Sociometrie
sociometrie – (z lat. socius = druh; řec. metron = míra) – v obecnějším smyslu teorie a metody měření soc., resp. interpersonálních vztahů, zejm. vztahů sympatie – antipatie v soc. skupinách, zvl. malých, v metodol. smyslu soubor výzkumných technik, zejm. testů, jimiž se měří tzv. preferenční chování a sociopreferenční, tedy sociometrická struktura malých skupin. V původním nejobecnějším smyslu kvant. teorie spol. života (A. Coste v 19. st.) se termín s. již dávno nepoužívá. S. je úzce spojena se jménem svého tvůrce Jacoba L. Morena, který v r. 1923 publikoval knihu Das Stegreiftheater, v níž poprvé veř. formuloval ideu s., která u něho však vyzrála již v průběhu 1. svět. války při zkoumání chování lidí v zajateckých táborech. Morenova idea byla inspirována jednak zdroji psychol. a psychiatrickými, zejm. psychoanalytickými, jednak zdroji s-gickými; z nich na Morena působila zejm. sama idea skup. života společnosti, která byla na konci 19. st. intenzívně rozvíjena, především koncepce primárních skupin (tzv. in-groups, face-to-face groups), ale i idea definice situace a akceptace role, tedy myšlenky Simmelovy, Ch. H. Cooleyho, G. H. Meada, W. I. Thomase, L. von Wieseho a E. W. Burgesse. Moreno sám uvádí jako své inspirační zdroje spisovatele F. Kafku, O. Březinu, J. Wassermanna a H. Manna. Ačkoliv jsou vlivy sociologů prokazatelné, Moreno se k dílu svých předchůdců choval velmi svrchovaně, s nepatrným respektem, a někdy (např. v případě K. Marxe) i s téměř dokonalou neznalostí. To nic nemění na skutečnosti, že symbióza význ. metodol. podnětu a spekulativní generální teorie, která je v s. obsažena, způsobila jednu z minirevolucí ve vývoji s-gie, totiž její tzv. mikrosociologický obrat. Od konce 30. l. do poloviny 60. l. se stalo zkoumání malých soc. skupin, inspirované a do značné míry iniciované Morenem, dokonce převládajícím trendem nejprve am., pak celé záp. a nakonec i východoevrop. s-gie. S. byla postupně institucionalizována: v r. 1937 začal vycházet časopis Sociometry, v němž publikovali mj. S. Chapin, K. Lewin, G. A. Lundberg, P. F. Lazarsfeld, Th. M. Newcomb; v r. 1942 byl v Beaconu ve státě New York ustaven Sociometrický institut, přejmenovaný posléze na Institut J. L. Morena; od r. 1946 vznikají podobné ústavy při Harvardské univerzitě, Michiganském technologickém institutu a v r. 1947 pak další ve Francii a Velké Británii. Sociometrický boom od poloviny 60. l. upadá a dnes se s. někdy vůbec neobjevuje ani ve velkých učebnicích soc. psychologie.
S. byla Morenem od počátku koncipována jako soc. filozofie či obecná s-gická teorie s velkými ambicemi. Společnost má podle Morena hlubinnou strukturu sympatií a antipatií, nad níž se teprve tyčí nadstavba společnosti institucionální. Moreno se pokusil převést strukturální charakter společnosti na její emocionální podloží. Nikdy se ovšem nepodařilo prokázat, že emocionální struktury vznikají i mimo rámec malých soc. skupin. Z Morenova pohledu je společnost vlastně sociálním agregátem malých, vzájemně propojených, ale i nepropojených skupin. Klíčovým pojmem s. je malá skupina, která je v s. v zásadě identická s její sociometrickou, tedy socioemocionální či sociopreferenční strukturou. Tato struktura se měří prostřednictvím zkoumání výběrového chování individuí, totiž zjišťováním, kdo koho vybírá, preferuje nebo naopak odmítá podle určitého hlediska. Síť těchto vztahů tvoří základ skupiny a postavení individuí v této síti vymezuje sociometrický status. V celé Morenově koncepci figuruje řada spekulativních termínů, např. pojem telefaktor či tele, který je odpovědný za to, jak jsou orientovány vzájemné nebo jednostranné sympatie a antipatie, pojem sociální atom a některé další. Rozhodujícím Morenovým pozitivním přínosem je rozpracování některých sociometrických technik, zejm. sociometrického testu, sociodramatu a psychodramatu. V rámci s. se podařilo formulovat několik vysoce pravděpodobných hypotéz, které ukazují, jak sociometrické výběry souvisejí se socioekon. postavením, etnickou příslušností, pořadím zrození, fyzickou blízkostí, inteligencí, postojovými strukturami a osobnostními znaky individuí. Původní Morenovy tzv. sociometrické zákony, např. zákon soc. gravitace, jsou příliš spekulativní a obtížně empir. ověřitelné. Mezi nejvýzn. stoupence s., kteří přispěli k jejímu rozvoji a dalšímu teor. a metodol. využití, patřili E. F. Borgatta, G. C. Homans, H. H. Jenningsová, A. Bjerstedt, D. Ph. Cartwright, S. Chapin, J. Nehněvajsa, L. Zeleny aj., v čes. zemích se s. zabývali zejm. D. Slejška, M. Petrusek a někteří badatelé v kriminologii a aplikované soc. psychologii.
sociometry sociométrie Soziometrie sociometria
Literatura: Jennings, H. H.: Leadership and Isolation. New York 1950; Moreno, J. L.: Who Shall Survive? A New Approach to the Problem of Human Interrelations. Washington 1934; Moreno, J. L.: Foundations of Sociometry. Beacon, N.Y. 1951; Petrusek, M.: Sociometrie. Teorie, metoda, techniky. Praha 1969; Szmatka, J.: Małe struktury społeczne. Warszawa 1989.
Časopisy: Sociometry, 1937–.