Bolševismus

bolševismus – (z rus. bolšij = větší, praslov. zákl. bol = silný, velký) – organizační forma, strategie a taktika leninismu a stalinismu, někdy také označení pro sov. komunismus. V literatuře je b. často ztotožňován s leninismem nebo stalinismem. B. lze chápat jako proces rusifikace evrop. komunismu. Jedná se spíše o hist. fenomén, méně o ucelenou teorii. Název vznikl na 2. sjezdu ruské soc. demokratické strany, kdy Leninovo levicové křídlo získalo náhodnou a jedinečnou většinu při hlasování. Od té doby se označovalo „bolševici“ (tj. většina), což přešlo do názvu strany po definitivní roztržce s menševiky v r. 1912. B. se zpravidla dělí do několika etap: 1. od založení strany do Říjnové revoluce 1917; 2. období konsolidace sov. moci, tedy válečný komunismus, NEP a začátek prosazování stalinské diktatury do r. 1934–1935; 3. stalinismus s kolektivizací a industrializací včetně 2. svět. války a vytvoření sov. mocenského bloku do r. 1953; 4. proces „destalinizace“ do r. 1964; 5. neostalinismus do nástupu M. S. Gorbačova v r. 1985. Periodizace je problematická, ale odpovídá zhruba průběhu institucionalizace sov. moci v Rusku. Uchopení moci v říjnu 1917 bylo podmínkou pro to, aby idea komunismu byla postupně identifikována s praxí sov. politiky. Tato politika postupně přizpůsobovala teorii potřebám obrovské, izolované a v podstatě zaostalé země. V tomto procesu byly záp. a kosmopolitické hodnoty, bezesporu obsažené v marxismu, postupně nahrazovány takovými prvky rus. tradice, které navazovaly na podřízenost individua společnosti a vládci. B. je tedy specif. sov. formou marxismu, v širším pojetí i vládním systémem a ideologií ostatních social. států, pokud převzaly sov. doktrínu. Tato rusifikovaná odnož komunismu se vyvinula do podoby totalitního režimu (viz totalitarismus) s podřízením všech vrstev obyv., organizací a institucí mocenským nástrojům vládnoucí špičky.

B. byl nejprve revol. teorií a praxí, která se orientovala v praktické politice na bezpodmínečné uchopení moci a použila k tomu teorii, podle níž buržoazní revoluce přeroste v proletářskou revoluci. Součástí b., která ponejvíce čerpala z leninismu, jsou teorie kom. strany jako avantgardy, koncepce diktatury proletariátu a demokratického centralismu. Na tomto základě se vyvinula strana kádrového typu a diktátorský spol. řád. Podstatnými znaky b. jsou zestátnění pozemků a průmyslu, které nemusí být stoprocentní, ale zahrnuje podstatnou část produkce, dále plánovitě provedená industrializace spojená s alfabetizací (v zemích s nízkou gramotností) a zpočátku i s růstem životní úrovně obyv. ve většině zemí. Tato úroveň však nikdy nedosáhla standardu vyspělých záp. zemí a dokonce se za ním stále výrazněji opožďovala. Součástí b. je rovněž radikální přeměna všech polit., spol. a kult. institucí, jakož i stupňující se teror vůči polit. opozici, který se postupně rozšiřuje na celé obyv. Protože b. nebyl schopen splnit utopické sliby, kterými bylo legitimováno uchopení moci, změnilo se v průběhu času zklamání v cynické zbožnění moci a prázdnou propagandu. Přes všechny polit. peripetie (stalinismus, destalinizace a neostalinismus) se postupně zvyšovala moc a privilegia nomenklatury, rostla korupce a klesala legitimita režimu. B. byl prostřednictvím 3. internacionály (Kominterny) rozšířen i na ostatní kom. strany a stal se jejich teorií a praxí. V jejím rámci si bolševici činili nárok na výlučnou interpretaci marxismu a dogmatizovali mezinár. kom. hnutí. Po smrti J. V. Stalina a ideol. rozchodu mnoha záp. kom. stran se SSSR se termín b. postupně z kom. ideologie vytrácel. Od r. 1968 byla idea b. nahrazena tzv. Brežněvovou doktrínou, tj. právem SSSR na vojenskou intervenci, pokud je kdekoliv ohrožen „socialismus“ sov. typu.

Bolshevism bolchevisme Bolschewismus bolscevismo

Literatura: viz leninismus, stalinismus.

Ivo Bayer