Výzkum veřejného mínění

výzkum veřejného mínění – specif. typ s-gického výzkumu, orientovaný na poznávání veřejného mínění. Určité postupy, které by bylo možno označit za předchůdce v.v.m., jsou známy již z antiky a později z it. renesančních republik či absolutistických monarchií. Novověké empir. v.v.m. jsou doloženy z doby pozdější než teor. úvahy o tomto pojmu (viz sociologie veřejného mínění). Od r. 1824 se datují novinové ankety k předpovědím volebních výsledků (deník Harrisburger Pennsylvanian k prezidentským volbám v USA). I když ze s-gického hlediska nejsou předpovědi volebních výsledků typickým v.v.m. (jde spíše o prognózu chování), jsou po celou dobu vývoje s v.v.m. obsahově i org. spojovány. V druhé polovině 19. st. se v souvislosti s rozvojem s-gických výzkumů objevují i další snahy o poznávání veř. mínění, např. zprávy fr. prefektů o názorech veřejnosti za druhého císařství. Na přelomu st. vznikají spec. oddělení redakcí časopisů, zaměřená na písemné dotazování čtenářů. V r. 1907 byl v Chicagu proveden průzkum názorů na vyhlášku o dopravních prostředcích. V r. 1919 bylo (v rámci reklamní agentury) zřízeno první oddělení pro výzkum trhu, který byl dlouhou dobu s v.v.m. spojován, a i dnes řada institucí v.v.m. z komerčních důvodů realizuje i výzkum trhu, resp. marketingový výzkum. K explozi v.v.m. došlo ve 30. l. Pod vedením G. Gallupa provedl v r. 1934 American Institute of Public Opinion s použitím kvótního výběru a standardizovaného interview první výzkum tohoto druhu. Převaha výzkumů opřených o vyhodnocení reprezentativních výběrových souborů se projevila v r. 1936, kdy G. Gallup, E. Roper a A. Crossley na základě dotazování asi 2 tis. osob správně předpověděli volbu F. D. Roosevelta prezidentem USA, zatímco předpověď Literary Digest (který rozeslal přes 10 mil. anketních lístků a vyhodnotil 2 376 523 obdržených odpovědí) byla mylná o 19,3 bodu. Možnost poměrně levného získávání relativně přesných informací o veř. mínění vedla k zakládání řady dalších výzk. organizací, z nichž některé se věnovaly i výzkumu trhu (Bureau of Radio Research v r. 1937, Survey Research Center v Michiganu r. 1946, Institut für Demoskopie v Allensbachu v r. 1947). Důvěra v gallupovský způsob v.v.m. byla poněkud narušena chybnou předpovědí výsledků voleb v USA v r. 1948, která byla způsobena nedostatky kvótního výběru. Tato zkušenost ale nevedla k odmítnutí dosavadního způsobu v.v.m., nýbrž k jeho postupnému zdokonalování na základě aplikací matem. statistiky.

V.v.m. založený na standardizovaném dotazování reprezentativního výběrového souboru, v někdejší NSR označovaný jako demoskopie, zatlačil v 50. l. do pozadí jiné s-gické postupy empir. poznávání veř. mínění, které se již dnes vyskytují jen řídce (např. tzv. mass observation, obsahová analýza apod.). V 80. l. se začínají ve větší míře používat kvalitativní techniky s-gického výzkumu, např. technika cílových skupin (focus groups), konzultativní techniky, později i projektivní techniky apod. Největšího rozmachu dosáhl v.v.m. ve vyspělých záp. státech, které také hrají nejdůležitější úlohu v mezinár. organizacích, jako je World Association for Public Opinion Research. V.v.m. provádějí v těchto zemích státní, akademické i soukromé organizace. V jejich činnosti se prosazuje především psychol. přístup k veř. mínění. Výsledky využívají státní orgány, polit. strany a spol. organizace i sdělovací prostředky. Vývoj v bývalých social. státech byl rozporný. Negativní „stalinské“ stanovisko k v.v.m. způsobilo, že v evrop. social. zemích byly v 50. l. zrušeny ústavy pro v.v.m., které po válce vznikly. Postupně se však postoje k v.v.m. měnily a v jednotlivých social. zemích vznikala spec. pracoviště. Koncem 80. l. byly takové instituce v Maďarsku, Polsku, Číně, Československu, SSR, SSSR. Specif. vývojem prošel v.v.m. v bývalé NDR, kde bylo spec. pracoviště zrušeno v polovině 70. l. a až do konce 80. l. se pojem v.v.m. vůbec nesměl používat; znovu se objevil koncem 80. let.

V Československu začal systematický v.v.m. v r. 1946 založením Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění při Ministerstvu informací (ústav vedl B. Pospíšil). Toto pracoviště se podílelo na prvním čes. vydání knihy G. Gallupa a řídilo se jejími zásadami. Kromě toho se ústav pokoušel aplikovat i některé postupy tzv. mass observation. Zabýval se názory na polit. a ekon. otázky (např. průběh dvouletky), na náboženství, školství atd. Dobrou profesionální úroveň prokázal přesnou předpovědí volebních výsledků v r. 1946 (chyba odhadu nepřesahovala 2,3 bodu). V r. 1950 byl ústav zrušen a v.v.m. zakázán. V r. 1967 byl pod vedením J. Zapletalové založen Ústav pro výzkum veřejného mínění při ČSAV a o rok později na Slovensku pod vedením J. Čelka odborné pracoviště při Ústavu pre výskum kultúry. Zaměření činnosti obou ústavů bylo ovlivněno zejm. zkušenostmi získanými v l. 1946–1950 (Č. Adamec), teor. pracemi A. K. Uledova a metodickou příručkou E. Noellové. I tyto ústavy se zabývaly širokou problematikou názorů na polit., ekon. a soc. otázky. V období „normalizace“ došlo k zásadním personálním změnám, v r. 1972 bylo pracoviště převedeno do resortu statistiky pod názvem Kabinet pro výzkum veřejného mínění a přímo podřízeno aparátu komunistické strany. Po druhé vlně propouštění odborných pracovníků (1973–1974) došlo k výraznému poklesu profesionální úrovně pracoviště. V následujícím období převažoval deskriptivní přístup a zaměření na mínění obyv. o ekonomice. Výsledky výzkumů byly poskytovány zejm. aparátu ÚV KSČ a prakticky nebyly zveřejňovány. Tato praxe trvala přibližně do poloviny 80. l. Postupně byla věnována větší pozornost mínění o polit. a soc. otázkách, sledování časových řad a hlubší analýze, ústav se začal zapojovat do věd. spolupráce s čsl. i zahraničními pracovišti a docházelo i ke společným v.v.m. v social. zemích. Přetrvala však izolace od v.v.m. v nesocial. státech. Samostatně se od konce 60. let vyvíjel v.v.m. na Slovensku. Činnost bratislavského pracoviště nevyvolala tak silnou kritiku a jeho převedení do resortu statistiky bylo víceméně org. opatřením k zachování jednotnosti řízení obou ústavů. Bratislavský ústav pracoval stejnými postupy jako pražský a podobné bylo i obsahové zaměření výzkumů. Nedošlo zde však k výraznějšímu rozvoji spolupráce s jinými věd.výzk. zařízeními ani sdělovacími prostředky. Kromě uvedených dvou spec. ústavů se v.v.m. čas od času zabývala i další pracoviště (např. ve sdělovacích prostředcích a resortech obchodu či kultury). Vedle oficiálních v.v.m. existovaly koncem 80. l. i výzkumy organizované opozicí nebo ze zahraničí (např. Z. Strmiskou), které však probíhaly v hluboké ilegalitě. Polit. změny po listopadu 1989 vyvolaly vznik i jiných než státních pracovišť pro v.v.m., výrazně se zvýšil počet výzkumů. Po 44 letech znovu proběhly volební v.v.m. Obnovily se kontakty s v.v.m. ve vyspělých záp. zemích. Klíčovým tématem výzkumu se staly změny veř. mínění související s přechodem od systému sov. typu k občanské společnosti. Od počátku r. 1990 postupně vznikala vedle státního Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM), který nadále působí v silně redukované podobě, soukromá pracoviště zabývající se v.v.m.. Prvním z nich byla Skupina pro nezávislou sociální analýzu (známější jako AISA), která ale postupně přesunula těžiště své práce do oblasti výzkumu trhu. V polovině 90. let patří k nejznámějším pracovištím zabývajícím se systematicky v.v.m. vedle IVVM (řed. od r. 1990 Č. Adamec, B. Jungman, E. Rendlová) zejména STEM (Středisko empirických výzkumů, řed. J. Hartl) a FACTUM (J. Herzman, I. Tomek), s lokálním působením DEMA (B. Pospíšil ml.). Okrajově provádí v.v.m. desítky dalších soukromých firem, obvykle jako doplněk k výzkumu trhu.

public opinion poll (survey, research) recherche de l'opinion publique Erforschung der öffentlichen Meinung, Meinungsforschung indagine sulla opinione pubblica

Literatura: Adamec, Č.: Počátky výzkumu veřejného mínění u nás. Sociologický časopis, 1966, č. 1 a 6; Cantrill, H.: Gauging Public Opinion. Princeton, N.J. 1947; Gallup, G.: Průvodce po výzkumu veřejného mínění. Praha 1948; Grušin, B. A.: (1967) Veřejné mínění a jeho výzkum. Praha 1972; Noellová, E.: (1963) Výzkum veřejného mínění. Praha 1968; Stephan, F. – Mc Carthy, P.: Sampling Opinions. New York 1963.

Časopisy: International Journal of Opinion and Attitude Research, 1947–1951; Public Opinion Quarterly, 1936; Veřejné mínění, 1946–1948.

Jan Herzmann
Ivan Tomek