Typologie společností

typologie společností – různým způsobem koncipované typologie, vycházející z potřeby orientovat se v různorodých společnostech. Vycházejí z hledání takových společných znaků ve struktuře a dynamice jednotlivých společností, které by umožnily zařadit je pod určitý obecný typ. Takto vzniklé t.s. jsou často základem hodnotících klasifikací společností i spol. vývoje. Z časového hlediska lze t.s. rozdělit na předsociologické, sociologické z 19. st. a 1. poloviny 20. st. a sociologické z 2. poloviny 20. st.

1. Předsociologické t.s. existovaly již v antických řec. a římských spol. teoriích. Jejich hlavním kritériem byla forma polit. systému. Platón v Ústavě rozlišuje 4 typy států: timokracii, oligarchii, demokracii a tyranii (jeho ideálem byl ale 5. typ, doposud neexistující, jehož zákl. rysy popsal). Aristoteles v Politice rozlišoval demokracii, oligarchii, aristokracii a tyranii (za nejlepší typ však považoval politeiu, která se v realitě vyskytuje jen velmi zřídka). Svéráznou a zároveň reprezentativní křesťanskou t.s. byla typologie sv. Augustina, vyložená v díle O božím státu, která rozlišuje stát pozemský (civitas terrena) a stát boží (civitas Dei). Nejreprezentativnější renesanční t.s. vytvořil N. Machiavelli v dílech Vladař a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia – rozlišuje dva zákl. typy: jedinovládu a republiku. V 17.–18. st. patřily k nejvýzn. t.s. typologie G. B. Vika, rozlišující ve vývoji každé společnosti tři epochy, a to božskou, heroickou a lidskou, typologie Ch. L. Montesquieua, který rozlišoval vládu republikánskou (demokratickou), monarchickou a despotickou, a typologie rozeznávající přirozený stav a stát (společnost) jako dvě zákl. vývojové etapy (Th. Hobbes, J. Locke a J.-J. Rousseau).

2. Sociologické t.s. 19. a 1. poloviny 20. st. zpravidla rozlišovaly 2 zákl. typy společností a vývoje. Podle Ch. W. Millse souvisejí s hist. přechodem od feudální venkovské pospolitosti k městské společnosti novověku. K nejznámějším typologiím tohoto druhu patří rozlišení H. J. S. Mainea na společnost založenou na statusu a společnost založenou na smlouvě, dále Comtovo dělení na teologické a pozitivní stadium (stadium metafyzické je pouze přechodným obdobím), společnost vojenská a společnost průmyslová H. Spencera, Gemeinschaft a Gesellschaft F. Tönniese, dělení podle mechanické a organické solidarity É. Durkheima, tradiční a racionální organizace společnosti M. Webera, venkovské a městské společnosti R. Redfielda, sakrální a světská společnost H. Beckera, smluvní společnost a posádkový stát H. D. Lasswela, kultura a civilizace A. Webera a R. M. MacIvera. Tyto dichotomické t.s. jsou většinou simplifikovaným vyjádřením přechodu od naturálního hospodářství k hospodářství zbožnímu, od předkap. ke kap. společnostem.

3. Sociologické t.s. 2. poloviny 20. st. jsou buď explicitně vyjádřeny a samostatně propracovány, nebo jsou implicitně obsaženy v teor. úvahách, jejichž hlavním cílem je řešení jiných s-gických otázek: jsou např. součástí teorie konce ideologie a ideologizace R. Arona, D. Bella, S. M. Lipseta, T. Parsonse, W. W. Rostowa a J. K. Galbraitha, teorie industriální společnosti R. Arona, teorie konvergence P. A. Sorokina, W. Buckinghama, R. Arona a J. K. Galbraitha, teorie společnosti blahobytu J. K. Galbraitha, teorie ekonomického růstu W. Rostova, teorie tzv. transformovaného kapitalismu J. A. Schumpetera, teorie technotronní společnosti Z. Brzezińského, teorie postindustriální společnosti D. Bella a A. Touraina, teorie superindustriální společnosti A. Tofflera aj.

typology of societies typologie des sociétés Typologie der Gesellschaften tipologia delle società

Literatura: Duffková, J.: Zkoumání budoucnosti. Praha 1988; Klofáč, J. – Svoboda, M. – Tlustý, V.: Prolémy determinismu a pokroku. Praha 1963.

-- Jan Sedláček