Dlouhověkost

dlouhověkost – nepřesná charakteristika většinou vztahovaná k výskytu většího počtu osob dožívajících se vysokého věku na nějakém území, v určité populaci. Bývá chápána i jako dlouhodobý soc. cíl, hist. jako určitá forma vítězství člověka nad přírodou, jejíž maximalizací je nesmrtelnost. Souvisí s délkou života, resp. s nadějí dožití a rychlostí stárnutí. Přirozená neboli biol. délka lidského života není jednoznačně určena. Na základě analýzy úmrtnosti a zejm. z funkcí úmrtnostních tabulek je ale možno určit modální neboli normální délku života jako modus počtů zemřelých v dospělém věku. Je podobný u všech populací bez ohledu na úroveň jejich úmrtnosti a pohybuje se mezi 75 a 80 lety. Se zlepšováním úmrtnostních poměrů se k němu přibližuje naděje dožití neboli průměrný věk zemřelých. Rychlost stárnutí se vztahuje k biol. a psych. změnám, které probíhají u každého jednotlivce, některé už od narození, některé od věku dospělosti. Někdy je d. vztahována k max. délce lidského života. Vždy se objevovaly zprávy o lidech, kteří se dožili vysokého stáří. Tyto zprávy pocházejí většinou z oblastí, kde evidence narození a úmrtí neexistuje nebo je velmi nedokonalá. Z pravděpodobnostních funkcí úmrtnostních tabulek vyplývá, že dožít se věku vyššího než 110 let je vysoce nepravděpodobné. Ve vyspělých zemích připadá na 1 mil. obyv. přibližně 10 osob starších 100 let (ale v Ázerbájdžánu se uvádí 840, v Gruzii 510, v Arménii 330 osob starších 100 let na 1 mil. obyv., což jsou údaje nepravděpodobné). Nejstarší osoby, které zemřely na území bývalého Československa v posledních desetiletích, nebyly starší než 107 let. Podobná situace je i v ostatních evrop. zemích s dobrou evidencí přirozené měny. Zlepšování úmrtnostních poměrů zatím nevede ke zvyšování max. hranice lidského života, ale k tomu, že se stále více lidí dožívá přirozené délky života. Max. prodloužení lidského věku je idealizovaný cíl, jehož reálné soc. důsledky jsou zvažovány pouze na úrovni sci-fi. Zatím se ukazuje, že i mírné zvyšování naděje dožití navozuje řadu soc. i ekon. problémů (viz demografické stárnutí).

longevity longévité Langlebigkeit longevità

Literatura: Auerhahn, J.: Dlouhověkost jako hromadný jev. Statistický obzor, Praha 1935; Matiegka, J.: Filosofie somaticko-anthropologická. Praha 1935; Musil, J.: Příspěvek k otázkám dlouhověkosti. In: Demografický sborník. Praha 1959; Rosset, E.: Proces starzenia sie ludności. Warszawa 1959; Sauvy, A.: Hranice trvání lidského života. Demografie, 1969.

Zdeněk Pavlík