Obřad
obřad – pojem blízký pojmům rituál, ritus, ceremonie – jde o pojmenování souboru činností, které probíhají v předem stanovené posloupnosti za účelem orientovat magické nebo božské síly požadovaným směrem nebo k dosažení určitého cíle. Původně a obvykle se tedy o. chápe jako náb. nebo magická aktivita. V prvním případě představuje o. posloupnost činností, která je předepsána liturgicky (viz též bohoslužba). Ve druhém případě jde o spec. evokační a jiné, většinou skup. prováděné praktiky (viz magie), které mají často vztah k mytologii. Přeneseně se pod termínem o. chápe jakákoliv činnost, která má slavnostní ráz nebo probíhá vždy shodným způsobem. Z antropol. hlediska se o. rozumí velká část činností tzv. přírodních národů v širokém rozpětí od magických aktů až po hru. Podle soc. účasti lze tyto o. rozdělit do 3 specif. skupin: 1. o. prováděné šamany, kouzelníky či spec. společnostmi, při nichž hlavním a rozhodujícím účastníkem je léčitel či skupina léčitelů, jejichž úkolem je pomocí magických nebo psychoterapeutických zásahů léčit jedince nebo kolektiv; 2. o., které provádějí zvl., danou společností stanovené skupiny pověřené řešit krizové situace ve společnosti (tajné společnosti nebo sekty, jako např. kimpasi Bakongů či poro a humui Mendů v Africe), např. zažehnat pomocí o. četná úmrtí, neplodnost žen, neúrodu atd.; 3. skup. o., kterých se může nebo musí zúčastnit každý člen dané kolektivity; tyto o. jsou nejpočetnější a patří mezi ně cyklicky se opakující o., většinou spojené s tech.-ekon. činností, především ale obřady iniciační a obřady pohřební. Celý systém o. spočívá ve víře, že člověk může zasáhnout do přír. determinismu a doplnit nebo změnit jeho běh. Ať se o. praktikují v krizových situacích nebo periodicky, mají pro společnost především psychoterapeutický význam.
Mnoho antropologů se snažilo najít vysvětlení o. ve vztazích mezi magií a náboženstvím, což ale, jak upozorňuje C. Lévi-Strauss, nejsou alternativní možnosti nebo vývojové etapy: neexistuje náboženství bez magie a obráceně. V o. se mohou obě tyto složky duchovní činnosti lidí prolínat. O. se opírá o slova, gesta, manipulace s předměty atd., které jsou známé z každodenní praxe, ale obsah o. je dán mytologií: vztah mezi o. a mýtem je vztahem mezi životní zkušeností, projevovanou v o., a myšlením lidí, zakódovaným v mytickém poselství. Zákl. úkolem o. v každé společnosti je řešit rozpory a konflikty, které vznikají nebo mohou vzniknout mezi přírodou a společností a uvnitř společnosti samé. O. konflikt imituje v určité modelové situaci. Tak jako v o. kimpasi hrají afr. Bakongové hru o smrti a zmrtvýchvstání, tak ve vrchlabských pašijích hrál nejchudší Krista a vrchnost hrála biřice. O. má velmi blízko ke hře nejen proto, že stejně jako ona je na rozdíl od mýtu spojen s materiálním životem společnosti, ale především proto, že podobným způsobem provádí spol. terapii. Tyto funkce plní i moderní civilní o., resp. prvky o. obsažené v předepsaných formách slavnostních zasedání, oslav, udílení cen apod. V těchto o. ale vystupuje do popředí posilování spol. konsensu, zvyšování prestiže apod.
ceremony, rite cérémonie Ritus rito, cerimonia
Literatura: Gluckmann, M.: Politics, Law and Ritual in Tribal Society. Chicago 1965; Lévi-Strauss, C.: L'homme nu. Mythologique IV. Paris 1971; Lévi-Strauss, C.: Myšlení přírodních národů. Praha 1971; Wing, S. J. van: Etude Bakongo. Bruxelles 1938.