Sociologie státu

sociologie státu – hraniční oblast s-gie zabývající se zkoumáním funkcí státu a jeho orgánů ve společnosti. Jedním z nejvýzn. propagátorů vzniku samostatné disciplíny s.s. byl něm. právní teoretik G. Jellinek. S.s. se ale nikdy zcela neosamostatnila. Její problematika se pohybuje na pomezí několika samostatných vědních disciplín: kromě s-gie jsou to právní vědy (resp. sociologie práva či právní sociologie) a polit. vědy, tak jak se vyvíjely po 2. svět. válce především v USA a v záp. Evropě pod názvem politologie. Na úvahy o funkci státu a působení jeho orgánů ve společnosti měly velký vliv především starší teorie státoprávní a práce z oboru historie práva. Historizující pojetí dnes ustupují; do popředí pozornosti se dostávají teorie zaměřené ke konkrétním spol. důsledkům působení státu, ať uvnitř jednoho státu či v mezinár. kontextu. Tyto úvahy jsou také ovlivněny teor. zájmem o přesnější vymezení rozdílu mezi pojmy stát a společnost. Teorie kladoucí proti sobě stát a společnost vznikaly v období polit. ekon. liberalismu: proti svobodnému podnikání jedince, proti produktivní síle výroby a směny, proti podnikání, které vytváří spol. bohatství a je základem pokroku a pozitivních spol. změn v intencích občanské společnosti, stojí stát jako polit. a mocenská struktura, která tento vývoj buď brzdí, nebo urychluje. Koncepce vztahu společnosti a státu sehrály důležitou roli především v Hegelově soc. filozofii a v Comtově s-gii a v modifikované podobě jsou předmětem rozborů dodnes. Ve svých počátcích byla s.s. poznamenána pozitivistickým přístupem. V pojetí F. Oppenheimera je s.s. teor. vědou o historii státu, má být základem dějin státu, nauky o jeho vzniku, proměnách a zániku, má provádět rozbory spol. předpokladů působení státu a určovat jednotlivé prvky, z nichž se stát skládá.

Od počátku je patrná snaha o rozlišení „juristického“ a „sociologického“ pojetí státu. Juristické pojetí vychází z určující role práva, zatímco s-gické zdůrazňuje působení přír. spol. činitelů (L. Gumplowicz) a zvažuje názory historiků, etnologů, polit. ekonomů apod. G. Jellinek to vyjádřil tak, že stát má jednak reálnou (s-gickou) a jednak ideální (právní) povahu. Etnologie ovlivnila s.s. především myšlenkou, že řád moci existoval dříve, než se vytvořily institucionalizované formy panství ve spec. formě státu. Primitivní společnosti znaly sice moc, autoritu, prestiž, ale nikoli stát jako zákl. formu organizované vlády (A. Vierkandt). Podle marxismu je konečným cílem odstranění státu jako organizovaného a systematického násilí. A. Gramsci, který se problematice s.s. věnoval systematičněji, předpokládal, že social. stát bude požadovat stále větší účast jedinců na životě státních institucí, čímž se podle něho výrazně odliší od buržoazního státu, který je tím vnitřně i navenek silnější, čím méně občanů sleduje a kontroluje aktivity orgánů moci.

Dnes je na Západě s.s. součástí politologické teorie. Jejím hlavním cílem je nalezení efektivní mocensko-autoritativní kontroly a ovlivňování spol. života, které by se opíralo o poznání mechanismů soc. života. V tomto smyslu poskytla řadu význ. impulsů s.s. i politologii především teorie strukturálního funkcionalismu. Řada otázek, jimiž se s.s. v rámci politologie zabývá, se týká problémů demokracie. Zejm. jde o určení míry kompetence státu při řešení sociálních konfliktů. Je to oživení starého problému, zda stát je samostatným celkem nezávislým na jedincích a prosazujícím zájmy celku i proti vůli jedinců, či zda je pouze nástrojem regulace individ. vůle, protikladných zájmů jedinců a skupin apod. Převládá tendence k minimalizaci zásahů státu do polit. života i do soukromé sféry, představa, že každý občan si formou daňových splátek platí svůj stát, aby na druhé straně stát formou různých opatření chránil jeho soukromí a staral se o vytváření možností jeho seberealizace. Toto instrumentální pojetí státu naráží na řadu překážek vyvolávaných reálným stavem spol. vztahů a reálnou funkcí státu ve společnosti. Zásah státu při regulaci spol. vztahů je často spojen s řadou nepopulárních opatření. To vyvolává mnohdy reakce ohrožující celý spol. systém (např. terorismus).

Soc. reformismus rozvíjí koncepci s.s., která je hist. dědictvím emancipačních hnutí a demokr. ústavního státu. Předpokládá, že státními intervencemi lze zajistit koexistenci mezi demokracií a kapitalismem. Ideálem je žít svobodně ve spravedlivém státě stoupajícího blahobytu. Klade se zde důraz na význam moci, schopnosti a rozhodnosti „intervencionistického“ státního aparátu (J. Habermas). V koncepcích postindustriální společnosti však někteří sociologové projevují obavy z toho, zda stát může účinně zasahovat do řešení spol. problémů. Podle D. Bella se stát stává příliš „těsným“ pro velké životní problémy a současně příliš „velkým“ pro ty „malé“. Stát ztrácí schopnost reagovat na rozmanité místní potřeby, na druhé straně lokální centra ztrácejí schopnost efektivně nakládat se svými zdroji i samostatně rozhodovat. Narůstá neschopnost tradičního státu účinně čelit ekon. problémům vzhledem k mezinár. ekon. integraci i ke státně polit. roztříštěnosti. S.s. v zemích záp. Evropy a USA spatřuje jeden ze svých hlavních úkolů v rozpoznání tendencí ohrožujících systém parlamentní demokracie a v určení optimálního vztahu mezi společností a státem v současných podmínkách rozvinuté, diferencované moderní společnosti (viz též demokracie západní). Prosazuje se zde také koncepce občanské neposlušnosti jako jedné z forem odporu vůči státu, která není motivována přímo politicky, ale je považována za jeden z nových způsobů regulace mocensko-polit. vztahů ve společnosti.

sociology of the state sociologie de l'Etat Soziologie des Staates sociologia dello Stato

Literatura: Habermas, J.: Die neue Unübersichtlichkeit; Jellinek, G.: Všeobecná světověda. Praha 1906; McIver, R. M.: The Web of Government. New York 1965; Parsons, T.: Social System. Glencoe, Ill. 1951; Weber, M.: Wirschaft und Gesellschaft.

-- Ivan Mucha