Změna revoluční
změna revoluční – zásadní polit., soc., ekon. i jiná změna spojená s revolucí. Sám termín revoluce vstoupil do evrop. polit. slovníku jako metafora označující změnu v polit. záležitostech podle analogie s oběhem nebeských těles, která završují „revoluci“ návratem k výchozímu bodu. Původně se předpokládalo, že z.r. nastávají spíše působením neúprosných kosmických sil než střety lidské vůle. Angličané hovořili o zhroucení polit. řádu 17. st., následné občanské válce a institucionálním experimentování, vzniku radikálních protestantských sekt a podněcování ke změně a proti ní jako o „Great Rebellion“, zatímco „The Glorious Revolution“ bylo úspěšné znovuprosazení stabilizovaného monarchického systému. Během následujícího st. se stále více začala z.r. chápat jako výsledek záměrného jednání i jako radikální rozchod s minulostí. „Francouzská revoluce“ se stala dramatickým obrazem mnoha typů z.r. Později se začalo hovořit o průmyslové revoluci, „revoluci rostoucích nadějí“, vědecké revoluci, revoluci hlav a srdcí apod. Některé definice revoluce zdůrazňují prudkost změny, jiné její fundamentální charakter a další násilí, jež ji doprovází. Marxisté inklinují k zdůraznění fundamentálního charakteru z.r. a zaměřují se na změny v postavení a vztazích spol. tříd, které jsou právě tím „fundamentálním“. Někteří marxisté hovoří v kontrastu k z.r. o sociální reformě jako o takové změně v institucích, která ponechává třídní vztahy nezměněny.
V 80. l. 20. st. mnozí západoevrop. a severoam. historici rozšířili chápání z.r. na přetržení hist. kontinuity bez ohledu na míru nebo povahu změny (např. nejnovější výzkum Francouzské revoluce je zaměřen na kult. otázky). Podle některých názorů jakýkoliv nelegální zlom v polit. uspořádání je z.r. (např. ve špan. a portug. Americe jsou všechny vojenské převraty žurnalisticky nazývány „revolucemi“). Podle jiných názorů je polit. drama státního převratu jen nezbytným rysem revoluce a ještě podle jiných je to „revoluce shora“. Tak se ovšem označuje i mírumilovný pokus části vedení udržet si moc a přitom podstatně přeměnit mnohé instituce (viz např. termín „Gorbačovova revoluce“). Za z.r. jsou někdy považovány i epizody dramatické přeměny v demokr. směru nebo (některými marxisty) kroky ve směru k socialismu. Uchopení moci hnutími, které jsou v opozici vůči tomuto trendu změn, je pak bráno jako nějaký jiný spol. proces, často jako kontrarevoluce. Proto např. nacistická přeměna Německa, i když vyhovuje některým definicím revoluce, nebývá považována za její platný příklad. Mezi zkoumané aspekty z.r. patří: 1. místní a časové zařazení kolapsu polit. moci; 2. procesy, jimiž se vytvářejí nové formy polit. pořádku; 3. modely prosazování, umístění a načasování povstaleckých výzev k autoritám; 4. modely získávání lidí pro sociální hnutí, jehož cílem je přinést z.r., stejně tak jako vnitřní život a vývoj strategie a taktiky takových hnutí; 5. vztahy mezi polit. změnou a ekon., kult., demogr. a vojenskými procesy; 6. vztah mezi pozorovatelnými a měřitelnými změnami ve spol. institucích a zkušeností účastníků, zvl. vztah mezi rozsahem, načasováním a modelováním instituční změny a prožitkem přetržení hist. kontinuity.
revolutionary change changement révolutionnaire revolutionäre Veränderung trasformazione rivoluzionaria
Literatura: Hill, Ch.: The World Turned Upside Down. Radical Ideas During the English Revolution. New York 1972; Huntington, S.: Political Order in Changing Societies. New Haven, Connect. 1968; Koselleck, R.: Futures Past: On the Semantics of Historical Time complete; Schoenbaum, D.: Hitler's Social Revolution: Class and Status in Nazi Germany, 1933–1939. Garden City, Utah 1966; Tilly, Ch.: From Mobilization to Revolution. Reading Mass. 1978; viz též revoluce.