovanosti již podrobněji nezabýval. Své pojetí angažovanosti však projevoval svými postoji ke všem význ. polit. událostem své doby (korejská válka, alžírská válka, maďarské události r. 1956, události v r. 1968 atd.).

V současné době se k s.a. řadí především levicově orientované myšlenkové proudy, tedy new sociology, která navazuje na s.a. Ch. W. Millse, radikální sociologie a kritická sociologie všech odrůd a variant. Všechny tyto školy a směry se nikoliv náhodně v té či oné míře inspirovaly marxismem a tzv. marxistická sociologie jako součást marx. ideologie byla vědomě, programově koncipována jako s.a., protože ve své původní verzi za jednu ze svých podstatných spol. funkcí pokládala spol. kritiku kapitalismu a vyjadřování třídních zájmů proletariátu prostřednictvím s-gického vědění a gnoseologicky podmiňovala s-gické poznání stranickostí. Původní kriticko-analytický rozměr přešel do neomarxismu a do s-gických směrů tzv. marx. inspirace, zcela však vymizel z marx. s-gie zemí tzv. reálného socialismu, v nichž se s-gie ve svém ideol. rozměru proměnila v ryzí apologetiku. Kritické funkce s-gie převzaly v těchto zemích alespoň částečně některé empir. výzkumy, které poukazovaly na problematičnost, dramatičnost a konfliktnost reálné soc. situace (v Československu např. výzkumy ekologického chování, zdravotnické sféry, služeb, něco naznačovaly i výzkumy veř. mínění). V 80. a 90. l. se s.a. na Západě rozvíjí především jako reakce: 1. na koncepce nehodnotící, neangažované, nestranné s-gie, většinou spojené s pozitivistickými tradicemi a s odvolávkami na M. Webera; 2. na apologetické koncepce reprezentované tzv. akademickou sociologií, které teor. obhajují status quo; 3. na teor., hist. a polit. nezakotvený empir. výzkum, který je programově ochoten svými věd. objektivními daty sloužit komukoliv a jakkoliv.

Ačkoliv je představa s.a. právem asociována především s levicově a marx., event. protimarx. orientovanými tendencemi v soudobé s-gii, lze k ní řadit také polit. vysoce aktivní konzervativní sociologii. Představitel strukturálního funkcionalismu R. K. Merton říká, že k s-gické pravdě se dochází přes angažovanost, protože neangažovaná s-gie nejen nedovede některé soc. fenomény popsat, vysvětlit a předvídat, ale dokonce je vůbec nedokáže formulovat, protože je nemá ve své s-gické optice. Protikladem s.a. je ovšem nejen s-gie nehodnotící a polit. indiferentní, ale také s-gie, která slouží manipulativním cílům. Do nového kontextu vstoupil spor o angažovanost soc. vědy v souvislosti s analýzou role intelektuálů v dramatech 20. st. (viz např. práce Z. Baumana a V. Bělohradského). Koncepce angažovaného intelektuála je zde odvozena z potřeby intelektuálů legitimizovat vlastní aktivitu, prokázat svou užitečnost a spol. potřebnost. Toto prokazování legitimity může končit až v nekritické identifikaci intelektuála s polit. hnutími a stranami, zejm. levicovými. Přitažlivost kom. hnutí pro intelektuály spočívala právě v tom, že nabízelo legitimitu, blízkost k polit. moci a sebeutvrzení o vlastní spol. prospěšnosti. Zákl. nebezpečí takto pojaté angažovanosti spočívá v tom, že intelektuál se cítí povolán navrhovat a doporučovat k uskutečnění racionální projekt „nejlepšího z možných světů“, jemuž se pak má podřídit kultura, morálka, tradice atd., a to dokonce bez ohledu na lidské oběti. Kritiku těchto vizí podali již před postmodernisty F. A. von Hayek a K. R. Popper. Z tohoto hlediska je postmoderní kritika konceptu angažovanosti v souladu s obecnějšími analýzami stavu současného světa (viz postmodernismus).

involved sociology sociologie engagée engagierte Soziologie sociologia impegnata

Literatura: Bauman, Z.: Legislators and Interpreters. On Modernity, Post-modernity and Intellectuals. Oxford 1987; Bělohradský, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha 1991; Horowitz, I.: The New Sociology. New York 1965; Mills, Ch. W.: (1961) Sociologická imaginace. Praha 1968; Mucha, J.: Socjologia jako krytyka społeczna. Warszawa 1986; Wiatr, J. J.: Angažovaná sociologie. Praha 1970.

Miloslav Petrusek