Futurologie
futurologie – (z lat. futurus = budoucí a z řec. logos = slovo, nauka; v doslovném překladu tedy nauka o budoucnosti) – obecné, i když ne zcela bez výhrad přijímané označení pro zkoumání budoucího vývoje lidstva zpravidla věd. způsobem (viz též výzkum budoucnosti). Vyskytují se 3 zákl. významy pojmu f.: 1. zkoumání budoucnosti v nejširším slova smyslu, které kromě velkých teor. konstrukcí a modelů zahrnuje i tvorbu konkrétních prognóz týkajících se společnosti jako celku i jednotlivých oblastí života (vzdělání, volný čas atd.); 2. soc. filozofické či s-gické koncepce budoucnosti lidské společnosti, usilující často o vytvoření celkové teorie vývoje lidstva; 3 koncepce vědy o budoucnosti O. K. Flechtheima, který je také autorem termínu f. (poprvé jej použil v článku Futurology – a New Science r. 1943 v časopise Forum a Futurology – a Science of Probability r. 1945 v časopise Midwest Journal). Podle jeho koncepce je f. vždy vědou, a to „vědou o pravděpodobnosti“, kterou lze chápat na třech úrovních: jako „čistou vědu“ (hromadění, uspořádávání a koordinace všech prognóz, projekcí, lineárního programování apod.), jako „aplikovanou vědu“ (programovací a plánovací procedury v ekonomice, vzdělání a dalších oblastech lidské činnosti) a jako filozofii (odhady cílů, norem a hodnot budoucí společnosti). Obecně f. není homogenním celkem, ale heterogenním souhrnem koncepcí (příp. i prognóz), které se mohou vzájemně lišit nebo dokonce být protikladné v pojetí cílů a záměrů p., v teor. a metodol. východiscích i v konkrétních používaných metodách. Někteří autoři zabývající se zkoumáním budoucnosti své koncepce označují jinými názvy: např. futuristika (E. S. Cornish), futuribles (B. de Jouvenell), prognostika (F. Polak), výzkum budoucnosti (R. Jungk a J. V. Galtung).
V diskusích o f. se objevují otázky, zda je či není vědou, zda je oprávněná a smysluplná její existence jako samostatné disciplíny, jaké jsou její možnosti a meze v plnění obecných i konkrétních funkcí. Důvody vzniku a rozšíření f. v nejširším slova smyslu (a zároveň její hlavní funkce) jsou tyto: a) poznávací, vztahující se k nutnosti pokoušet se odhadovat pozitivní i negativní důsledky dnešních aktivit, b) ideová či ideologická, spočívající v obhajobě a propagaci určitého spol. uspořádání ukazováním jeho dalších rozvojových možností, a ideově mobilizační, spočívající v aktivizaci lidí k uskutečnění žádoucí budoucnosti a odvrácení nežádoucí budoucnosti, c) ekon., spočívající v tom, že investice do prognózování se mnohonásobně vracejí. Jestliže pomineme prehistorii f. (úvahy futurologického charakteru se objevují v soc. fil. myšlení už od starověku), lze její dosavadní vývoj rozdělit následovně: I. etapa – od poloviny 40. l. do poloviny 50. l., kdy vznikla f. ve Flechtheimově pojetí, byly zakládány první věd.výzk. instituce zabývající se zkoumáním budoucnosti, rozvíjelo se vojenské prognózování. II. etapa – od 2. poloviny 50. l. do počátku 60. l., kdy se vytvářely základy teorií industrialismu (deideologizace, konvergence, industriální společnosti atd.) a rozvíjelo se státní plánování ve vyspělých záp. zemích. III. etapa – 2. polovina 60. l., kdy došlo k velkému rozkvětu f., k tzv. futurologickému boomu, f. se stala módou, byly masově budovány její institucionální základny, objevily se snahy o rozsáhlejší a dlouhodobější záběr futurologických koncepcí, přičemž stále větší důraz byl kladen i na aplikované prognózování s použitím relativně jednoduchých metod a jednoznačně převažovaly optimistické představy o budoucnosti. IV. etapa – konec 60. l. a začátek 70. l., kdy převážily futurologické koncepce celkového vývoje lidské společnosti, došlo k prudké diferenciaci mezi jednotlivými směry f., objevilo se dilema technol. optimismu a ekologického pesimismu, rozvíjel se systémový přístup a celkově rostla opozice vůči tzv. oficiální, jednostranně optimistické f.. V. etapa – polovina 70. l., kdy se objevilo zklamání z f., protože nepředvídala vzniklé hosp. a soc. problémy této doby, rostly obavy z budoucnosti a značně se rozšiřovaly pesimistické koncepce, dosavadní f. byla přehodnocována, ale také chytila „druhý dech“ v podobě futurologických teorií kvality života a globálního modelování. VI. etapa – od konce 70. l., kdy došlo k novému upevnění pozic f., k obratu pozornosti k soc. faktorům, k větší realističnosti a střízlivosti v prognózách, k dalšímu rozvoji futurologických teorií kvality života a globálního modelování.
F. dnes disponuje relativně rozsáhlým institucionálním zázemím, existují nár. i mezinár. futurologické společnosti, věd.výzk. ústavy, konají se nár. a mezinár. semináře, konference a kongresy, vycházejí specializované časopisy, knižní edice atd. Objevují se nejrůznější přístupy, od esejistických či fil. spekulativních až po matem. statist. modelování. Podle hlavního obsahového zaměření je možné futurologické koncepce rámcově rozdělit do těchto skupin: 1. pesimistický antitechnologismus a antiscientismus (např. pojetí J. Ellula, R. Sinaie, řada koncepcí tzv. ekofuturologie); 2. optimistický technologismus a scientismus (představuje jej např. H. Kahn, D. Bell, většina koncepcí postindustriální společnosti, informační společnosti apod.); 3. liberálně reformistická kritika stávající podoby moderní civilizace (lze jí najít např. u A. Tofflera – viz „třetí vlna“, u J. K. Galbraitha, ve většině koncepcí kvality života); 4. soc. kritické futurologické koncepce (např. R. Jungka, F. Polaka).
forecasting, futurology futurologie Futurologie, Zukunftsforschung futurologia
Literatura: Burrows, B. C. – Mayne, A. J. – Newbury, P.: Into the 21st Century. A Handbook for Sustainable Future. Twickenham 1991; Coates, J. F. – Jarrat, J.: What Futurists Believe. Bethesda, 1989; Duffková, J.: Zkoumání budoucnosti. Praha 1988; Ferkiss, V.: Futurology. Washington 1978; Flechtheim, O. K.: Der Kampf um die Zukunft. Köln 1970; Futurologie Fragen. Probleme. Resultate der Zukunftsforschung. Hamburg 1968; Harris, P. R. – Moran, R. T.: Managing Cultural Differences. Houston 1991; Henderson, H.: Paradigms in Progress. Life Beyond Economics. Indianopolis 1991; Kennedy, P.: Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996; Meyer, E. – Zielinski, D. D.: Future Options Unlimited. A Textbook for Allternative Futures. Hawthorne 1992; Naisbitt, J. – Aburdenová, P.: Megatrendy. Desať nových smerov na deväťdesiate roky. Bratislava 1992; Polak, F.: Prognostics. A Science in Making Surveys for the Future. New York 1971; Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Praha 1992; Whaley, Ch. E.: Enhancing Thinking and Creativity with Futures Studies. Unionville 1991.
Časopisy: Analysen und Prognosen – über die Welt von Morgen, 1968; Future Survey, 1979; Futures. The Journal of Forecasting and Planning, 1968; Futuribles. Analyse – prévision – prospective, 1961 (několikrát byly měněny podtituly, s uvedeným celým názvem časopis existuje od r. 1978); Futurist. A Journal of Forecasts, Trends and Ideas about the Future, 1967 (s původním podtitulem A Newsletter for Tomorrow's World); Futurum. Zeitschrift für Zukunftsforschung, 1968; Technological Forecasting and Social Change, 1969.
Viz též heslo společnost konzervátorská (sebezáchovná), společnost postekonomická, společnost superindustriální, společnost technetronická nebo společnost třetí vlny v Petruskových Společnostech (2006)