Společnost beztřídní
společnost beztřídní – představa společnosti, v níž neexistuje rozdělení do velkých skupin, které se od sebe podstatně liší především velikostí a povahou vlastnictví a mírou podílu na rozhodování a moci. Idea s.b. je téměř vždy přímo spojena s představou soc., dokonce materiální rovnosti všech občanů, sociální spravedlnosti a sociálních jistot, které jsou garantovány buď státem (pokud se existence státu ve s.b. vůbec připouští), nebo nějakou institucí, s představou polit. rovnosti, spravedlivého zákonodárství atd. Ideál s.b. je implicite přítomen ve většině soc. utopií, v nichž se však s pojmem s.b. samotným téměř nepracuje, protože koncept spol. třídy je hist. pozdější než většina klasických utopií. Ty jsou proto výslovně polemicky zaměřeny proti jinému druhu soc. nerovnosti, především proti hierarchickému stavovskému rozdělení společnosti feudálního typu. K. Marx spolu s F. Engelsem se pokusili doložit, že představa s.b. není utopická, protože objektivní hist. vývoj spěje zákonitě k s.b. Marx podle vlastního vyjádření (Dopis Weydemeyerovi, 1852) není tvůrcem konceptu třídy, jeho vlastním věd. objevem však je důkaz, že: 1. existence tříd je spjata jen s určitým typem výroby, je tedy hist. nikoliv univerzální, ale přechodná; 2. každá třídní společnost se vnitřně zmítá třídním bojem, který je však současně zdrojem sociální dynamiky; 3. třídní společnost bude vystřídána s.b., která je v zárodku obsažena již v existujícím typu spol. výroby, dělby práce, tech. rozvoje a především v zákl. rozporu mezi prací a kapitálem, který se projevuje třídním bojem proletariátu s buržoazií; 4. tento třídní boj vyústí v nutnou hist. mezifázi, tzv. přechodné období, jež bude mít polit. formu diktatury proletariátu. Proletariát je hist. povolán k tomu, aby tím, že sám sebe jako vykořisťovanou a polit. potlačenou třídu zruší, osvobodil celou společnost. Ekon. základem i předpokladem tohoto osvobození má být zrušení soukromého vlastnictví, jehož existence umožňuje vykořisťování lidské práce. Postupně se předpokládá zánik státu jako zákl. typu polit. organizace, který byl v Marxově pojetí výhradně nástrojem třídního panství, zánik směnných a penežních vztahů, dokonce i dělby práce. Marx byl ve formulacích pozitivních představ o s.b. velmi neurčitý, připouštěl pouze jakýsi stadiální vývoj ve třech etapách: diktatura proletariátu, socialismus (v zásadě beztřídní společnost bez ekon. vykořisťování s postupně zanikajícím státem a dělbou práce, diferencovaná na základě odměn podle podaného výkonu) a komunismus (úplná s.b.). Tuto představu Marx vyložil v Kritice Gotthajského programu (psáno 1875, publikováno Engelsem až v r. 1891).
V. I. Lenin korigoval Marxovu představu tím, že zdůraznil význam státu v přechodném období a nutnost jeho posílení (Stát a revoluce, 1918), a J. V. Stalin tuto korekci dovršil ideou, že v přechodném období třídní boj nejen neodumírá, ale dokonce roste úměrně odporu vykořisťovatelských tříd (v polemice s N. I. Bucharinem, 1929). Stalin také v rozporu s tradiční marxovskou představou, že socialismus je již s.b., (tuto myšlenku sdílel až do r. 1936), jednoznačně prohlásil, že socialismus je společností se specif. třídní strukturou, v níž jsou zákl. třídy (proletariát transformovaný v děl. třídu a rolnictvo proměněné v kolchozní či družstvení rolnictvo) v tzv. neantagonistickém vztahu.
S.b. bude podle ideální Marxovy představy společností svobodně sdružených výrobců, ovládnuté přírody a materiálního dostatku, společností, v níž práce bude první životní potřebou, a proto bude vykonávána bez nároku na odměnu, společností, v níž budou dominovat vztahy harmonické spolupráce a vzájemné pomoci, v níž zmizí všechny formy odcizení. Rozvoj materiální a tech. základny umožní tzv. všestranný harmonický rozvoj osobnosti, která bude disponovat značným objemem volného času. Bude to společnost harmonické jednoty zájmů, polit. však nepůjde o demokracii, protože demokracie je – zejm. podle Leninovy představy – polit. formou vázanou na existenci státu, ale o nějakou formu spol. samosprávy. Ačkoliv Marx trval na tom, že jeho vize je odvozena z analýzy dějinné zákonitosti, šlo ve skutečnosti o racionální konstrukci, ideální utopii, která se ukázala jako nerealizovatelná. V r. 1936 prohlásil Stalin, že první vývojové etapy komunismu, tj. socialismu, bylo v SSSR již dosaženo, v r. 1961 na XXII. sjezdu Komunistické strany SSSR N. S. Chruščov oznámil, že vybudování komunismu jako konkrétního vtělení ideálu s.b. je věcí ještě této žijící generace. Vybudování tzv. materiálně tech. základny komunismu se mělo stát hlavní součástí polit. a ekon. programu kom. strany. Utopičnost tohoto projektu ukázal následující vývoj. Některé fil. a s-gické koncepce představu s.b. nespojují s ideálem komunismu ani s jinou utop. vizí, ale fakt její existence odvozují ze soc. transformací moderní společnosti: klasické třídy se přežily spolu s dichotomicky rozdělenou, polarizovanou společností, klasický marxovský třídní boj byl zaměněn za jiné formy sociálních konfliktů, majetková nerovnost přestala být rozhodující nerovností atd., proto nemá smysl současnou společnost označovat archaickým termínem.
classless society société sans classes klasssenlose Gesellschaft società senza classi
Literatura: Marx, K. (1852): Dopis Weydemeyerovi. In: Marx, K. – Engels, B.: Spisy, sv. 28. Praha 1968; Marx, K.: Ke kritice Gothajského programu. In: Marx, K. – Engels, F.: Spisy, sv. 19. Praha 1966; Lenin, V. I.: (1918) Stát a revoluce. Praha 1950; Machonin, P.: Cesty k beztřídní společnosti. Praha 1961.