Revoluce demografická

revoluce demografická – často též nazývaná demografickým přechodem, je označení pro převratné revol. změny v demografické reprodukci, které jsou důsledkem spol. změn, probíhajících postupně v jednotlivých populacích světa v průběhu posledních dvou století. Relativně jednoduchý demogr. reprodukční proces je velmi složitě podmiňován, a to jednak vnitřními biol. faktory, jednak vnějším, ekon., soc. a geogr. okolím. Vnitřní podmíněnost vede k opakování stále stejného průběhu demogr. reprodukce, zatímco vnější podmínky, zejm. rozvoj výroby a celková dynamizace a modernizace spol. vývoje, způsobují její kvant. i kval. změny. Velmi zjednodušeně lze tento proces charakterizovat jako přeměnu extenzívních forem reprodukce lidí ve formy intenzívní. R.d. je obdobou kvantitativně-kvalitativních přeměn jiných soc. procesů. Teorie r.d. je obsažena především v pracích A. Landryho (1934), později však byla doplněna a rozpracována řadou autorů. V Čechách tento pojem zavedl v r. 1964 Zdeněk PavlíkNástinu populačního vývoje světa.

R.d. je především hist. proces, který vzniká na určitém stupni spol. vývoje a na jiném opět končí. (Podle některých autorů je r.d. až vyvrcholením postupného procesu demogr. přeměn.) Počátek r.d. je spojen s vyvrcholením evrop. renesance, která má v různých zemích různou podobu a nastává v různém časovém okamžiku. Podílejí se na ní různé složky spol. rozvoje (úroveň výroby, kult. úroveň, životní úroveň, stupeň urbanizace, úroveň hygieny a lékařské vědy, úroveň vzdělání aj.) a též předcházející charakter populačního vývoje. Jde o složitý, vnitřně mnohostranně diferencovaný a v daném časovém úseku všezahrnující proces, který lze nazvat globální revolucí moderní doby. R.d. je její součástí. Probíhá postupně ve všech zemích světa. Jde o ojedinělou přeměnu charakteru demografického chování v historii lidstva, která je nejlépe vystižitelná pomocí ukazatelů porodnosti a úmrtnosti: v průběhu r.d. klesá hrubá míra porodnosti z úrovně 45–50 promile na úroveň pod 20 promile a hrubá míra úmrtnosti z úrovně 25–30 promile na úroveň méně než 15 promile. Ještě dramatičtěji klesá úroveň kojenecké úmrtnosti: jestliže před r.d. umíralo každé 4. narozené dítě před dosažením 1. narozenin, po jejím zakončení je to každé 50. dítě a situace se dále zlepšuje. Význ. se též prodloužila naděje dožití, a to z 30–35 let na zhruba dvojnásobek, tj. okolo 70 let v průměru pro obě pohlaví.

Zobecněním průběhu r.d. v různých zemích je možno odlišit její tři typy. Prvním a nejstarším je typ „francouzský“, u kterého probíhá téměř současně pokles úrovně úmrtnosti a porodnosti; důsledkem je relativně malý početní růst obyv. v průběhu tohoto procesu. Druhým je typ „anglický“, kde lze celkový průběh rozdělit na dvě fáze – v 1. dochází k poklesu úrovně úmrtnosti, ale úroveň porodnosti zůstává konstantní a vysoká, a teprve v 2. fázi dochází také k poklesu porodnosti; početní růst obyv. je značný. Typ třetí, „japonsko-mexický“, je charakteristický pro rozvojové země; v jeho první fázi dochází k jasnému poklesu úrovně úmrtnosti a v důsledku zlepšení hygieny a zdravotního stavu současně k růstu úrovně porodnosti, v druhé fázi dochází k relativně rychlému poklesu úrovně porodnosti, avšak celkově se u tohoto typu v průběhu r.d. značně zvýší celkový počet obyv. (přirozený populační přírůstek je tak vysoký, že počet obyv. se zdvojnásobí za 20 i méně let). Tento rychlý početní růst obyv. v rozvojových zemích se nazývá nevhodně populační explozí, která se někdy též nesprávně ztotožňuje s r.d. Obecně platí, že čím k r.d. dochází později, tím má kratší průběh. Ve Francii probíhala 150 let, v Irsku není zcela zakončena dodnes, v řadě rozvojových zemí naopak netrval její průběh déle než 2 generace. R.d. probíhá diferencovaně i uvnitř dané populace, u různých soc.-profesních a vzdělanostních skupin, typů územních lokalit (velká města, venkov), v průmyslových centrech a v územích s vysokou lidnatostí a okrajových oblastech apod. Její postup záleží též na homogenitě a velikosti dané populace a na jejím charakteru (např. v čes. zemích není dosud dokončena r.d. u populace Romů).

demographic revolution révolution démographique demographische Revolution rivoluzione demografica

Literatura: Caldwell, J. C.: A Restatement of Demographic Transition Theory. Population and Development Review, 1976, č. 3, 4; Coale, A. J.: The Demographic Transition. In: International Population Conference I, IUSSP, Liège 1973; Durand, J. D.: Demographic Transition. Sydney IUSSP Conference, Proceeding I. Sydney 1967; Khalatbari, P.: Demographic Transition. Beiträge zur Demographie, 1983, č. 7; Landry, A.: La révolution démographique. Paris 1934; Pavlík, Z.: Nástin populačního vývoje světa. Praha 1964; Pavlík, Z.: Rewolucja demograficzna jako ogólna prawidlowość rozwoju ludności. Warszawa 1982; Višněvskij, A. G.: Děmografičeskaja revoljucija. Moskva 1976.

Zdeněk Pavlík