Úmrtnost
úmrtnost – vymírání určité populace jako jedna ze dvou zákl. složek demografické reprodukce (vedle porodnosti). Úroveň a vývoj ú. je v jistém smyslu důsledkem vývoje nemocnosti a také důsledkem kvality životních podmínek, životního prostředí, způsobu života. Ú. navazuje na fenomén smrti, která se z demogr. hlediska jeví jako přesně definovaná a evidovaná demografická událost nazývaná úmrtím. K vyjádření ú. se používá řada ukazatelů. Nejjednodušším je hrubá míra ú., která udává celkový počet zemřelých na 1 000 obyvatel středního stavu, nejčastěji ve sledovaném roce. V současné době, po dosažení nízkých hodnot, již tento ukazatel ztrácí svou vypovídací schopnost, neboť je příliš ovlivněn věkovou strukturou srovnávaných populací. Používají se proto přesnější míry ú. podle věku (zpravidla odděleně pro muže a ženy). Označení nadúmrtnost se používá pro vyjádření vyšší intenzity ú. u určité věkové skupiny při porovnání ú. mužů a žen (např. dnes hovoříme o mužské nadúmrtnosti). Tzv. ú. mateřská je spojena s porodem, těhotenstvím nebo šestinedělím. Zvláštní pozornost je věnována ú. dětí v prvním roce života, označované jako kojenecká ú. Kvocient kojenecké ú. udává počet zemřelých ve stáří do jednoho roku na 1 tis. živě narozených dětí v určitém kalendářním roce. Ú. v prvním roce života se člení na ú. prvního dne, ú. poporodní (první tři dny života), ú. časnou (prvních 6 dnů života), ú. novorozeneckou (27 dnů) a ponovorozeneckou (28–364 dny). Při studiu ú. v prvním roce života jsou důležité přesné definice živě narozeného dítěte a spolehlivá registrace. Součástí analýzy procesu ú. je často i rozbor ú. prenatální, tj. ú. nenarozených (např. umělé přerušení těhotenství, samovolné potraty). Při porovnávání intenzity ú. u jednotlivých populací se k odstranění vlivu věkové struktury používají srovnávací ukazatele ú., které jsou výsledkem standardizace.
K charakteristice řádu vymírání (viz též řád rození a vymírání) určité populace se používají úmrtnostní tabulky, které pomocí tabulkových funkcí, vzájemně spolu propojených, poskytují kvantitativně nejpřesnější vyjádření intenzity ú. zkoumané populace. Vstupní charakteristikou úmrtnostních tabulek je pravděpodobnost úmrtí, která umožňuje přejít od reálné populace k populaci tabulkové. Zákl. výsledným ukazatelem úmrtnostních tabulek je naděje dožití neboli střední délka života. Z úmrtnostních tabulek lze také získat normální délku života (modus tabulkového počtu zemřelých) a pravděpodobnou délku života při narození (věkový medián tabulkového počtu zemřelých). Rozlišujeme úmrtnostní tabulky transverzální (okamžikové) a generační, které slouží různým typům demografické analýzy (viz též ukazatele demografické). Často se používají tzv. zkrácené úmrtnostní tabulky, např. pro pětileté věkové skupiny nebo pro vybrané věky, které jsou konstruovány na stejném principu jako tabulky úplné. V zemích s neúplnou evidencí přirozené měny se používají tzv. modelové úmrtnostní tabulky. Úmrtnostní tabulky jsou i obecnou statist. pomůckou pro výpočty pravděpodobnosti trvání a zániku jakéhokoli dočasného hromadného jevu. Pro analýzu ú. je důležité také zastoupení jednotlivých příčin úmrtí v populaci. Jsou členěny do skupin podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti. Tato klasifikace prošla několika úpravami a v současné době je v platnosti její 10. revize. Statist. se zpracovává tzv. prvotní příčina smrti. Při přesunu úmrtí do stále vyšších věkových ročníků je však prvotní příčina smrti v mnoha případech stále obtížněji zjistitelná (statist. evidence je ovlivněna přesností při zápisu diagnózy). Analýza procesu ú. má v demografii dlouholetou tradici. Její počátky jsou spojeny se jménem zakladatele demografie J. Graunta (17. st.), který jako první objevil obecné pravidelnosti při studiu tak odlišných událostí, jakými jsou úmrtí jednotlivých osob.
mortality mortalité Sterblichkeit, Mortalität mortalità
Literatura: Rychtaříková, J.: Vývoj úmrtnosti v ČSR podle pohlaví a věku v období 1950–1984. Demografie, 1987, č.3; viz též demografie.