Etnografie
etnografie – (z řec. graphein = popisovat) – popis etnické skupiny (etnosu, etnika), národopis. Pojem e. se stal trvalou součástí pojmového aparátu věd o společnosti a kultuře v průběhu 19. st. Využití nacházel zejm. tam, kde lidská společnost byla popisována a klasifikována na základě specifik ve způsobu života a v kultuře. Významová konotace slova e. se v rámci jednotlivých vědních disciplín a škol výrazně liší. V rámci sociálních angloam. nebo kult. antropologických škol je pojmem e. označována: 1. odborná subdisciplína soustředěná na primární sběr dat v terénu, zejm. při výzkumu malých, v určitých oblastech kult. uzavřených společenství; 2. sběr materiálu o způsobu života a kultuře specif. společenství a zákl. vyhodnocení sebraného materiálu jako součást širšího badatelského záměru (tzv. terénní výzkum a jeho zpracování); 3. liter. zpracování výsledků výzkumu, ve kterém jsou zdůrazněna specifika způsobu života daného společenství (skupiny), příp. je skupina porovnávána se srovnatelným ekvivalentem (v čes. kontextu tzv. národopisná monografie). Základy k použití pojmu v uvedených významech v současných angloam. soc., resp. kult. antropol. školách položil především B. Malinowski, který při aplikaci funkcionalistické teorie zdůrazňoval význam terénního výzkumu a zúčastněného pozorování. Obdobné konotace pojmu e. se objevují i v dalších vědách o člověku a kultuře. Např. v archeologii je za e. označován sběr materiálu v „živém“ terénu, který umožňuje nacházet analogie k datům získaným klasickými archeologickými metodami. Takovýto kombinovaný etnograficko-archeologický výzkum bývá někdy nazýván etnoarcheologie (Kent, 1987). Obdobně je pojem e. užíván v psychol. vědách, kde označuje hloubkový výzkum malých kult., soc. nebo generačně vymezených skupin ve specif. prostředí. Ve všech těchto pojetích e. badatel v přímém kontaktu popisuje kult. specifikum, kategorizuje je na základě srovnání s dalšími badatelskými výsledky o jiných skupinách či typech kultur (viz např. R. Piddington, 1957, M. Herzfeld, 1989 aj.). V zemích, kde našla své pevné místo etnologie (např. Francie, Španělsko, Portugalsko, část. Švédsko, Norsko atd.), se významový podtext e. posouvá v tom smyslu, že se jeví spíše jako odkaz ke sběratelství, muzeologii, vytváření kult. dědictví atd. (bez pejorativního zabarvení).
V čes. literatuře 19. st. nebyl pojem e. příliš často používán, byl považován za synonymum čes. slova národopis a jeho chápání se posouvalo k popisu národů. Nejčastěji byla e. vysvětlována jako nauka, jejímž předmětem je vlastní národ a „veškerá jeho bytnost“ (K. H. Otto, 1894). Obsah pojmu e. se v Čechách vyvíjel v souvztažnosti s pojmy národozpyt, lidopis (původně používán jako překladový ekvivalent folkloristiky, kult. historie a antropologie. V praxi byly tyto pojmy libovolně zaměňovány (vyjma antropologie) navzdory snahám přesněji vymezit jejich obsah (viz např. R. Kovář, 1897). V průběhu 1. poloviny 20. st. se vymezení e. ustálilo v podobě výrazně odlišné od původního významu i některých překladových ekvivalentů, a to jako „lidověda“ (Volkskunde), s důrazem na lidovou kulturu vlastního etnika (etymologicky se blíží ke starším vymezení pojmu folkloristika), s odkazy na tradiční jevy hmotné a duchovní kultury a na její zkoumání jako hist. jevu v intencích historie kultury, „malé historie“ nebo dějin každodenního života. Charakter popisnosti bez ambicí na široké zobecnění a vytváření vlastních fil.-metodol. náhledů byl v praxi většinou zachován, navenek se však disciplína deklarovala jako „věda“, součást hist. věd. Obdobný proces posunu významu pojmu e. nastal i v dalších státech (v různých obměnách v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, býv. SSSR atd.). V uvedených státech, včetně Československa, lze sledovat potíže s operacionalizací pojmu a občasné tendence redefinovat jej v souladu s měnícími se výzkumnými ambicemi lidí, kteří se tímto oborem zabývali.
Výzkumy současného způsobu života a kultury vlastního etnika ukázaly, že indikátory výzkumu lidové kultury, na kterých byla specifika e. jako oboru postavena (oděv, strava, bydlení a vybavení domácnosti, rodinný a spol. život, domácká výroba, lidové umění, lidové zvyky, obyčeje atd.), lze sice použít u určitých typů venkovských pospolitostí, už ale ne vždy např. při výzkumu v urbánním prostoru na sídlištích, a jejich širší exploatace je omezena průnikem masové kultury. Lid jako klíčový pojem e. se stále více obnažoval ve své relativnosti a neuchopitelnosti. Práce etnografa při výzkumu současné kultury se začala přibližovat práci sociologa. Vše to vyvolalo širokou teor. diskusi, do které z čes. badatelů nejúčinněji zasáhli V. Tůmová (1964) svým pokusem načrtnout oblasti zájmu e. a sociologie a M. Stuchlík s L. Holým (1964), kteří se pokusili redefinovat předmět zkoumání e. ve prospěch pospolitostí relativně ekon. a kult. uzavřených. Přes určitý teor. přínos se ale výsledky těchto diskusí odrazily v badatelské praxi velmi málo. Další redefinování pojmu e. bylo nabídnuto a částečně i přijato v 70. a 80. l. v pracích J. V. Bromleje, kde e. vystupovala jako „věda o etnosu“ (resp. etnikách). Do pozadí byla tehdy zatlačena otázka etnografického specifika (zejm. v oblasti materiální kultury) a naopak zdůrazněna oblast vědomí sounáležitosti dané skupiny. „Klasická etnografie“ tak získala renovovaný hlavní předmět studia, ale zároveň ztratila metodologii a zažité zájmové oblasti. V 90. l. se e. jako název vědního oboru v čes. prostředí opouští a nahrazuje se etnologií. E. setrvává především jako empirická a muzeologická disciplína, přibližuje se tedy původnímu významu a jeho překladovým ekvivalentům v zahraničních literaturách.
ethnography ethnographie Ethnographie, Volkskunde etnografia
Literatura: Boas, F.: Kwakiutl Ethnography. Chicago 1975; Bromlej, J. V.: Etnos i etnografija. Moskva 1973; Evans-Pritchard, E. E.: Social Anthropology. London 1951; Herskowits, M.: Man and his Works. New York 1952; Herzfeld, M.: Anthropology Through the Looking-Glass. Critical Ethnography in the Margins of Europe. Cambridge 1989; Holý, L. – Stuchlík, M.: Co je a co není etnografie. Český lid, 51, 1964; Kent, S.: Method and Theory for Activity Area Research. New York 1987; Kovář, E.: Národopis a úkoly NSČ. Národopisný věstník ČS, 1, 1897, č. 1; Kuper, A. ed.: Conceptualizing Society. London 1992; Prichard, J. C.: The Natural History of Man. London 1843; Tůmová, V.: Etnografické studium a sociologie. Český lid, 51, 1964.