Ústav sociálně politických věd UK

Verze z 11. 12. 2017, 17:04, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Ústav sociálně politických věd UK (1957–1969)

Ústav, který byl ve druhé polovině šedesátých let neformálně označován podle své hybné osobnosti jako „Machoninwerk“ (dříve se přitom hovořilo o „Kalábwerku“), byl založen v prosinci 1957 jako Ústav pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu. Měl prohlubovat teoretické znalosti a ideologickou a kvalifikační připravenost vysokoškolských učitelů marxistické filosofie, politické ekonomie a dějin dělnického hnutí; kromě vlastní vědecké a vědeckoorganizační činnosti ústav školil aspiranty. Podléhal přitom přímo ministerstvu školství, jeho ředitelem se stal Miloš Kaláb. K 1. lednu 1960 byl ústav převeden pod Karlovu univerzitu, záhy převzal vydávání časopisu Přehled vědecké a pedagogické práce kateder marxismu-leninismu (1961) a později začal vydávat rovněž Vědecké informace Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy (1965). Kaláb stál v čele ústavu jen do roku 1962, pak funkce ředitele nebyla obsazena a řízením byl pověřen Pavel Machonin. Ředitelem se Machonin stal teprve v roce 1967 a byl jím až do zániku ústavu. Ten přitom v roce 1964 změnil jméno na Ústav marxismu-leninismu pro vysoké školy UK a v září 1967 na Ústav sociálně politických věd UK. V této době se ústav členil na pět oddělení: filosofie (vedoucí Vojtěch Tlustý), politické ekonomie (Josef Mervart), sociologie (Karel Holý), historie (Ivan Kolesár), sociologického výzkumu (Věra Rollová); menší dislokovaná pracoviště byla v Brně a Bratislavě. Celkem měl ústav více než padesát zaměstnanců (kromě již uvedených např. J. Alan, L. Brokl, M. Formánek, A. Chyba, B. Jungmann, A. Matějovský, M. Petrusek, J. Solař, Z. Šafář, J. Šiklová, J. Večerník, B. Weiner) a prošly jím dvě stovky vědeckých aspirantů (včetně většiny zaměstnanců ústavu, dále např. J. Blucha, M. Disman, L. Dziedzinská, B. Filipcová, B. Hartl, O. Jaroš, J. Karola, F. Koudelka, F. Křenek, J. Loukotka, J. L. Porket, M. Purkrábek, R. Rohan, K. Rychtařík, Z. Strmiska). Ústav sídlil v prostorách Karlovy univerzity v Celetné ulici.

Machoninovo vedení ústavu vedlo k jeho výrazné sociologizaci; činnost ostatních oddělení nebyla sice utlumena, avšak prim dostalo koncipování marxistické sociologie, kombinující empirický výzkum srovnatelný s aktuální západní sociologií, z níž bylo čerpáno poučení, s marxistickou koncepcí společnosti a jejího vývoje. Empirický výzkum přitom zároveň sloužil jako podklad ke kritice a úpravám marxistické teorie a (především) jejího praktického uplatňování v československé společnosti. Před polovinou šedesátých let 20. století, před vznikem „oficiálních“ sociologických pracovišť (Sociologický ústav ČSAV, katedry sociologie na vysokých školách) se jednalo o „líheň“, jíž prošli nebo z níž vyšli prakticky všichni čeští sociologové této generace. Neméně významné bylo hojné pořádání sociologických (ale rovněž ekonomických, filosofických a historických) „soustředění“, tedy vědeckých workshopů, seminářů a konferencí pro pracovníky ústavu a další zvané hosty (od roku 1965). Nejvýznamnějším projektem Machoninova ústavu se stal výzkum sociální stratifikace a mobility československé společnosti v roce 1967, metodologicky koncipovaný Pavlem Machoninem, Bohumilem Jungmann, Jiřím Linhartem, Miloslavem Petruskem a Zdeňkem Šafářem. Výsledky prvního a na dlouho jediného československého stratifikačního výzkumu stačily být publikovány (Československá společnost. Bratislava 1969) a získaly značný mezinárodní ohlas; protože však v mnohém odporovaly ideologickým představám komunistů, nastupující „normalizace“ vedla k jejich tvrdé kritice. Ústav a jeho pracovníci byli i z dalších důvodů označováni za „revizionisty“, jejich činnost se stala exemplárním příkladem „pravicové úchylky“ české sociologie v šedesátých letech.

Ústav sociálně politických věd UK byl proto v listopadu 1969 zrušen, někteří jeho pracovníci našli uplatnění jinde, většina však musela akademickou sféru opustit. V letech 1990–94 došlo pod vedením Josefa Alana k pokusu o obnovu ústavu (Ústav sociálně-politických věd UK) v rámci nově budované Fakulty sociálních věd UK, a to včetně angažmá některých bývalých pracovníků (rovněž Pavla Machonina). Nedostatek finančních prostředků však činnost ústavu paralyzoval a záhy byl v rámci reorganizace fakulty zrušen.

Zdeněk R. Nešpor