Zemědělství alternativní
zemědělství alternativní – (z lat. alter = druhý, jiný) – též zemědělství ekologické nebo biologické – biol. směr či způsob hospodaření v zemědělství, rozšířený v posledních letech ve vyspělých zemích, vyrábějící zdravotně nezávadné potraviny, implicitně šetřící přír. zdroje, biotop, krajinu. Svým odmítnutím strategie konvenční zemědělské výroby, tj. intenzifikace, růstu výnosů a užitkovosti (tzv. tunové ideologie) řadí se z.a. ke strategiím trvale udržitelného rozvoje. Jeho paradigmatem je „ekologizace zemědělství“. Od konce 60. l., po varovných prognózách Římského klubu a dalších institucí, si část veřejnosti v hosp. vyspělých zemích začíná uvědomovat, jaké škody může zemědělství způsobit na životním prostředí. Zemědělství, ve snaze vyrobit dostatek potravin za každou cenu, využívá přír. zdroje intenzívněji, než je ekologicky únosné, a intenzívněji, než je ekon. přínosné (G. Weinschenck, 1990). Zároveň se objevují i varovné hlasy zdravotníků, apelujících na vzrůst počtu alergií, nádorových onemocnění a dalších civilizačních chorob souvisejících s kontaminací potravin vlivem chemizace zemědělství. Vzrůst ekologických hnutí, stran Zelených a průnik jejich cílů do volebních programů stran ostatních, názory postmodernismu, rozvoj ekologie a zejm. hlubinné ekologie vyvolává zájem o stav přírody, dotčené zemědělstvím. Krajina, jež vznikala po staletí jako vedlejší produkt kult. zemědělské činnosti, je ve svých komponentách (půdě, vodě, druhové diverzitě, reliéfu) ohrožena, a tím je ohrožena životní úroveň i život sám. Obdobné úvahy navazují na hist. proudy zakotvené ve střední Evropě 20. l. Byla to hlavně antropozofie Rudolfa Steinera (viz jeho přednášky z r. 1924 a pozdější zřízení instituce Goetheanea).
V současné době vznikají v záp. Evropě, Japonsku a jinde diverzifikované směry z.a. pod různými názvy: kromě ekologického a biol. se hovoří také o zemědělství přirozeném, biol. dynamickém, organicko-biol., regenerativním ve vztahu k půdě atd. Tyto druhy zemědělství se liší přístupy k hospodaření. Zároveň vznikají různé instituce, spolky, svazy, družstva, jež vydávají příslušné směrnice a předpisy pro alternativní způsob výroby (Demeter, Bioland, Bikreis, Naturland, ANOG, Biodyn atd.). Instituce provádějí kontrolu hospodaření a kvality výrobků, opatřují známky kvality, organizují prodej, konzultace a vzdělávání svých členů. Z.a. je způsob výroby, ve kterém je částečně nebo úplně zakázáno používání prům. hnojiv, chemických prostředků na ochranu rostlin, farmakologických zooveterinárních prostředků apod. Dále je omezen nebo zcela zakázán nákup krmiv, organických hnojiv a intenzívní chov zvířat (Dabbert, 1990). Pro ekon. efektivnost podniků provozujících z.a. mají mimořádný význam exogenní faktory, jako je přír. stanoviště, počet pracovních sil (obvykle jde o zemědělské rodinné hospodářství s jedním až dvěma učni), využití půdy, soběstačnost a zejména možnost prodeje (ztržnění výrobků). Způsob hospodaření se opírá o využití alternativních osevních postupů, statkových hnojiv, leguminóz, o mechanickou kultivaci, biol. ochranu proti škůdcům a plevelům. Výnosy plodin jsou obykle nižší než v konvenčních podnicích, užitkovost zvířat téměř stejná. Při nižších výnosech roste biol. kvalita rostlinných výrobků, zvířata jsou zdravější, plodnější. Roste i kvalita prostředí (Weinschenck, 1990; E. Tošovská, 1989). Hlavním zdrojem příjmů „alternativních podniků“ je prodej výrobků za cenu o 30–100 % vyšší než u konvenčních výrobků, mimořádně výhodná kooperace zemědělce a zpracovatele (řezníka, uzenáře, výrobce sýrů, pekaře apod.) a prodej výrobků přímo v zemědělském podniku („přes dvůr“). Často se „alternativní potraviny“ nakupují ve spec. prodejnách nebo na pravidelných trzích.
S rostoucím nasycením trhu potravinami se mění názory spotřebitelů na kvalitu potravin. Dávno nejsou preferovány např. tučná masa, potraviny s vysokou kalorickou hodnotou. Z obavy před obezitou a civilizačními chorobami preferuje spotřebitel potraviny s vysokým obsahem rostlinných bílkovin, vlákniny a vitamínů. Tzv. ideační hodnota potravin souvisí s tím, jak a kde byly potraviny vyrobeny. Se stoupající životní úrovní a v důsledku stoupajících přebytků trhu potravin ES nabývají v záp. zemích právě tyto hodnoty na významu. Výsledky s-gických výzkumů univerzit ve Stuttgartu-Hohenheimu a ve Vídni, zabývajících se postoji spotřebitelů, tuto tendenci potvrzují (Hamm, E. Böckenhoff, 1983; F. Baade, 1988; B. Leitinger, 1989). Při nákupu alternativních potravin nevystupuje do popředí žádná věková kategorie, převažují rodiny s dětmi do 7 let a vícegenerační rodiny. Nejde o spotřebitele s vysokými příjmy, mají však nápadně dobré vzdělání a vyznačují se výrazně aktivním informačním zájmem. Dávají přednost k nemateriálním hodnotám, jako je „jednoduchý život“, ochrana přírody, spotřeba energie a recyklace surovin, vyznačují se zdravotním a nutričním uvědoměním. V uvedených zemích vykazuje z.a. soustavný růst, prognosticky odhadovaný až na 15–20 % celkové výměry do r. 2000 (za předpokladu subvenční státní podpory). Československo bylo začátkem 90. l. na počátku tohoto vývoje. Konstituoval se Svaz alternativních zemědělských podniků (LIBERA, BIOWA, PROBIO, ALTECO aj.).
alternative agriculture agriculture alternative alternative Landwirtschaft agricoltura alternativa
Literatura: Aubert, C.: Organics Landbau. Stuttgart 1981; Brombacher, J. – Hamm, U.: Was kostet eine Ernährung mit Lebensmittel aus alternativen Landbau? Ökologie und Landbau, 75, 1990; Dabbert, S.: Zur optimalen Organisation alternativen Landwirtschaftlicher Betriebe. Agrawirtschaft, 124, 1990; Koepke, U.: Die heutige und künftige Stellung des organischen Landbaues in entwickelten Industriegesellschaften. Bonn 1989; Weinschenck, G. – Werner, R.: Einkommenwirkungen ökologischer Förderungen an die Landwirtschaft. Frankfurt a. M. 1989.