Otázka otevřená

Verze z 11. 12. 2017, 17:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

otázka otevřená – forma otázky používaná v technikách dotazování (nejčastěji v explorativně zaměřených interview) spočívající v tom, že respondentovi nejsou předloženy žádné varianty odpovědí a tazatel (nebo sám respondent) zapíše jejich úplné nebo zkrácené znění. Zákl. rysem o.o. je získání spontánních odpovědí respondentů formulovaných jejich vlastními slovy, a to i odpovědí nepředvídaných. Efektivnost o.o. je však zpravidla dána pochopením otázky dotazovaným a jeho kompetencí vyjadřovat se k dané věci. O.o. se používá např. ke zjištění úrovně vědomostí a aktuálnosti tématu pro zkoumanou populaci, ale také pro zkoumání složitějších postojů, motivací, aspirací atd. Běžně je zařazována do předvýzkumů a orientačních výzkumů. Množství a rozmanitost získaných odpovědí závisí zpravidla na vzdělanostní úrovni respondentů, na jejich vyjadřovacích schopnostech, ale i na tom, zda je o.o. použita v hloubkovém interview, v standardizovaném interview, v anketě nebo v dotazníkovém šetření. Při samostatném písemném odpovídání zůstává velká část o.o. nezodpovězena. U interview závisí množství zodpovězených o.o. také na přesnosti práce tazatelů. V rámci předvýzkumu bývá o.o. po vyhodnocení získaných odpovědí převedena na otázku uzavřenou nebo otázku polootevřenou tím, že se provede obsahová analýza získaných odpovědí a jejich kategorizace (podle frekvence, míry obecnosti a s ohledem na věcnou a logickou ucelenost všech alternativních odpovědí). Podobná kategorizace, resp. klasifikace se ovšem provádí i v případě zařazení o.o. do hlavního šetření, kde je pomocnou operací pro zpracování a interpretaci výsledků výzkumu. Pro účely matem.statist. zpracování se získané kategorie většinou kódují na základě vypracovaných kódových klíčů.

open question question ouverte offene Frage questione aperta

Literatura: viz dotazování, techniky sběru informací.

Pavel Dvořák