Věk
věk – jedna ze dvou zákl. charakteristik každé populace (vedle pohlaví), a proto i zákl. dimenze demografické struktury a jeden z hlavních identifikačních znaků a výběrových a třídicích kritérií s-gického výzkumu. V. je charakteristika biol., která nabývá řady soc. významů. Věková struktura se zpravidla vyjadřuje dělením počtu obyv. (často zvlášť mužů a zvlášť žen) do jedno- a víceletých věkových kategorií a jejich podíl z celkového počtu osob daného souboru se uvádí v %. Graficky se věková struktura znázorňuje věkovou pyramidou, která názorně ukazuje zejm. tendenci ke třem typům věkové struktury: progresivnímu, stacionárnímu a regresivnímu. Přechod od typu progresivního k stacionárnímu, resp. regresivnímu, je znakem význ. strukturální změny, tzv. demografického stárnutí. K vyjádření věkové struktury se používají též střední hodnoty a míry variability. Tzv. průměrný věk je váženým průměrem počtu let, které prožili příslušníci dané populace do daného okamžiku. Někdy se nahrazuje věkovým mediánem, který je méně než průměr ovlivněn extrémními hodnotami (je vždy nižší než průměrný věk). Členění obyv. podle v. se odráží i v kategoriích generace a pokolení, příp. i vrstevníci, u kterých se ale většinou nepracuje s přesně věkově ohraničenými skupinami. Vývoj věkové struktury může být samostatným předmětem studia ve vazbě na nejrůznější soc. či ekon. strukturální ukazatele (např. profesní a vzdělanostní struktury), velmi často pro účely prognostiky. Z tohoto hlediska je důležitý zejm. fakt, že změny v demografické reprodukci (zejm. výrazné krátkodobé výkyvy vyvolané válkami, revolucemi, krizemi apod.) způsobují deformace ve věkové struktuře (patrné na věkové pyramidě), které je možno anticipovat a přizpůsobovat jim soc. a ekon. vývoj nebo je alespoň částečně eliminovat různými regulačními mechanismy, od vhodně časově volených zásahů do porodnosti, resp. do populačního klimatu (viz politika populační) po vyrovnávací mechanismy v oblasti vzdělání, kvalifikační přípravy (prodlužování a zkracování přípravy na zaměstnání) apod.
Tak jako se uvažuje o sociálním čase, lze uvažovat i o soc. v. (viz též stárnutí). Je vztahován k soc. postavení, resp. bodu mobilitní (kariérové) dráhy, stupni prestiže i spec. rolím. S kategorií v. jsou také spojeny pojmy dětství, mládí, resp. dospívání, adolescence, dospělost a stáří. Jejich používání, vymezení i obsah jsou silně vázány na konkrétní kult.-hist. kontext. Tak např. věk předzpovědní (období mezi narozením, resp. křtem a první zpovědí) nebyl nikdy přesně vymezen a řídil se subjektivní úvahou faráře. V praxi se pohyboval mezi 10–12, resp. 14 lety, výjimečně byl stanoven i níže. V praxi současných církví se spíše snižuje. Jeho význam pro s-gii a hist. demografii je: 1. kult. – byl jedním z podstatných hledisek při stanovení kritérií dospělosti; 2. praktický – osoby, které nedosáhly zpovědního věku, nebyly obvykle vykazovány v soupisech církevní správy, popř. v civilních výkazech. Do období demografické revoluce se počet těchto osob pohyboval kolem 30 % veškeré populace. Pro dnešní demogr. statistiku je předzpovědní v. bez významu. Nejvýzn. věkovým mezníkem ve většině kultur je přechod k dospělosti (viz obřady iniciační). Někdy se hovoří o v. různých význ. životních období nebo událostí (v. rodičovský, sňatkový, důchodový apod.). Hranice těchto v. jsou většinou pohyblivé, závislé na soc.-kult. kontextu. Pro ekon. účely se rozlišují 3 nepřesně ohraničené kategorie: věk předproduktivní, který končí nástupem do zaměstnání, věk produktivní, zahrnující životní období, ve kterém jsou lidé obvykle zaměstnáni, a věk poproduktivní, začínající po ukončení zaměstnání.
age âge Alter età
Literatura: viz demografie, demografie historická.
Viz též heslo společnost stárnoucí v Petruskových Společnostech (2006)