Teorie ekonomického růstu

teorie ekonomického růstu – též teorie růstu – teorie, které se zabývají zkoumáním kval. a kvant. růstu rozhodujících makroekon. veličin: GNP, národního důchodu, zaměstnanosti, produktivity práce, investic a jejich efektivnosti apod. Hlavním předmětem jejich analýzy jsou činitelé podílející se na ekon. růstu. Podle předmětu zkoumání a šíře záběru analyzovaných činitelů lze moderní t.e.r. rozdělit do dvou zákl. skupin. 1. První tvoří abstraktně deduktivní t.e.r., které se vyznačují vysokým stupněm abstrakce a zkoumáním pouze tzv. ekon. činitelů růstu. Zabývají se hledáním cest, jimiž je možné za určitých předpokladů zajistit trvalý, stálý a rovnovážný růst nár. důchodu na obyv. Za hlavní kritérium růstu považují tyto teorie absolutní nebo relativní přírůstek nár. důchodu či GNP, což lze formálně vyjádřit jako: [math]\Delta Y(t+1) = Y(t+1) - Y(t)[/math] nebo [math]G = Y(t+1) / Y(t) - 1[/math], kde [math]Y[/math] je nár. důchod či GNP, [math]G[/math] je tempo růstu a [math]t[/math] je čas. Za stálý růst je považován takový stav ekonomiky, kdy jsou tempa růstu v čase konstantní. Za rovnovážný růst je považován růst, pokud není provázen porušováním zákl. proporcí v ekonomice a když se v každém časovém intervalu rovná hmotný i hodnotový objem nabídky a poptávky. Pokud ekonomika směřuje ke stálému a rovnovážnému růstu, je tento růst označován jako stabilní. Mezi moderní abstraktně deduktivní t.e.r. patří keynesiánské t.e.r. vzniklé ve 40. a 50. l. 20. st. Zaměřily se na překonání statičnosti teorie zaměstnanosti J. M. Keynese (viz keynesismus). Vyznačují se důrazem na úlohu investic jako zdroje růstu, dynamickou rovnováhu úspor a investic (ex ante) a obvykle předpokládají zásahy státu do ekonomiky. Základy keynesiánských t.e.r. byly položeny v dílech H. R. F. Harroda a E. D. Domara. V 50. l. se v souvislosti s kritikou keynesiánských t.e.r. zrodily neoklasické t.e.r. (viz ekonomie neoklasická). Soustředily se na stranu nabídky a zkoumají podíl jednotlivých výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu, tech. pokroku) na vytvořeném nár. důchodu a GNP. V rámci tzv. růstového účetnictví zkoumají podíl jednotlivých činitelů na tempu růstu nár. důchodu či GNP. K vyjádření vztahu mezi GNP a výrobními faktory používají produkční funkce, z nichž nejznámější je tzv. Cobbova-Douglasova produkční funkce. V těchto t.e.r. se nebere v úvahu problematika agregátní koupěschopné poptávky. Na rozvoji neoklasických t.e.r. se podíleli zejm. R. M. Solow a J. E. Meade. 2. Druhou skupinu tvoří hist.-s-gické t.e.r., které berou v úvahu množství činitelů neekon. povahy. Rámec ekonomie přesahují svým pojetím růstu i činitelů, které na něj působí. K nejznámějším t.e.r. tohoto druhu patří koncepce stadií ekon. růstu W. W. Rostowa. Tyto t.e.r. se rozvíjely po 2. svět. válce zvl. se zaměřením na problematiku rozvojových zemí a přispěli k nim zejm. R. Nurkse, H. Liebenstein a G. Myrdal.

theories of economic growth théories de la croissance économique Theorien des Wirtschaftswachstums teoria della crescita economica

Literatura: Samuelson, P. A.Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií, Praha 1991.

Milan Sojka