Etnografie nová
etnografie nová – souhrnné označení teor.-metodol. orientace am. kult. antropologie, pro kterou je charakteristická snaha zúžit pojem kultury tak, aby zahrnoval méně a odhaloval více, tedy vytvořit kategorii užší, více specializovanou a teor. obsažnější. V protikladu k širokému pojetí kultury jako adaptačního systému, které bylo rozvíjeno neoevolucionistickou antropologií a kult. ekologií, vznikla řada koncepcí kultury jako kognitivního nebo symbolického systému. E.n. představuje řadu principů, metod, technik a postupů, které vycházejí z předpokladu, že jednotlivé kultury jsou jedinečnými systémy znalostí, pojmů, kategorií, pravidel a organizačních principů chování, které si člověk osvojil jako člen určité společnosti. Podle představitelů e.n. znalost kognitivního systému, zejména kategorií, jejichž prostřednictvím členové dané společnosti vnímají a interpretují realitu, a vědomostí, které jim umožňují adekvátně jednat ve standardních situacích, umožňuje pochopit a popsat zkoumanou společnost i predikovat chování jednotlivce v rámci daného sociokult. systému. V rámci e.n. se rozvíjí od počátku 60. l. kognitivní antropologie, symbolická antropologie, etnosémantika a etnověda. Fil. zdroje e.n. lze hledat již v dílech představitelů něm. novokantovských škol (E. Cassirer), něm. a fr. hermeneutiky (H.-G. Gadamer, P. Ricoeur), angl. analytické filozofie (G. Ryle, L. Wittgenstein) a obecné sémantiky. Důležitou roli sehrála také něm. fenomenologie (E. Husserl), která v transformované podobě prostřednictvím díla am. filozofa A. Schutze v 60. l. výrazně ovlivnila am. humanisticky orientovanou s-gii (fenomenologickou sociologii, etnometodologii) i směry e.n.. Rozhodující význam pro konstituování e.n. však mělo tradiční sepětí am. kult. antropologie s lingvistikou. Důležitou úlohu sehrála zejm. teorie lingvistického relativismu (Sapirova-Whorfova hypotéza) a koncepce generativní gramatiky a transformační gramatiky N. Chomského. Význ. zdrojem e.n. byla také škola osobnost a kultura, zvl. práce A. F. C. Wallace věnované analýze vztahu mezi kulturou a kognitivní strukturou osobnosti. Na rozvoji e.n. má svůj podíl i kognitivní psychologie (J. S. Brunner, G. A. Miller). Ke zformování e.n. přispěla také nespokojenost nastupující generace am. antropologů s výzk. metodami tradiční antropologie.
E.n. zužuje pojem kultury na systém znalostí, které členové určité společnosti užívají k interpretaci zkušeností a podle nichž řídí své soc. chování. V centru zájmu e.n. je jak studium modelů lidského vnímání a myšlení v konkrétním kult. kontextu (kognitivní antropologie), tak výzkum toho, jak jsou kult. symboly a významy sdíleny v procesu soc. interakce (symbolická antropologie). Metodol. sepětí s lingvistikou se projevuje uplatněním komponentní analýzy a taxonomie. Představitelé e.n. předpokládají, že jazykové struktury přímo odrážejí principy, na nichž je založeno lidské myšlení, a proto zkoumají nativní klasifikační soustavy, které příslušníci mimoevrop. národů používají k označení rostlin, živočichů, barev, příbuzenských systémů apod. (folk taxonomie). Vycházejí z předpokladu, že existuje určitý pevný a omezený soubor principů a pravidel, který vytváří specif. kulturní gramatiku každé společnosti, zatímco fr. strukturální antropologie se snaží odhalit univerzální struktury myšlení platné ve všech společnostech. Společným znakem, který spojuje různé směry a školy e.n., je snaha o vnitřní, tzv. emickou deskripci kultury. „Emické“ a „etické“ studium kultury zavedl do antropol. výzkumů am. lingvista K. L. Pike, který byl přesvědčen, že fonemické a fonetické analýzy mohou být využity nejen při studiu jazyka, ale také při výzkumu kultury. „Emic“ je odvozeno z „phonemic“ a představuje vnitřní, imanentní aspekt zkoumaného sociokult. systému, zatímco „etic“ je odvozeno z „phonetic“ a reprezentuje vnější aspekt zkoumané reality. Etické hledisko, které je typické pro tradiční antropologii, vede k pokusu o vybudování univerzální typologie kultur, přičemž důraz je položen na vnější popis konkrétních kultur a jejich komparaci podle jasného a předem stanoveného teor. schématu. Podle představitelů e.n. je však tento typ výzkumů do značné míry omezen způsobem zpracování empir. dat, především jejich převodem a prezentací v podobě formalizovaného jazyka vědy, vedoucím k deformaci autentických kult. významů. Proto také zastánci e.n. rozvíjejí širokou škálu metod a technik, které umožňují vnitřní, tedy emickou deskripci kultury. Cílem těchto výzkumů je pochopit a popsat sociokult. jevy z hlediska členů zkoumané společnosti, v jejich vlastních pojmech a kategoriích. Předmětem výzkumu se stávají nativní jazyky, přičemž aplikace emického přístupu vyžaduje, aby sami členové zkoumané společnosti vymezili vztahy mezi pojmy a kategoriemi a rekonstruovali jednotlivé sémantické oblasti. Takto získaná výchozí data jsou pak podrobena vícestupňové komponentní analýze. Představitelé e.n. usilují o stále větší využití matemat. a lingvistických metod při studiu kultury.
new ethnography nouvelle ethnographie neue Ethnographie etnografia nuova
Literatura: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Loflin, M. – Silverberg, J.: Discourse and Inference in Cognitive Anthropology. Hague 1978; Pike, K. L.: Language in Relation to the Unified Theory of the Structure of Human Behavior. Hague 1967.