Revoluce sexuální
revoluce sexuální – obecně radikální, hist. význ. změna v lidském sexuálním chování, jež je dána změnou struktur legitimity celých syndromů chování v sexuální oblasti a ústí v potlačení i tabuizaci určitých prvků a v zvýraznění jiných. R.s. je provázena změnami v prožívání a hodnocení sexuálních aktivit. Doložená existence řady r.s. v mnoha kulturách je vedle různosti pravidel sexuálního chování nejvýzn. dokladem soc. zakotvení lidské sexuality. První pokusy o věd. analýzu r.s. nacházíme už ve spekulativních teoriích a historiích lidského reproduktivního chování z 19. st. Vynikají v nich zejm. práce J. J. Bachofena, L. H. Morgana a E. Westermarcka. Pod vlivem etnografických objevů tzv. primitivních nemonogamických společností vyrovnávala se nimi měšťanská společnost s hist. podmíněností svých norem sexuálního chování, fascinována především těmi r.s., jež učinily nelegitimními promiskuitu. Do kontextu s hosp. a soc. vývojem je uvedl F. Engels v dnes již klasické studii Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Pomineme-li neolitickou revoluci, jež podle sociobiologie znamenala i zásadní zlom v reprodukčním chování druhu Homo sapiens, legitimní vzorce našeho současného sexuálního chování jsou výsledkem 3 r.s. První z nich, svou hloubkou a rozsahem pro nás nesrovnatelně nejvýzn., prošla Evropou v průběhu 1. tisíciletí a je spojena s šířením křesťanství. Výrazně modifikovala jak staré antické mravy (zejm. poměr k homosexualitě a podobu lásky manželské), tak judaistické tradice rozšířené patriarchální rodiny i divošské sexuální praktiky asijských kmenů osidlujících Evropu v průběhu stěhování národů, a nakonec (okolo r. 1000) i kmenové zvyky Slovanů na našem území. Sjednotila toto velmi různorodé kult. dědictví na společném půdorysu přísné monogamie párové rodiny s tabuizovaným incestem, homosexualitou a s ostře rozlišenou legitimní a nelegitimní reprodukcí. Postupně prosadila úplný monopol manželství na sex a nerozlučitelnost svazku manželského, i když vždy realisticky tolerovala nelegitimní instituci nevěry, zejm. u mužů a pokud byla realizována v prostituci. Všeobecně kladla důraz na pohlavní zdrženlivost a adorovala panictví a především panenství. Církev se zhodnocením celibátu emancipovala postupně od státu jako systému vládnoucích rodin a rozvinula se v jemu rovnoprávnou polit. a ekon. moc s rozhodujícím vlivem při kontrole sexuálního chování.
Další r.s. v naší historii nedosahují hloubkou, rozsahem ani hist. významem křesťanské revoluce sexuálních mravů, ale přelomová změna mezi tradiční a moderní evropskou společností je i z tohoto aspektu nepřehlédnutelná. Cambridgeská škola hist. demografie (zejm. P. Lasslet) předpokládá další vývoj v cyklickém opakování vln vyšší a nižší sexuální permisivity, jiní (např. E. Shorter) předpokládají jednosměrný vývoj k vyšší permisivitě pouze s nerovnoměrnou dynamikou. V každém případě lze rozlišit v dalším vývoji 2 výrazné prahy. Společným znakem obou dalších evrop. r.s. je – při principiálním zachování monogamické párové rodiny jako zákl. reprodukční instituce – změna postoje k sexu, zejm. mimomanželskému (hist. doložitelná v počtech mimomanželských početí a v sezónních rozdílech manželských a mimomanželských početí), ve způsobu výběru páru pro manželství a ve snubním chování. Druhou r.s. z přelomu 2. poloviny 16. st. indikuje nová otevřenost, hédonismus a vysoké hodnocení sexuality (jež našlo výraz zejm. v renesančním umění) i výrazné zvýšení počtu nemanželských porodů s vrcholem okolo r. 1590. Soc. reakce na toto uvolnění znamenala několik století trvající ústup, formulovaný v protestantských zemích v puritanismu a na našem území v rekatolizaci. Obnovený přísný monopol manželství na sex začaly znovu prolamovat od přelomu 18. a 19. st. nový koncept romantické lásky, aklamující zejm. právo na vlastní volbu při uzavírání manželství, a nové myšlenky ženské emancipace, jež usilovaly zejm. o zrušení dvojí sexuální morálky pro muže a pro ženy.
Tento vývoj vyvrcholil třetí, zatím poslední r.s. z 60. a 70. l. 20. st. Vedle řady soc. determinant, z nichž stojí za zmínku především sekularizace, vzrůst úrovně soc. zabezpečení a životní úrovně i zvýšení vzdělání žen a jejich ekon. nezávislosti, ji odstartovaly především nové, nebývale účinné a všeobecně dostupné antikoncepční prostředky (hormonální tablety a UID). Tato r.s. odmítla už radikálně a otevřeně monopol manželství na sex, emancipovala sex nejen od reprodukce, ale i od romantické lásky a učinila jej plně legitimním, samostatným zdrojem slasti a oporou lidské identity. V novém feminismu aklamovala právo ženy na autonomní rozhodování o vlastním těle, svobodný výběr partnera pro orgasmus a autonomní rozhodování o mateřství včetně volného přístupu k umělému přerušení těhotenství. Další vývoj přinesl s sebou experimentování s novými formami sexuálních vztahů, z nichž na významu trvale nabylo zejm. nesezdané soužití, ale i výstřelky s malým výskytem a velkou publicitou (skupinové manželství, skupinový sex, měnění partnerů atd.), legitimaci homosexuality, vzestup podílu dětí narozených mimo manželství (např. v Dánsku v r. 1985 bylo 47 % dětí narozeno mimo manželství, v NDR v téže době 36 % dětí) a hist. jedinečný pokles porodnosti pod míru prosté reprodukce ve většině průmyslově vyspělých zemí. I tato „revoluce“ měla své radikály a umírněné. Na čes. území probíhala v umírněných variantách a omezené artikulaci. Existuje obecná shoda, že tato r.s. se už obrátila na ústup, problematizována zejm. výskytem AIDS. Jako všechny revoluce po ústupu z výchozích radikálních pozic zanechala po sobě v kultuře nevratné změny v postojích i v sexuálním chování. (Viz též sociologie sexuality.)
sexual revolution révolution sexuelle Sexualrevolution rivoluzione sessuale
Literatura: Lasslet, P.: Family Life and Illicit Love in Earlirer Generations. Cambridge 1973; Shorter, E.: The Making of The Modern Family. New York, London 1985.
Viz též heslo společnost alternativní v Petruskových Společnostech (2006)