Musil Jiří
Musil Jiří
v Moravské Ostravě (dnes Ostrava)
v Praze
V době německé okupace byl ve svých 16ti letech uvězněn v koncentračním táboře (1944–45), o otce (Alfred Löwi) přišel v roce 1945, matka (Kalerie Musilová) mu zemřela o čtyři roky později. V roce 1943 jej adoptoval nevlastní otec Karel Musil. Vystudoval sociologii a filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (PhDr. 1952), ještě v době studií se oženil s překladatelkou Evou Hirschovou (1925–2009). Po absolutoriu pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu hygieny v Praze (1953–58). Už v době působení v tomto ústavu se zajímal o sociologii města, která se stala jeho hlavním, celoživotním tématem. Koncem 50. let publikoval ve Statistickém obzoru studii o hygienické struktuře městských sídlišť, která vycházela z metod chicagské urbánní sociologie, ale také studii o rozdílech v úmrtnosti obyvatel měst a venkova, která signovala jeho dlouhodobý zájem o demografii (později zejména o historickou demografii). Kandidaturu věd obhájil na lékařské fakultě hygienické UK (CSc. 1961, disertace Sociálně-hygienická struktura českých měst). Svému oboru se pak více věnoval jako zaměstnanec Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Praze (1958–83), kde byl vedoucím oddělení sociologie. Zabýval se také sociální ekologií, sociologií bydlení, urbanismem a sociologií architektury. V bádání ve všech těchto oborech pokračoval na dalším pracovišti, fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze (1983–90).
Jako nestraník, bývalý student pražské sociologické školy a výzkumník se zájmem o západní sociologii se Musil v 50. letech obtížně dopracovával k možnosti akademicky pracovat ve svém oboru. Příležitost mu poskytl aplikovaný výzkum bydlení a měst, nejprve z hygienického, později architektonického a urbanistického hlediska. Uvolnění 60. let využil k cestám do zahraničí i k publikování výsledků svého bádání. Delší stáže strávil ve Velké Britanii (University of Glasgow, University of Kent, London School of Economics) a v Německu (Institut für Raumordnung und Raumplanung, Sozialforschungstelle v Dortmundu, Technická vysoká škola v Hannoveru). V té době byl již známou a v zahraničí respektovanou osobností české sociologie. Díky tomu byl např. přizván jako konzultant do Výboru pro plánování a bydlení Ekonomické komise pro Evropu při OSN (1967–70) a jako konzultant UNESCO působil v projektu Man and Biosphere (1969–70). V roce 1968–69 přednášel na London School of Economics and Political Science, v polovině 70. let pobýval ještě v Polsku, na univerzitě v Lublinu. Své práce publikoval v 60. letech v zahraničních nakladatelstvích ve Velké Britanii, Itálii, Švýcarsku a v Německu. S určitým posunem do 70. let vyšly i některé jeho větší publikace v československých nakladatelstvích a později i v maďarských a polských nakladatelstvích. V Československu obdržel několik cen: Cenu Svazu architektů ČR (1968), Cenu nakladatelství Svoboda (1971), Cenu Fakulty architektury VUT Bratislava (1973); ještě v roce 1984 mu byla udělena Cena rektora ČVUT. Politické překážky v cestách do zahraničí a v publikačních plánech však začal Musil pociťovat v 80. letech, kdy také přešel na Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Přesto editoval obsáhlou publikaci Lidé a sídliště (1985) a vydal několik studií v odborných časopisech.
Po roce 1989 Musil představuje jednu z největších a nejznámějších osobností české sociologie. Získává dlouho mu upírané tituly: docenturu na fakultě sociálních věd UK (1991) a profesuru na přírodovědecké fakultě UK (1995). Zároveň se v roce 1990 stal ředitelem nově ustaveného Sociologického ústavu ČSAV. Tuto funkci vykonával až do roku 1992 a výrazně se podílel na „vzkříšení“ české sociologie po dlouhém období totalitního polospánku. Činnost ústavu byla pod jeho vedením koncentrována do několika hlavních odborných proudů, začala fungovat demokraticky volená vědecká rada, rozvíjely se zahraniční kontakty. Byla ustavena samostatná skupina pro práci na Velkém sociologickém slovníku (vyšel v roce 1996), do něhož sám přispěl řadou hesel. Ústav pod jeho vedením inovoval Sociologický časopis (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review), začal vydávat jeho anglickou verzi (Czech Sociological Review) a kromě toho podporoval popularizující časopis Sociologické aktuality (1989–1995). V letech 1992–95 se jako profesor, prorektor a akademický ředitel pražské koleje Musil angažoval na Středoevropské univerzitě v Praze. Poté, co univerzita v Praze ukončila činnost, působil na ní jako profesor i v Budapešti a ve Varšavě (1995–2003). Kromě toho přednášel na New York University in Prague (1996–2003). Mezi lety 2004 a 2009 pracoval na výzkumných úkolech Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a od roku 2009 jako výzkumný pracovník spolupracoval s katedrou regionální a environmentální ekonomie ekonomické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Po roce 1990 byl Jiří Musil členem řady českých i mezinárodních institucí. Několikrát byl předsedou a místopředsedou Masarykovy české sociologické společnosti (viz Česká sociologická společnost), byl zakládajícím členem Učené společnosti České republiky, trvalým členem Československé / České demografické společnosti. Dále byl členem Mezinárodní sociologické asociace, čestným členem Polské sociologické asociace, členem Academia Europaea (Londýn), Academia Scientiarum et Artium Europea (Vídeň), World Academy of Art and Science (USA). V letech 1998–2001 byl prezidentem Evropské sociologické asociace.
Hlavní myšlenkové proudy, které prolínají celou tvorbou Jiřího Musila, je možné vysledovat z jeho stěžejní práce Sociologie soudobého města (1967), která je kompletním výkladem této disciplíny na úrovni světových znalostí konce 60. let 20. století, je ale přiřaditelná k základní literatuře v této oblasti i dnes, kromě toho obsahuje i zmíněné přesahy do příbuzných, navazujících oblastí. V této práci se snoubí teoretická dimenze s využitím empirických poznatků. Aktuálnost tématu se zrodila podle autora z procesu „prudké urbanizace“, který se neprojevoval pouhým přílivem venkovského obyvatelstva do měst, ale také změnou organizace společnosti, vztahů mezi lidmi a jejich způsobu života. Sociologie města musí brát v úvahu geografické, architektonické, urbanistické, právní, ekonomické aj. aspekty vývoje a fungování měst, svoji hlavní pozornost musí ale věnovat městu jako složitému sociálnímu systému. Musil se snažil vyložit a propojit tři přístupy, které se v dané disciplíně objevovaly od jejího počátku: první chápe městské společnosti především jako součást celé společnosti a potlačuje jejich specifika, druhý považuje naopak města za nový, specifický společenský kontext a zabývá se jen těmito specifiky, a třetí koncentruje pozornost (jen) na rozdíly mezi městskou a venkovskou společností. Srovnávací analýzu jednotlivých teorií autor doplnil také filosofickými otázkami po smyslu, užitečnosti, morálnosti a „pokrokovosti“ vytváření městských a velkoměstských společností. Podrobněji se zabýval přínosem různých teorií k vývoji urbanizace, jednotlivými typy a systémy měst, strukturou městského obyvatelstva (v návaznosti na demografické ukazatele, zejména porodnost a úmrtnost) a sociálně ekologickými aspekty. Značnou pozornost věnoval vzniku relativně nových ekologických jednotek, jako jsou předměstí a tzv. rurbanizovaná území na přechodu k venkovským oblastem, a také nejnovějšímu jevu „metropolizace“, tj. shlukování menších sídel kolem dominantního centra. Vysvětlil a prozkoumal „územní společenství“ a fenomén „městské rodiny“ (její strukturu, velikost, funkce), přičemž se opřel i o statistické údaje a uváděl příklady českých měst. Psychologické aspekty zavedl do vysvětlení takových jevů, jako je individualismus a intelektualismus tzv. městského člověka, jeho sociální přizpůsobivost, míra radikalismu, aspirace na vzdělání apod., ale i sklon k zločinnosti. Nakonec rozebral praktické možnosti uplatnění sociologických poznatků při výstavbě, řízení a správě měst. Prozíravě předvídal rozvíjení metropolitních oblastí a vznik souvislých urbanizovaných pásů, také ale přeměnu sociologie města v „sociologii sídel“.
Jako poměrně samostatnou oblast bádání lze u Musila představit sociologii bydlení, jíž se zabývá v další obsáhlé práci z přelomu 60. a 70. let (Sociologie bydlení, 1971). Myšlenková prezentace je podobná předchozí publikaci, snad jen podíl analýzy konkrétních problémů je zde větší. Tím více vyniká šířka i hloubka informovanosti o všech aspektech bydlení, včetně intervencí antropologie, architektury a sociální politiky. Opět jde o dodnes využitelné poznatky, podané jasně a systematicky. Autor si přitom byl vědom toho, že otázky bydlení byly dlouho na okraji zájmu sociologů a byly spojovány hlavně s výzkumem rodiny nebo kulturní a ekologickou dimenzí. Tyto přístupy Musil nezavrhuje, ale preferuje inovativní pohled na bydlení prizmatem sociologie potřeb a funkčních a interakčních teorií, což je pohled blízký také sociálně orientované architektuře. Velkou pozornost věnoval konkrétní bytové situaci Evropy a tehdejšího Československa s důrazem na problém tzv. bytové nouze a budoucí potřeby bytů. Druhou oblastí praktické aplikace je pro Musila vztah životního cyklu k nárokům na bydlení, speciálně pak na bydlení starých lidí. Tyto analýzy a úvahy hraničí zjevně se sociální politikou a přerůstají horizont 70. let 20. století.
V určitém smyslu představuje spojení Musilových zájmů o územní, resp. městské společenství a společenství vážící se k domům a bytům, jeho celoživotní paralelní orientaci na sociální ekologii. V tomto směru je příznačná přehledová stať, která vyšla v Sociologickém časopise (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) začátkem 90. let a která reflektuje soudobý status sociální ekologie i jistý její úpadek a opětné (spíš asi předvídané) oprávněné oživení. Musil zde vysvětluje a hodnotí pojmy a koncepty svázané zejména se změnami v sociálně prostorové struktuře soudobých měst v Evropě a ve Spojených státech, také ale s novým, kritickým pohledem na ekologické struktury v bývalých socialistických zemích, v SSSR a Číně, a pokouší se o formulaci nových teoretických východisek sociální ekologie. Vychází z neuralgických bodů celého asi sedmdesátiletého vývoje disciplíny, k nimž podle něj patří nejasnosti ve vysvětlování mechanismů vytváření sociálně prostorové struktury, ambivalentní výklady pojmu společenství (komunita), zjednodušené chápání vztahu mezi prostředím a společností (nadměrný environmentalismus), víceznačné chápání samotného pojmu prostor a ahistoričnost a nedostatečné uplatňování evolučního hlediska při explikaci ekologických struktur. K překonání těchto problémů nabídl zapojení soudobých teorií strukturace a absorpci metod kontextuální analýzy, také ale zapojení historických přístupů, které chápou např. strukturu měst jako nepřetržitě se proměňující soustavu rovnováh a nerovnováh, ovlivněnou cílevědomou činností bohatě strukturovaných aktérů.
Musilovy práce zahrnují srovnávací evropské i mimoevropské aspekty urbánní sociologie přerůstající do sociologie politiky. Zajímá ho vývoj české společnosti v širším historickém, evropském a světovém kontextu. V této souvislosti spolupracuje mj. s významným českým sociologem–emigrantem Zdeňkem Sudou a pokračuje ve spolupráci (doprovázené celoživotním přátelstvím) s česko-anglickým antropologem Ernestem Gellnerem. Se svou ženou mj. přeložil jeho dílo Jazyk a samota. Všímá si i vývoje české sociologie, a to nejen v historickém půdorysu se soustředěním i na zajímavé detaily (týkající se např. dcery T. G. Masaryka Alice Masarykové), uvažuje kriticky i o změnách po roce 1989 (např. Zamyšlení nad soudobou českou sociologií, Sociologický časopis 2002). I když sám hovoří o pouhých poznámkách ke stavu soudobé české sociologie, jde o relativně ucelený pohled zasazený do rámce soudobé evropské sociologie (jejího posledního třicetiletého období). Musil cituje a srovnává řadu autorů, kteří se tímto problémem zabývali a víceméně se shodují na antiscientistním obratu a větším důrazu na normativní stránky sociální teorie, která se stále více zabývá otázkami spravedlnosti, mravnosti, pravdy, demokracie, rovnosti, autenticity. Musil vidí upadající zájem o některé tradiční oblasti, jako je sociologie průmyslu, zemědělství, ale i sociologie města nebo sociální stratifikace. Jako standardní se mu jeví zájem o sociologii rodiny, volného času, náboženství, životního prostředí, o kriminologii. Klade si (opakovaně) otázku, jak na změny evropské sociologie i reálného světa reaguje česká sociologie. Uvádí, že v západní sociologii už upadl zájem o transformace postkomunistických zemí, což připisuje jednak tomu, že autorům z daných zemí se nepodařilo toto téma zpracovat tak, aby to obohatilo sociologický pohled na proměny světa, jednak tomu, že západní autoři nemají dostatek znalostí o těchto zemích. O české sociologii se domnívá, že spíše uhýbá tvrdým skutečnostem tohoto světa i intelektuálním dilematům, které s nimi souvisejí. Rozebírá pozitivní a negativní faktory, které na českou sociologii působí, respektive jsou její součástí, a srovnává ji se sociologií v Polsku a Maďarsku. Dochází k závěru, že zatím jsme mnoho šancí nevyužili, nedokázali jsme se úspěšně reorientovat a začlenit do klíčové diskuse o sociologických stránkách překonávání druhé krize modernity.
Knihy: Housing Needs and Policy in Great Britain and Czechoslovakia (Oliver and Boyd, London – Edinburgh 1966); Sociologické problémy asanačních čtvrtí (Ústav normování ve stavebnictví, Praha 1966; spoluautorka M. Pazderová); Průmyslové měsro v názorech jeho obyvatel: Sociologická anketa v Ostravě (Výzkumný ústav výstavby a architektury, Praha 1967; spoluautoři L. Kotačka a K. Hrubá); Sociologie soudobého města (Svoboda, Praha 1967; italsky 1970); Housing Situation and Perspectives for Long-Term Housing Requirements in European Countries (Geneva 1968); Sociologie bydlení (Svoboda, Praha 1971; maďarsky 1970); Urbanizace v socialistických zemích (Svoboda, Praha 1977; anglicky 1980, polsky 1980); Komplexní zhodnocení poválečné sídlištní výstavby v ČSR (Výzkumný ústav výstavby a architektury, Praha 1980; spoluautor Z. Ryšavý); Sociologie pro architekty a urbanisty I. (ČVUT, Praha 1982); Lidé a sídliště (Svoboda, Praha 1985); Dlouhodobý vývoj aglomerací v ČSR (Výzkumný ústav výstavby a architektury, Praha 1985; spoluautoři J. Ryšavý a L. Velíšková); Dlouhodobé směry vývoje hlavního města Prahy z hlediska sociálně ekonomického, kulturního a geopolitického (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1992); Dějiny obyvatelstva českých zemí (Mladá fronta, Praha 1996, 2. vyd. 1998; spoluautoři L. Fialová, P. Horská, M. Kučera, E. Maur a M. Stloukal); Zrod velkoměsta: Urbanizace českých zemí a Evropa (Paseka, Praha – Litomyšl 2002; spoluautoři P. Horská a E. Maur); Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti (CESES UK FSV, Praha 2008).
Studie: Statistické rozbory demografické a sociálně-hygienické struktury městských sídlišť (Statistický obzor 1958); O rozdílech v úmrtnosti obyvatel měst a venkova (Statistický obzor 1958); Rozbor dynamiky některých úmrtnostních tabulek za léta 1875–1955 (Demografie 1959); Vývoj demografické struktury Prahy (Demografie 1960); Časový rozvrh žen, Stav našeho bydlení (Demografie 1961); Populační problémy starověkého Říma (Demografie 1962); Výzkum úspěšnosti manželství (Demografie 1964); Názory Maxe Webera na funkci vědy ve společnosti (Sociologický časopis 1966); Urbanizace ČSSR (Demografie 1973–74; spoluautor J. Link); Vývoj názorů na urbanizaci a rozvoj osídlení v socialistických zemích (Demografie 1976); Urbanizace na území ČSR v období 1850–1980 (Demografie 1982; spoluautor Z. Ryšavý); Urban and Regional Processes under Capitalism and Socialism: A Case Study from Czechoslovakia (International Journal of Urban and Regional Research 1983); Vývoj regionálních procesů v českých zemích v období 1869–1980 (Demografie 1983; spoluautor Z. Ryšavý); Der Status der Sozialökologie (Kölner Zeitschrift für Soziologie und Sozialpsychologie 1988); Nové vymezení sociální ekologie (Sociologický časopis 1991); Changing Urban Systems in Post-Communist Societies in Central Europe: Analysis and Prediction (Urban Studies 1993); Zamyšlení nad soudobou českou sociologií (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2002); Proměny urbánní sociologie ve Spojených státech a Evropě 1950–2000 (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2003); Poznámky o české sociologii za komunistického režimu (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2004).
Příspěvky ve sbornících: Development of Prague's Ecological Structure (R. E. Pahl, ed.: Readings in Urban Sociology. Oxford 1968); Czech and Slovak Society (Government and Opposition. London 1993).
Sborníky: Otázky urbanizace (Výzkumný ústav výstavby a architektury, Praha 1976); Lidé a sídliště (Praha 1985); The End of Czechoslovakia (London – New York – Budapest 1995); Räumliche Auswirkungen des Transformationsprozesses in Deutschland und bei den östlichen Nachbarn (Opladen 1977; spolueditor W. Strubelt); The Meaning of Liberalism – East and West (London – New York – Budapest 1999; spolueditor Z. Suda); Evropská levice po roce 1989 – Západ a Východ (Praha 2000; spolueditor Z. Suda); The View from Prague, Václav Havel et al. (Budapest – New York 2007; spolueditor T. Vrba); Strategické volby pro českou společnost: Teoretická východiska (Sociologické nakladatelství, Praha 2008; spolueditoři M. Potůček a M. Mašková).
Překlad: Ernest Gellner: Jazyk a samota: Wittgenstein, Malinowski a habsburské dilema (Brno; spolupřekladatelka E. Musilová).
Literatura: Martin Hampl: Vědec, který obohatil nejen sociologické myšlení: Profesor Jiří Musil osmdesátiletý (Sociologický časopis / Czech Sociological Review 44, 2008, 1: 177–180); Ray Pahl: Ohlédnutí za jedním přátelstvím: Profesoru Jiřímu Musilovi k osmdesátinám (Sociologický časopis / Czech Sociological Review 44, 2008, 1: 181–183); Petr Skalník: Gellnerovec Jiří Musil (Sociologický časopis / Czech Sociological Review 44, 2008, 1: 187–188); Wendelin Strubelt – Grzegorz Gorzelak (eds.): City and Region: Papers in Honour of Jirí Musil (Opladen - Farmington Hills 2008); Claire Wallace: O Jiřím Musilovi a Středoevropské univerzitě (Sociologický časopis / Czech Sociological Review 44, 2008, 1: 184–186); Libor Prudký (ed.): Prostor a společnost: K osmdesátinám prof. dr. Jiřího Musila Csc. (Matfyzpress, Praha 2009); nakrology M. Skovajsy, M. Illnera, Z. R. Nešpora, P. Dostála, K. Maiera a L. Prudkého v Sociologický časopis / Czech Sociological Review 48, 2012, 5.
Jiří Musil se podílel na některých heslech této encyklopedie.