Rasa

rasa – (termín z arabštiny, odkud se přes fr. a it. verzi rozšířil do dalších svět. jazyků) – starším názvem též plemeno – pojmy označující v biologii, resp. v systematice zvířat i rostlin jednotku nižší než je druh (mnohdy se vztahují i k výsledkům záměrného křížení, vnitrodruhové selekce), v antropologii diferentní lidské populace lišící se somatickými i dalšími biol. rysy, zejm. barvou kůže, vlasů a očí, formou vlasů, nosu, rtů, víček, hlavy a obličeje, výškou, proporcemi a členěním těla, popř. dalšími tělesnými znaky (např. ukládáním tuku na určité partie těla, např. na hýždě). Antropol. vymezení r. se neváže na izolované tělesné rysy, ale vždy na jejich komplex, syndrom. Fyziologické a tím méně psychol. a mentální koreláty výše uvedených tělesných znaků nejsou dosud zcela probádány; stávající diference jsou vesměs překryty kult. i civilizačními nánosy. Charakteristiky r. se vztahují k celku populace, uvnitř ní mohou existovat různé odchylky, které mohou mít i taxonomický význam. V s-gii, soc. psychologii, resp. kult. antropologii je pojem r. užíván jak v antropol. slova smyslu, tak v přeneseném významu, subsumujícím komplex jazykových, kult. či náb. znaků. V tomto smyslu se hovoří o germánské, románské, semitské, židovské či hamitské r.; za zvl. r. jsou mnohdy pokládáni i Slované. Toto druhé pojetí nemusí mít vždy rasistický podtext. Je však pravda, že posloužilo jako základ k artikulaci vyhraněně rasistických ideologií (viz rasismus) i velmi sporných s-gických koncepcí spatřujících v biol. rysech populace, zejm. v rasovém složení a míšení, základ soc. jevů a procesů i archetypální a instinktivní základy duchovní produkce. Antropol. pojetí r. vychází ze dvou rozdílných teorií. Jedna z nich předpokládá, že r. jsou výsledkem pozvolného vývoje, v jehož průběhu se 3 zákl. r. – europoidní, mongoloidní a negroidní – vyvinuly z jednoho společného prazákladu (v období mezi 100 tis.–12 tis. l. př. n. l.). Tato hypotéza (označovaná jako hypotéza monogeneze) byla zastávána též čes. antropologem A. Hrdličkou a je možno ji dnes pokládat v čes. zemích za převládající. Druhá hypotéza – polygenetická – vychází z představy různých předků dnešních plemen. I když se opírá i o určité věcné předpoklady, její původní inspirace byla biblická a převážně vede konsekventně k představám o nerovnosti jednotlivých r. ve smyslu biol., psychol. i soc.-intelektuálním.

Všechny lidské r. patří k druhu Homo sapiens. Mohou se navzájem mísit, přičemž míšenci jsou plodní a podle současných názorů stejně biol. vitální jako rasově čisté osoby. Rozdíly mezi r. jsou zřejmě dány postupnou a dlouhodobou adaptací na klima (např. hustý vlnitý vlas černochů má funkci izolační, jde o jakousi přirozenou tropickou přilbu), rozdíly v somatických znacích však nezakládají funkční, vývojové rozdíly. Všechny r. jsou stejně vzdáleny od antropoidních předků a tvoří určitou jednotu, prokazatelnou i biochemicky (např. bezproblémovým přenosem krve mezi příslušníky různé r., ale stejné krevní skupiny). Civilizační rozdíly mezi r. jsou především dány rozdílným soc.-ekon. vývojem a odlišnou kult. tradicí (viz civilizace). Někteří autoři (C. S. Coon aj.) tvrdí, že současné lidské r. mají své kořeny již u předků člověka a diferencovaly se nezávisle na sobě. Mutace, selekce, rekombinace a izolace jsou pak hlavními vývojovými faktory diferenciace druhu Homo sapiens. Ve skutečnosti však nebyly r. nikdy zcela izolovány a docházelo též k míšení rasově různorodých populací. Civilizační postup pak umožnil obrovskou variabilitu schopností i fyziologie u lidí, neobyčejnou plastičnost lidské reakce na vnější i vnitřní podněty, kterými se člověk výrazně odlišuje od zvířat. Na zintenzívnění kontaktu mezi lidskými populacemi a v předpokladu prolomení soc. i rasových bariér je též založena prognóza postupného stírání rozdílů mezi r., jejich splývání a míšení.

Pozornost, jaká je věnována rasovým rozdílům, souvisí s charakterem kultury společnosti; ve společnostech s rasovou segregací či výraznými rasisticky podbarvenými resentimenty existuje až přehnaná citlivost na rasové příznaky. Lidé jsou klasifikováni nejen podle globální příslušnosti k některé z obvyklých r., ale složité nomenklatuře podléhají i míšenci, kategorizovaní podle příměsi nežádoucí krve. Tato spontánní klasifikace je jedním z aspektů, kterým se v souvislosti s r. zabývají sociologové, protože vstupuje do mezilidských vztahů někdy jako výrazná determinanta, diferencuje komunity, ovlivňuje soc. mobilitu. Předmětem s-gického zájmu je také vztah etnické příslušnosti a rasové příslušnosti (sociologové preferují pojem etnicita před r. jako přesnější), kořeny a difúze rasistických teorií a rasismu vůbec. Jedna z velkých diskusí se týkala toho, zda rasová, resp. etnická dimenze jsou nezávislými strukturálními jevy, či zda je lze subsumovat pod sociální stratifikaci či pod hledisko tříd. Brit. výzkumy vztahů mezi r. či etniky bývají kritizovány za to, že k problémům přistupují z perspektivy dominantní kultury, některým am. výzkumům se někdy připisují rasistické prvky. Předmětem s-gického studia jsou také tzv. rasistické předsudky (viz předsudek, předsudek národnostní) a projevy rasové diskriminace (viz diskriminace sociální).

race race Rasse razza

Literatura: Cox, O. C.: Caste, Class and Race. New York 1948; Dunn, L. C.: Race und Biology. 1951; Firth, R.: Human Types. New York 1958; Kluckhohn, C.: Mirror for Man. New York 1959; Little, K.: Race and Society. Paris 1952; Montagn, A.: Race: Man's Most Dangerous Myths. 1943; viz též rasismus.

Miroslav Ransdorf
Jiří Linhart