Antropologie lingvistická

antropologie lingvistická – subdisciplína soc. a kult. antropologie, která se zabývá studiem vztahů jazyka, kultury a myšlení v různých sociokult. systémech. Především jde o výzkum jazyka jako symbolické báze kultury a determinanty lidské činnosti, o jeho vazby se systémem hodnot, norem a idejí, které jsou charakteristické pro určitou kulturu, o jeho vliv na formování osobnosti v procesu socializace a enkulturace a jeho vztah ke kognitivním procesům a vzorům chování typickým pro členy zkoumané kultury. V souladu s tradicemi antropol. a etnologických studií kultury byly původně objektem výzkumů a.l. jazyky preliterárních společností, postupně se však spektrum zájmu rozšířilo o vývojové a komparativní studium jazykových systémů moderních společností. Problematiku vztahu jazyka, společnosti a kultury anticipovali ve svých dílech již J. G. Herder a W. von Humboldt. Ke zformování a k rozvoji a.l. přispěla zejména moderní lingvistika 20. st. (F. de Saussure, S. N. Trubeckoj, R. Jakobson, L. Bloomfield, N. Chomsky). A.l., resp. etnolingvistika, se jako relativně samostatná disciplína rozvíjí především v am. kult. antropologii, jejíž pilíře tvoří spolu s archeologií, etnografií a etnologií. Její základy položil v první polovině 20. st. F. Boas, který považoval empir a teor. studium nativních jazyků za nezbytnou součást antropol. výzkumů kultury. K dalšímu rozvoji a.l. přispěl jeho žák E. Sapir, který jako jeden z prvních upozornil na možnosti využití lingvistických metod v kult. antropologii. Jeho práce zaměřené na vztah jazyka, osobnosti a kultury bezprostředně stimulovaly vznik konfiguracionismu jako nového směru am. antropologie a trvale obrátily pozornost na empir. výzkum vztahů jazyka a kultury. Největší význam pro další rozpracování a.l. měla Sapirova hypotéza, podle které jazyk vystupuje jako aktivní činitel při utváření našeho obrazu světa.

Na Sapirovy myšlenky bezprostředně navázal B. L. Whorf, který na základě empir. výzkumů indiánských jazyků dospěl k názoru, že je to především systém jazyka, gramatika, která ovlivňuje způsoby lidského vnímání, organizaci zkušenosti a vzory chování (viz Sapirova-Whorfova hypotéza). Rozvoj am. a.l. v 1. polovině 20. st. výrazně ovlivnil také výzkumy jazyka a kultury ve fr. sociální antropologii, která navazovala i na domácí tradici s-gickou (É. Durkheim), etnologickou (M. Mauss) a lingvistickou (A. Meillet, J. Gilliéron). Originální syntézu antropol. a lingvistických přístupů provedl C. Lévi-Strauss. V Anglii základy a.l. položil B. Malinowski, autor mnoha studií o tichomořských jazycích a kulturách. Na jeho koncepci řeči jako nástroje, jehož prostřednictvím se člověk přizpůsobuje prostředí a mechanismům kultury, volně navazují lingvisticky orientované směry angl. soc. antropologie i koncepce brit. filozofů zabývajících se lingvistickou analýzou přirozeného jazyka (J. L. Austin). Současná a.l. představuje značně diferencovanou, typicky mezioborovou disciplínu. Zájem o empir výzkum vzorů a funkcí jazyka v různém kult. kontextu a soc. situaci ji sbližuje se sociolingvistikou a psycholingvistikou. Mezi tematické okruhy, jimiž se a.l. zabývala v 70. a 80. l., patří vztah jazyka a kultury prostřednictvím výzkumů kognitivních systémů, především modelů lidského vnímání a myšlení v různých společnostech. Důraz je kladen zejm. na sémantickou a komponentní analýzu nativních terminologických systémů a na studium klasifikačních principů, na jejichž základě budují členové určité kultury své osobité systémy znalostí (folk taxonomie). Přestože je tento trend typický především pro am. kult. antropologii, podobné tendence se objevují i v evrop. antropologii.

linguistic anthropology anthropologie linguistique Sprachanthropologie antropologia linguistica

Literatura: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Sapir, E.: Culture, Language and Personality. Berkeley 1964; Vrhel, F.: Základy etnolingvistiky. Praha 1980; Whorf, B. L.: Language, Thought and Reality. Mass. 1957.

Václav Soukup